Část 10b - Změna je život (Kyoya , Ryuuka)

Kyoya se probral na nějakém dvorku nebo co to bylo. Bylo tu jezírko, fontánka, kytky.. Snad všechno, co má správná zahrada, nacházející se na dvorku, mít. Fakt tu o to někdo pečoval. Kyoya uslyšel dupot.. Jako by se k němu někdo blížil.


Ryuuka zase naopak nabyl vědomí na nějaké terase. Nutno podotknout, že to bylo asi 100 metrů od Kyoyi a ti dva na sebe přes budovu, která je dělila, neviděli.

Kyoya

Byl jsem trochu zmatenej... nevěděl jsem, kde to sakra jsem, ani kde jsou ostatní... ale někdo se blížil. Radši jsem se zašil někam do kouta. Snažil jsem se půsovit nenápadně... já věděl od začátku, že tohohle budu litovat... teďka nás ten debilní kanon rozdělil... a já měl ten pocit, že už se nikdy nesejdeme... Radši jsem dával pozor.

Na ten dvorek vběhlo několik chlápků v černém. "Viděl jsem to padat sem! Určitě!" Vykřikl jeden z nich. Pak se ozval poplašný zvuk sirén. Několik těch můžu běželo pryč, ale jeden tam zůstal.."Ještě se tu porozhlídnu.." Oznámil odcházejícím kolegům a začal prohlížet dvorek.

Kyoya

Popadl jsem nejbližší věc, kterou jsem našel... začal jsem se soustředit a vrhl jí po černohaderníkovi... doufal jsem, že by se ta věc mohla přeměnit na něco velkého, třeba železnou kouzli... nebo kovadlinu. to by toho chlápka jistě nepotěšilo kdyby mu to přistálo na hlavě...

Ke Kyoyově překvapení se ta první věc, kterou našel, proměnila na ostrý nůž, ale ten chlápek byl asi vycvičený, takže nůž prvním sekem svým mečem, srazil k zemi. Teď mu bylo vidět celkem dobře do tváře. První, čeho si asi Kyoya všiml, bylo to, že měl bílou pásku, přes pravé oko a pod druhým okem měl vytetované číslo 69. Vypadal přesně takhle.. "Vylez..." Mluvil dost klidně. Jako by se vůbec nebál, že na něj odněkud může vyskočit nepřítel.

Kyoya

Naprosto klidně se vystoupil ze stínů... doufal jsem akorát, že se mi povede udělat mojí oblíbenou sekeru... pak už toho chlápka nějak nakrájím... Přesto mi můj první neúspěšný útok dal o soupeři dost informací... předně to, že bude asi celkem drsnej. Nesnažil jsem se o verbální komunikaci... asi to ani nemělo cenu, bavit se s dalším černohaderníkem.

Muž si samozřejmě Kyoyi hned všiml. Nejdříve si ho prohlédl a pak se pustil do řeči. "Ty nejsi zdejší..Takže ten poplach..Do Seireitei se opravdu dostal ryoka.. Jsi sám? Nebo je vás víc?" Zeptal se. Choval se tak, jako by Kyoya vůbec neměl klást odpor a hned se nechal zatknout. Navíc, zbraň u sebe neměl.

Kyoya

To je legrační šedesátdevítko, ty si fakt myslíš, že ti odpovím, žejo? usmál jsem se lehce... A toho "ryoku" si schovej pro někoho jinýho z Narnie jo? Nejsem zvědavej na vaše titulování. řekl jsem zcela klidně... teda aspoň jsem chtěl aby se to zdálo řečené naprosto klidně...

"Uh!" Na tváři se shinigamimu objevil dost nechápavý výraz. "Ryoko! Odpověz mi, když mi to teď řekneš, bude to pro tebe polehčující okolnosti. Nechceš snad, aby tě mučili?" Vykřikl na Kyoyu. Vypadalo to, že není zase až tak zlý a svým způsobem se Kyoyovi snažil pomoct.

Kyoya

Reality check... aby mě "oni" mohli mučit, museli by mě nejdřív dostat do rukou ne? řekl jsem pobaveně. Pokud bude silnej jako Yoshiro, nebude problém... ale on bude asi silnější... musel jsem bejt opatrnej. Lehce jsem pootočil prstenem, ale zatím jsem se jen připravoval. Do druhé ruky jsem sebral opět nejbližší objekt. Mít víc zbraní znamenalo mít více možností

Shinigami se postavil do bojového postoje. Vůbec nechápal, proč ten kluk bere kámen do ruky, ale pro jistotu se fakt radši připravil, aby ho když tak mohl srazit k zemi a nebo mu uhnout. "Jsi zatčen.." Vykřikl na Kyoyu.

Kyoya

Jo, řekni to mé ruce... odvětil jsem jenom. Rozeběhl jsem se přímo na něj a rozmáchl se rukou. V tu chvíli se mi v ruce zformovala veliká sekera, kterou jsem seknul proti němu... no moment překvapení byl určitě na mojí straně. A šerm se sekerou byla moje druhá mateřština... nebo tak něco

Ryuuka[/u]

Bezvládně jsem ležel na zemi a dezorientovaně si oddychl. Po té jsem na zemi zavrčel a prudce vstal. [b]"Sakra! To jsi děllal řidičák na dělo v kuchyni nebo co?! Ptal jsem se tě, ptal, ptal, ptaaal! Mohl si nás zabít! Jak by jsme asi pak zachránili Gina, když bychom byli mrtví?!!!" Křičel jsem histericky, když v tom jsem se otřepal a zjistil, že tu jsem vlastně jenom já. Byl jsem na nějaké terase, a tak jsem se rozhodl to tu prohlédnout. "Doufám, že mě nikdo neslyšel. Jdu si pro tebe, Gine." Pomyslel jsem si a vydal se kolem domu, na jehož terase jsem právě stál (směrem ke Kyoyovi.)

Tohle shinigami opravdu nečekal, ale byl opravdu dobře vycvičený a asi měl i spoustu zkušeností, proto se mu taky podařilo uskočit dozadu. Dost upřeně sledoval sekeru, kterou měl Kyoya v ruce. "Jak jsi to udělal?" Zeptal se a pevněji uchopil meč.

Kyoya

Je to opravdu jednoduché... umím ovládat samotný čas... takže jsem si tu sekerou prostě přinesl, zatímco pro tebe neplynul čas... prostý co? Jo počkat, nechtěl si mě zatknout? zeptal jsem se posměšně a opět se rozmachl sekerou, zkoušel jsem si ho prozatím držet od těla tím, že jsem sekal ve velkých obloucích. Mezitím jsem kámen ve své ruce začal měnit na cokoliv s delší čepelí...

Kámen se proměnil v kopí.

Shinigami se ani nepohnul. "Nemyslím...Teda, zpočátku jsem tomu i věřil, ale teď jsem to viděl na vlastní oči. Pokud je to tak, jak si myslím, řekl bych, že dokážeš měnit různé předměty v jiné." Ukázal na ruku, ve které Kyoya držel sekeru. "Než se ti v ruce objevila ta sekera, tak jsi něco udělal s tím prstenem..Ten teď na ruce nemáš..Je to velmi...Fascinující schopnost.. Líbí se mi to. Ale znovu říkám.. Vzdej se nebo tě budu muset zranit.." Mluvil dost přesvědčeně. Asi si byl hodně jistý tím, že vyhraje.

Kyoya

OK... ta blbá schopnost mě jednou zabije...
Vší silou jsem sekl sekerou po něm... teorie byla, aby vykryl útok sekerou a v tu chvíli sem ho mohl propíchnout právě se prodluujícím kopí... Ale boj se sekerou a kopím sem se nikdy neučil... ostatně to bylo šílený. Na ty jeho řeči jsem fakt nereagoval. Nešel jsem sem, abych se vzdal, ale abych pomohl přátelům !!! (a Ginovi)

Kyoya brzo zjistil, že udržet v jedné ruce velkou sekeru, v druhé kopí a zároveň s tím bojovat, byl trochu problém a působilo to celkem nemotorně. Shinigamimu nedělalo moc problém uskočit do strany a případně se trochu bránit mečem. Kyoya měl rozhodně sílu, to ano, rychlost taky, ale ještě tomu něco chybělo. Něco, co by mohl získat díky tomuto souboji. Zkušenosti. Shinigami se přemístil nějakou podivnou teleportační technikou asi 5 metrů od Kyoyi. "Jak se jmenuješ?"

Kyoya

Kopí jsem pustil na zem... bylo velké, neohrabané a vůbec to nebylo to, co jsem chtěl... sekeru jsem chytil opět do obou rukou. U vás je ve zvyku bratříčkovat se s lidmi, které chcete zavřít, Šedesátdevítko? Možná tě to překvapí, ale nemám náladu na rozhovory.... zabručel jsem. V tu samou chvíli jsem po něm vší silou vrhnul sekeru. Vykopl jsem nohou nahoru a nadhodil si tak kopí, které jsem uchopil do obou rukou... kopí bylo skvělé na to, abych si ho udržoval od těla, než zjistm, co vlastně umí...

Shinigami

Velkou silou sekl do boku sekery, čímž jí vychýlil z trajektorie, kterou si to mířila proti jeho hlavě. "Vypadá to, že si asi moc nepromluvíme.." Lehce se přikrčil a hned na to se co nejrychleji rozběhl proti Kyoyovi. Věděl, že kdyby se napřáhl za hlavu, tak by ho Kyoya hned probodl kopím, čemuž se chtěl vyvarovat a tak sekl vodorovně zleva, pokud to Kyoya vykryje, tak by mohl useknout hrot kopí.

Kyoya

Ten chlap žil v domění, že meč má delší dosah, než kopí... nechal jsem ho promáchnout a pak jednoduše bodl... v tu samou chvíli, kdy jsem ho snad konečně trefil jsem se zase pokusil přemenit kopí zpět na něco užitečného... potřeboval jsem něco normálního... meč, katanu, rapír... klidně i nějakou blbou kukru,...

Kyoyovi se opravdu podařilo seknout kopím do boku Shinigamiho. Ten sykl bolestí a uskočil dozadu. Kyoya mezitím přeměnil kopí na katanu. Dost podobnou té, kterou měl ten Shinigami.

Kyoya

Fajn... konečně nástroj se kterým to umím... doteď jsem to matlal, ale teď mám konečně čím bojovat... usmál jsem se. Pomalým krokem jsem se snažil dostat se ke své sekeře a přitom pořád stát čelem k nepříteli... Jsi na tahu Šedesátdevítko řekl jsem. Chtěl jsem, aby získal falešný dojem, že ho podceňuju... že mě první zásah ukolébal k neopatrnosti

Ryuuka

Docela jsem se podivil, že tu nikdo nebyl. Pak jsem ale slyšel náznaky boje. Něco bouchalo o zem. Poklusem jsem se rozběhl směrem k místu, z kterého to vycházelo a po cestě přemýšlel, kde by měl Gin být. Ostatní se o sebe určitě postarají. Když jsem doběhl k jakési zahrádce, ze stínu jsem pozoroval dvě osoby. "Hele, to je Kyoya! Měl bych mu asi pomoct, ale hrubou silou asi ne. Raději zkusím trochu improvizovat." Pomyslel jsem si a vyšel ze stínu. "Pane, potřebujete pomoct?" Otázal jsem se toho s šedesatdevítkou na hlavě. Nevěděl, jestli mě pozná, ale za pokus to stálo

Shinigami

Otočil se na toho kluka, co teď přišel. Měl na sobě shihakusho, stejně jako on, takže to byl nejspíš Shinigami. "Jdi okamžitě obeznámit nějakého Kapitána o tom, že jsem našel jednoho z ryoků! Ať přijde sem!" Vykřikl na něj a pohledem se vrátil ke Kyoyovi. Čekal až zaútočí nepřítel.