Část 12 - Jsem rád, že jsi zpět

Manon

se podívala poplašeně na Kyoyu. Yoshiro bohužel z lidí, kteří jednají jen tak na vlastní pěst, byl. Její snahy o vymyšlení aspoň nějakého společného plánu očividně naprosto selhaly. Yoshiro to vzal středem... tak jako vždycky. Vypadalo to, že míří k jednomu konkrétnímu černohaderníkovi... že by to byl ten, který ho v Karakuře málem zabil? Jistá si být nemohla, ale jeho reiatsu bylo hrozivé, stejně jako ona noc, kdy našla Yoshira ležet v krvi. Až se otřásla při té vzpomínce. Nechtěla nic podobného zažít znova, ani trošku.
"Hodně štěstí," křikla jen na Kyoyu a také vystartovala z křoví. Rozběhla se ale jiným směrem než Yoshiro, takže skončila pár desítek metrů nalevo od místa, kam běžel on. Natáhla ruku a vytvořila nejsilnější luk a šíp, jaké byla schopna. Když odvést pozornost... tak pořádně. Tohohle by si mohl všimnout i ten bělovlasý a mohlo by to dát ostatním chvíli času, aby zdrhli s Ginem někam pryč. A nebo by to mohlo vzbudit soucit v Hirakovi, který se beztak odněkud kouká, a mohl by ji přijít zachránit před jistou smrtí... i když to byla ta méně pravděpodobná možnost.

Byakuya

cítil nepokoje, ale nezasahoval do nich. Byl si jistý, že ve věci několika vzbouřených ryoků se ostatní bez jeho pomoci obejdou. Tedy spíš to bylo pod jeho úroveň, aby se něčeho podobného zúčastňoval. Ovšem netrvalo dlouho a něco se k němu začalo blížit. Otočil se a upřel chladný pohled na usmrkance, který na něj běžel z křoví. Poznal ho... a svraštil trochu obočí. Zdálo se, že v jeho eliminaci nebyl dostatečně důrazný. Na jednu stranu to bylo obdivuhodné, na druhou stranu však otravné a mnoho věcí se tím komplikovalo. Bez hnutí stál a díval se, co ten ryoka udělá. Necítil se nijak v ohrožení.

Kyoya

Když Yoshiro vyskočil po kapitánovi jen sem si povzdychl... moje první myšlenka byla utýct pryč... ale najednou jsem se přistihl, jak letím za Yoshirem... s podivně dlouhou halapartnou v ruce... Vždycky jsem tušil, že mam v sobě nějakou odvážnou část, tu část, která mě zabije. Dopadl jsem na zem, opřel se o halapartnu a podíval se na kapitány... Zatvářil jsem se neuvěřitelně drsně....
A tohle je ta část, kde všichni umřeme...

Mei

Zas jednou měla štěstí, protože už nebyla ve své kanceláři, a tak se vyhla potupě. Ovšem měla úplně jiný plán. Chtěla si někde dobře schovaná potkat na svého bratra, jelikož tušila, že u popravy ještě není. Už si dokonce našla i dokonalé místečko, ale její plán jí překazilo cosi nezvyklého - cizí reiatsu a růžový dým ze Sōkyoku. Co se dalo dělat, tohle bylo důležitější než útok na bratra. Co nejrychleji vyrazila k vrcholu....U svého kapitána se objevila asi ve chvíli, kdy z křoví vyskákali další ryokové. Obranářsky se postavila před svého kapitána a napůl vytáhla své zanpakuto z pochvy. Ōtoribashi-taicho, velice se omlouvám za svůj pozdní příchod. Omluvila se a přitom doufala, že svého kapitána moc nezklamala.

Ryuuka

Všechno se to seběhlo tak rychle, měli jsme Gina, co víc jsme vlastně mohli chtít? Najednou tu byli i Yoshiro, Manon a Kyoya. Byli jsme tu takřka všichni, kromě Hiraka, který by samozřejmě mohl být někde poblíž. Zezačátku jsem pohlédl na Gina a měl sto chutí zmizet zpátky domů, ale jak? Kdo nás asi domů dostane? Odtud jen tak živí nevyskákáme. Od Gina jsem velice rychle odklonil pohled a začal se rozhlížet po okolních nepřátelích. Ještě nebyl pravý čas uvolnit svoje zanpakutou. S naprosto klidným výrazem jsem hleděl na nepřátele a rozzářil v sobě typickou vlastnost a tou je závislost na ženské. Vykulil jsem oči a se slinou koukal na onou dívku, která stála před nějakým kapitánem, kterého jsem samozřejmě neznal. V hlavě se mi sbíhaly myšlenky typu, proč nemám foťák apod. Z téhle dívky by byla určitě modelka Karakury, bohužel ale teď stojí proti mně. Můj pohled vyrušil Yoshirův výběh proti onomu muži, kapitánovi. Očima mi proběhl vztek, najednou jsem začal zuřit a vydávat ze sebe reiatsu. Takové reiatsu zatím Hizuro, Shizuka ani ostatní neznali. Byla v něm cítit zuřivost. "Promiň Yoshiro, ale nenechám ti ho..." Pověděl jsem si v duchu a vší rychlostí s tasenou zanpakutou vystartoval proti kapitánovi. Byl to konec konců muž, který odvlék Gina před mýma očima, bezmocně jsem se koukal jak vstupovali do Senkaimonu, nemohl jsem nic dělat, prostě zmizel a já jsem byl ztuhlý, byl to dosti potupný večer, teď jsem mu to hodlal spočítat.

Shizuka

Skupinka kapitánů a zástupců, no super. pomyslel jsem si. Ten co kráčí k nám vypadá drsně. pomyslel jsem si o něm. Chtěl jsem něco tomu kapitánovy říct, ale viděl jsem vystartovat Yoshira a po něm ještě Ryuuka. Ryuuka uvolňoval velké množství reiatsu, takové jsem u něj ještě neviděl, ale to hle co chce udělat je sebevražda. Proto jsem použil Hirenkyaku a chytl jsem Ryuuku za jeho shihakusho. Jen jsem mu pošeptal. Promiň, ale tohle Ginovy nepomůže. zatáhl jsem ho zpět ke Ginovy a Hizurovy. Konečně jsem se otočil na toho kapitána a promluvil. Nedovolíme, aby jste Gina popravili. zaznělo drsným tónem z mých úst a hleděl jsem mu přímo do očí.

Yoshiro

Vytáhl meč a zašeptal vyvolání shikaie. Na Yoshirově meči se začalo formovat černobílé reiatsu. Napřáhl se a s dost odhodlaným křikem sekl přímo proti skupince, která stála u popraviště. Reiatsu, které se drželo na Yoshirově meči se zformovalo do dost podivného tvaru a vyletělo dost rychle přímo proti nim. Cestou se samozřejmě divně kroutilo.

Kyoyu okamžitě někdo srazil k zemi. Byla to žena. Měla na sobě stejné haori jako ostatní kapitáni. Dost arogantně a povýšeně na Kyoyu koukala přes brýle, které měla na očích. Nic neříkala.

Bělovlasý chlápek šel pořád stejným tempem ke skupince, kde byl Hizuro, Shizuka, Ryuuka a Gin. Chudák Ryuuka. O něco se pokoušel, ale Shizuka ho tak ochranářsky vrátil zpět ke skupince. Bylo to roztomilé. Když byl bělovlas hodně blízko, uvolnil reiatsu. Dost na to, aby to všechny 4 položilo do kolen.

Kyoya

Ze země jsem se po ní ohnal zbraní a pokusil se dostat na nohy kotoulem nazad... Proč musí bejt ten Yoshiro tak zbrklej... zase mi jenom proskočilo hlavou. Dával jsem mu za vinu současnou situaci, i když pravda asi byla ta, že jsem sem nemusel vůbec chodit kdybych nechtěl... Byl jsem tu svojí vinou... protože jsem chtěl pomoc kamarádům... tak teď to jen dohnat do konce... ať už bude jakýkoliv

Kiryuu Kenshin

Pokračoval volným během k Sokyoku. Ovšem až do jedné chvíle. Z hory začal koupat růžový dým a v okolí ucítil zvednuté Reiatsu. Jedno z nic patřilo i jeho kapitánce. Přihmouřil oči a použil své rychlé Shunpo, aby se dostal co nejdříve na Sokyoku. Konečně tam dorazil. Byl tu zmatek. Kapitána Kuchikiho obtěžoval nějaký bělovlasý Ryoka a další Ryokové drželi Gina mezi sebou. Na druhé straně stáli další Kapitáni. Pak tu byla i jeho sestřička a prostě to vypadalo jako velká párty. Párty na které by mohl použít svojí zanpakuto. Proto jí velice rychle vytáhl a usmál se. "Kapitánko, běžte připravit saké na večer. Tady to vidím na 10 minut práce," zamumlal směrem ke své kapitánce a spokojeně se usmál. Hrot jeho zanpakuto odrážel světlo. Bylo načase nakopat několik zadků!

Manon

Její výstup nějak nezanechal žádný dojem. Ne že by si stěžovala, aspoň ji nikdo neuzemnil jako třeba Kyoyu. Ale zkrátka efekt, který čekala, se nedostavil. Věděla, že toho asi bude litovat, ale přesto to udělala. Poslala šíp směrem k tomu bělovlasému. Jeho reiatsu však bylo ohromné, i na ni to působilo, a šíp, i když se statečně prodíral tam, kam byl namířen, v něm nakonec zanikl a rozpadl se na částice.
"Hmm..." řekla si pro sebe pesimisticky a vyrobila další šíp, kterým to zkusila znova. Nechtěla ho zranit, tak moc si nevěřila, ale chtěla aspoň odvést pozornost. Nejdřív odtud musejí dostat Gina, pak řešit zbytek! Jelikož šance, že by je tady všechny přemohli, a potom s Ginem odkráčeli volnou cestou, nebyla zrovna moc vysoká, jak to tak Manon viděla. Bylo jich tu moc.

Byakuya

musel pohnout rukou, aby vytvořil kidou bariéru, která ho ochránila před Yoshirovou vlnou. Takže ten ryoka s ním chce bojovat... Byakuya na něj vrhl opovržlivý pohled a vytáhl katanu. Ryoka by se měl cítit poctěný... alespoň těch dalších pár sekund svého života. Byakuya se s ním nehodlal zabývat déle než minutu.
"Chire, Senbonzakura..." řekl nevzrušeným hlasem a jeho meč, který si držel v tu chvíli před obličejem, že rozletěl na růžové lístečky.

Yoshiro

Tomu chlápkovi najednou zmizel meč. Yoshiro byl trochu zmatený. Radši se zabrzdil a rozhlížel se okolo sebe. Všiml si něčeho zvláštního. Okolo začaly poletovat růžové lístečky. Skoro jako by opadávaly sakury a jejich listy si prostě poletovaly okolo. Yoshiro chytil svůj meč do obou rukou. Něco zašeptal a čepel znovu obalilo černobílé reiatsu. Tentokrát to ale bylo jiné. Nepohybovalo se to tolik zmateně jako to, které střílí s vyvoláním shikaie. Pravou nohou vykročil vpřed a přenesl na ní svoji váhu. Levou nohou zamířil dozadu tak, aby udělal otočku. Spolu s touto otočkou sekl mečem přímo proti Byakuyovi a reiatsu, které se drželo na čepeli vystřelilo znovu proti němu. Tentokrát ale jinak. Během letu se zformovalo do tvaru několika shurikenů, které letěly přímo proti cíli.

Re: Manon; Shizuka, Ryuuka, Hizuro

Ten bělovlasý chlápek se na Manon podíval, ale netvářil se tak, jako by jí chtěl ublížit. Prostě se pak zase otočil na skupinku, která zachránila Ichimaru Gina.
Zastavil se pár metrů od nich a sledoval je. "Proč..?" Zeptal se a přestal s vypouštěním svého reiatsu. Bylo to zvláštní.

Yadomaru Lisa

Odskočila od Kyoyi a usmála se na svého zástupce. "Je tvůj..." Otočila se směrem na Manon, která střílela po vrchním kapitánovi. Co si to vůbec dovolovala?! Rychlým shunpem se přesunula za ní a zanpakuto sekla přímo proti jejím zádům.

Ōtoribashi Rojuro

"V pořádku, Mei.. " Odpověděl své zástupkyni, vzal jí za rameno a shunpem se přesunul na druhou stranou vrcholu Sokyoku. "Schopnosti kapitána Kuchikiho bychom neměli podceňovat. Radši se trochu distancujeme."

Ryuuka

Ďabelským pohledem jsem zabil Shizuku a dal na jeho slova s tím, že jsem se tedy vzdálil od boje Yoshira a toho imbecila, kterému jsem chtěl nacpat rukojeť jeho vlastní zanpakutou, teda když už mu zmizela čepel žejo, do zadnice. Pomalu ale jistě jsem se začal dávat do kolen, když začal onen muž vypouštět reiatsu. Bylo to opravdu zdrcující, silnější reiatsu jsem ještě neviděl. Poté jsem si ale všiml naši třídní krásky Manon, jak se ocitá v nebezpečí. Samozřejmě jsem nepochyboval o jejich schopnostech, věděl jsem, že by tomu nějakým způsobem uhla, ale nechtěl jsem nikoho podcenit, tím pádem jsem se tedy přesunul okamžitým bleskovým krokem za Manon a se zanpakutou v ruce jsem zablokoval útok krásné ženy. "Echm, slečno kapitánko. Mohl bych si udělat po tomhle všem pár vašich fotek?" Otázal jsem se spíše humorným způsobem, ale opravdu jsem to chtěl. Co říct, rád jsem fotil dívky! Byl jsem takovej zvrhlík, co miloval ženské všeho druhu.

Mei

Pomalu nestíhala sledovat to dění okolo sebe. Hlavně ji překvapilo to, jakou mají ty ryokové sílu. Co jsou zač? A jak přišli k takové síle? To byly otázky, které jí teď zajímaly. Bratr už též dorazil a hned se začal vytahovat před kapitánkou. Vlezdoprdelka. Řekla si Mei v duchu pro sebe. Úplně nadskočila nadšením, když na ní Ōtoribashi-sama promluvil. Tvářičky se jí zabarvily do červena. A co teprve když ji Ōtoribashi-sama položil ruku na rameno. Byla to pro Mei neuvěřitelná pocta. Najednou se cítila jako v sedmém nebi. Zcela oddaně svému kapitánovi přikývla a přesunula se s ním na druhou stranu Sokyoku. I když teď mohla být u svého kapitána, což pro ní bylo ten nejkrásnější pocit, nepřestávala sledovat dění okolo sebe. Tedy hlavně bratra.

Byakuya

Tentokrát se útoku vyhnul. Ryoka byl celkem silný... ale pořád to nebyl pro Byakuyu důvod začít ho brát vážně. Shunpem se přesunul u několik metrů stranou a ještě mu vlálo haori, když zvedl ruku. Kolem Yoshira se začaly lesklé lístečky zhušťovat a točit, a potom vystřelily směrem k němu, aby ho prošpikovaly.

Manon

Ani ona sama nevěděla, jestli by se útoku vyhnula, kdyby jí nepomohl Ryuuka. Snažila se všechno kolem sebe plně vnímat, ale proti rychlosti kapitána asi moc šancí neměla, i když by se jí možná podařilo uhnout aspoň na tolik, aby přežila první ránu. Tak jako tak byla ale ráda, že Ryuuka byl rychlejší než ona. Nebyla zrovna bojovník na blízko. Jen se polekaně otočila právě včas, aby viděla dvě čepele do sebe narážet. Byl čas se nějak vypořádat se situací, co se vyskytla vedle ní, protože na toho bělovlasého její útoky vůbec nezabíraly. Asi to bylo na ostatních. Ona se teď rychle rozhlédla. Viděla, že Yoshiro už bojuje s tím mužem, na kterého se vrhl, Ryuuka zas rozáděl konverzaci s nejbližší ženou. Bylo to trochu zbabělé, ale rozhodla se, že nejlíp udělá, pokud je bude podporovat z dálky. Koncentrovala si pod nohama ostrůvek spirituálních částic a za chvíli už byla v bezpečné vzdálenosti. Při dopadu měla ještě trochu problémy s rovnováhou, ale už to bylo mnohem lepší, než když se to začala učit, takže se v duchu musela pochválit za první úspěšné použití hirenkyaku v praxi. Vytvořila šíp a vystřelila na ženu, která teď stála před Ryuukou. Potom další a další, tři rychle za sebou.

Ryuuka

Opravdu se mi povedlo zablokovat její útok a naše zanpakutou byly momentálně ve srážce. Manon se bezpečně vzdálila, což mi samozřejmě udělalo radost. Věděl jsem, že je to dívka, která patří srdcem (i tělem) k Yoshirovi, ale pořád jsem jí měl rád, jako velmi dobrou kamarádku, takže jsem měl o ní pochopitelně starost žejo. Po chvilce jen takového bezpohybového stání jsem pohlédl jen mírně očima na toho bělovlasého kapitána. Z něho šel strach nejvíce, vypadal v pohodě, ale jeho reiatsu opravdu drtilo. S úsměvem jsem k němu jen pronesl. "Protože to je přítel a nezaslouží si být potrestán havětí za něco, co nebyla jeho vina." Po té jsem se zase otočil na kapitánku a čekal, co se bude dít. V tom už letěly šípy od Manon, měl jsem slabost pro boj s ženami, a tak jsem zavřel oči a naprosto smutně zasyčel...

Kiryuu Kenshin

Spokojeně se usmál na kapitánku a pronesl: "Dobrá kapitánko, nezklamu vás!" Rychlým Shunpem se přenesl ke Kyoyiovi a sekl mu těsně nad palicí Zanpakuto. Ovšem, byl to jen výhružný manévr, jelikož hned potom zmizel a objevil se 4 metry od něho. Nevěděl co ten kluk umí, či neumí a tak se ho rozhodl nejdříve vyzkoušet. Natáhl ruku kupředu a pronesl: "Byakurai!" Od prstů mu vystřelil bleskový výboj, směřující přímo na Kyoyiovu současnou pozici. Hned potom se rozhodl změnit své umístění a tak pokuď na něj již Kyoyia nepodnikl výpad použil Shunpo a objevil se úplně na druhé straně od něho a hlasitě se zasmál. Dlouho nebojoval a tak to pro něho vlastně byla vlastní zkouška jeho bojové připravenosti. Věděl, že tady nesměl prohrát. Byla v sázce čest divize a jeho jména. A navíc by se mu jeho sestřička smála celý život. A to prostě nemohl dopustit.

Kyoya

Jeho směsnej úder jsem vykryl svojí halapartnou... ihned na to jsem musel uskakovat do strany, jinak bych dostal na řiť nějakou podivnou Narnianskou magií... vypadalo to, že si se mnou hraje. Odplivl jsem si. To je to nejlepší co umíš? řekl jsem posměšně... chytil jsem svojí zbraň obouručně... Přestaň mě šetřit a ukaž co umíš... řekl jsem mu

Hizuro
Něco mi napovídá, že tohle není o té záchraně ěrkl jsem směrem k bělovlasému muži, potom co jsem se postavil na nohy.
Jestli mám být upřímný tak ať - nevím proč. Nic z toho si nepamatuji. Ale jsem si naprosto vědom toho, źe to mě nijak neospravedlňuje z dělání činů, které jsem dělal. pověděl sem muži ve zkratce.
Vy jste... Ukitake-taicho? zeptal jsem se ho. Chtěl jsem mu ještě říct, ať dělá co musí, ale byl jsem živá bytost a u těch je velice dobře vyvinutý pud sebezáchovy, tak jsem mu to raději neřekl.

Mei

Při tom všem dění okolo si všimla jedné dívky, která svými šípy dělala problémy. Takhle zákeřné útoky. Pche. Řekla si v duchu pro sebe. Otočila se na svého kapitána. Omluvte mě prosím, Ōtoribashi-taicho. Lehce se uklonila a pomocí shunpa zamířila k Manon. Za malou chvíli už stála za Manon. Mei nevytáhla zanpakuto, ale okamžitě podkosila Manon nohy. Pokud byla dostatečně rychlá a Manon ji nefrnkla, pokračovala v útoku. Bakudō # 9. Hōrin. Řekla dostatečně nahlas.

Shizuka

Začínal jsem být vyčerpaný. Tolikrát použít hirenkyaku není jen tak. Ten bělovlasý týpek začal uvolňovat nesnesitelné reiatsu, které mě donutilo jít do kolen. Zaskočila mě otázka."Proč?" Hizuro se jí však chopil první. Dokonce znal jeho jméno. Trochu mě to udivilo, ale on je přece jeden z nich může si přece vzpomenout na jména a tváře, po čase. Pak jsem, ale promluvil já. Je to náš přítel, kdyby jeho nebylo, náš kamarád by zemřel. Bylo nám řečeno, že ho chcete popravit. Ale za co? Za to, že zachránil člověku život? odmlčel jsem se na chvíli. Je to nespravedlivé. vstal jsem a zhluboka jsem se nadechl. Protože své reiatsu zmírnil. Koukl jsem se mu přímo do očí a vyčkával na jeho odpověď.

Ryuuka

Měl jsem zavřené oči a čekal až dojdou šípy od Manon, najednou jsem je však otevřel, protože jsem cítil její další nebezpečí. Nejsmutnější na tom všem bylo, že na Manon pořád útočily ženské a sakra pěkné ženské. Ne že by Manon nebyla, ale tu jsem znal pěkně dlouho žejo, člověku se čas od času začínají více líbit ty neznámé. "Omlouvám se." Pronesl jsem a opět zmizel. Teď už to mohlo být vůči Manon a ostatním trapné, ale já jsem nevěděl co v ní je, určitě jsem jí nechtěl vidět zraněnou, a tak jsem se Shunpem zjevil za tou kráskou, přičemž jsem jí poplácal na rameně. Byla to zrovna doba, kdy tvořila bakudou. "Echm slečno, nechtěla by jste být na titulní straně časopisu Karakura Playboy?" Otázal jsem se též trochu humorně, ale jak už bylo známo, měl jsem slabost pro protějšky. A navíc to byla součást plánu jak jí zabavit aspoň nachvíli, než se Manon vzchopí a začne útočit, bylo to vůči ní nefér, zaútočila na ní při střílení na jiného nepřítele a to je dost podlé.

Mei

Člověk se tu snaží pracovat a přitom zajmout ryoku, ale pořád ho někdo otravuje. Mei ani nestihla dokončit bakudo a už za zády měla nějakého otrapu. Jeho chyba byla, že nezaútočil. Místo toho poplácal Mei po rameni, čehož Mei okamžitě využila. Přestala tvořit bakudo, chytla oběma rukama tu Ryuukovu a přes záda s ním všihla dopředu. (Pokud už byla Manon na nohou, tak letěl přímo protí ní).

Kiryuu Kenshin

Zahleděl se na toho prcka před sebou. Chtěl po něm aby mu ukázal více. Mírně tedy upustil reiatsu a Shunpnul se za Kyoyiu. Prudce udeřil vodorovným sekem v úrovni hlavy zleva do prava. Jestli to nezablokoval, byl konec souboje. Pokuď to zablokoval, což bylo pravděpodobnější, tak Kenshin uskočil dozadu a usmál se. "Tak jo prcku, jak chceš!" pronesl tiše. Potom mávl rukou kupředu a vyslal po něm další "Narnianskou magii" v podobě Byakuraie. Hned potom se k němu rozeběhl po svých. Otočil zanpakuto v kruhu a hlesl: "Tsuihō yami, Kagetsu!" Mezi tím co vyslovoval název Shikaie zasunul katanu do pouzdra a to vytáhl od "opasku." Pouzdru s katanou se najednou protáhlo na hůl. Jeho Reiatsu se zvýšilo a kolem něho se zablesklo.

Kyoya

Jeho první úder jsem zablokoval jen tak tak... Málem mi usekl hlavu. Ihned na to na mě letěla další magie... při zásahu se zvedl prach, který mě zcela obklopil... V tu chvíli jsem vyskočil z oblaku prachu. Různé části těla mi teď pokrývalo cosi, co vypadalo jako části zbroje. Dopadl jsem těsně před něj a vší silou se po něm rozmáchl rukou, která byla zcela pokryta pláty a končila rukavicí s ošklivými bodci... Tak teď si pojď hrát!

Manon

Začínalo to tu být drsné. Manon nebyla bojovnice na blízko, při tréninku vždycky Hiraka odbyla s tím, že není potřeba nic podobného zkoušet, že si dokáže udržet odstup... Očividně ne. Byla v nebezpečí podruhé za nepříjemně krátkou dobu. Ryuuka ji sice opět zachránil krk, ať už se ta druhá ženská chystala udělat cokoli, ale Manon bylo jasné, že to nemůže vydržet navždy. A útěk taky nebyla možnost. V tom případě přišel čas na její zbývající stříbrné lahvičky. Když kolem letěl Ryuuka, vylovila jednu z tašky, pak s ní mrštila po ženě, která ji právě ohrožovala z největší blízkosti, a aktivovala ji zaklínadlem.
"Wolke!" dokončila a sledovala, jak se jí povede její oblíbený výbuch. Nelíbilo se jí ale, že úplně ztratila přehled o ostatních, hlavně o Yoshirovi.

Kiryuu Kenshin

Zamrkal, takovouto proměnu nečekal. Ještě než ho ten prcek zasáhl tou ohavnou rukavicí, použil Shunpo a na místě kde stál se pouze zajiskřilo. Něco bylo jinak, najednou se objevil tu a zase jinde. Byl rychlejší než předtím a usmíval se na prcka. "Řekni mi tvé jméno, prcku," pronesl a využil hole jako odrazového můstku a vzduchem se rozletěl na Kyoyu. Ve vzduchu mávl holí tak, aby jedním koncem mohl zablokovat ten bodák a druhým, aby mohl udeřit Kyoyu do krku.