Část 12 - Jsem rád, že jsi zpět

Uběhlo několik dní...

Nadešel den, kdy měl být popraven Ichimaru Gin za zločin, který spáchal ve světě lidí.

Vše bylo připraveno... Teď už měla jen dojít stráž pro odsouzeného a dovést ho na vrch kopce Sokyoku.

Ryuuka, Shizuka a Hizuro míří ze severu. Měli by dorazit přímo k věži, ze které právě vychází Ichimaru Gin a několik strážných.

Skupinka ve které je Manon, Kyoya a Yoshiro míří z jihu... Přímo po schodech kopce Sokyoku.

Kensei zmizel hned po tom, co pomohl Ryuukovi, Shizukovi a Hizurovi s tréninkem, který je velmi posílil..
Shinji je neznámo kde...

Ryuuka

Konečně jsme opustili tu spropadenou věž, po několika dnech tréninku. Mé reiatsu však bylo na velké úrovni. Nikdy bych si nepomyslel, že za tak krátkou dobu se dá tak zesílit. Trénoval jsem.... hodně dlouho abych dosáhl mé současné úrovně. Výprava za Ginem tedy začala, pokud jsme byli od všech dobře informování, tak by dnes měl zemřít Gin. Tedy, neměl zemřít, ale dnes by měl být popraven že. "Připraveni? Shizu, Hizuro?" Otázal jsem se těch dvou. Hizura jsem vůbec neznal, ale za těch pár dní při tréninku jsem se s ním aspoň z té střední části poznal. "Jasně že jste! Ikuze!" Pověděl jsem Shizukovi a Hizurovi, přičemž jsem vyrazil na cestu. Nebyl jsem na to moc hrr, šel jsem prostě lehkým krokem k nejvyššímu místu v Seireitei.

Manon

se snažila neohlížet se neustále nervózně přes rameno. Věděla, že musí vypadat nenápadně... I když probíhala poprava, když budou opatrní a chytří, podaří se jim nějak odůvodnit, proč se dva obyčejní shinigami a člověk ochomýtají kolem popravčího vrchu... tedy aspoň doufala. Neměli moc času na promyšlení plánu, takže pokud na to dojde, budou muset nějak improvizovat. Bylo velice typické, že právě v takový okamžik se Hirako kamsi zdejchnul a nebyl k nalezení... jak jinak.
Manon neměla vůbec tušení, jak by se jim mohlo podařit vysvobodit někoho, koho už vedou na popraviště. všude byly stráže a něco jí říkalo, že nahoře bude pár hodně silných shinigami VIP, kteří by ji rozmázli pohledem. Ale... Yoshiro si byl jistý, že to dokážou. Takže to nějak určitě muselo jít!
Zatím si jich nikdo nevšímal, to bylo dobře.
"Jestli ho chceme zachránit, radši bych se prala s ochrankou, co ho povede, než s pohlavárem, co ho bude popravovat..." pošeptala rozechvěle.

Hizuro
Šel jsem poněkud rychleji než Ryuuka a také jsem ho brzo předešel.
Postupně jsem začal běžet.
Od setkání Kenseiem jsem měl pocit, že bych měl být co nejdříve pryč, takže jsem chtěl tuhle misi skončit co nejdřív.
Nějaký Džin mi byl momentálně u ánusu, teď jsem myslel jen na to, aby jsme ho našli a zmizeli.

Shizuka

Oba běželi ke kopci, já se ovšem zastavil a otočil se. Vycítil jsem povědomé reiatsu. Bylo to reiatsu Gina. Přiběhl jsem k rohu budovy a opatrně jsem nakoukl přes roh. Doufám, že si mě nevšimnou. spatřil jsem Gina. Kolem krku měl něco jako obojek, ze kterého vedly lana do tyčí které drželi strážní. Ti strážní se mi nelíbí. Jejich tu nějak málo, ale určitě je někdo ještě kryje. Musím to říct těm dvěma. otočil jsem se použil jsem Hirenkyaku. Měl jsem možnost tuto schopnost zlepšit při tom tréninku. K těm dvěma jsem dorazil během chvilky. Zastavil jsem přímo před ně mi. Stůjte! křikl jsem po nich. Jdete špatně! Gin tam ještě není. Teprve ho vyprovodili z věže. trochu zadýchaným tónem jsem jim pověděl. Pojďte zamnou! rozběhl jsem se k místu, kde jsem je před tím viděl.

Kyoya

Šel jsem zamyšlen a potichu. Vypadalo to, že mě něco trápí. Popravdě se mi honilo hlavou mnoho věcí. Byl jsem v Narnii, obklopen služebníky Ledové královny, bez naděje na cestu domů... a navíc jsem měl před týdnem mít referát na vliv Řecké kultury na středověkou arabskou filosofii... jo a kromě toho jsme šli zachraňovat nějakého blba, kterého hlídali jen tisíce nepřátel. Prostě mi nebylo do řeči...

Yoshiro

Šel v čele skupinky. Celkem rychle se blížili nahoru na ten kopec.. I když tam těch schodů bylo asi milión a pět tisíc dalších miliónů.. Tohle by mělo být to místo, kde měl dnes skončit Ginův život. A to Yoshiro nechtěl nechat dopustit. Proto tolik spěchal. Otočil se na Manon a Kyoyu. Z jeho pohledu bylo znát, že by byl radši, kdyby tu nebyli. Nechtěl je ohrozit..

Manon

Na její poznámku nikdo nereagoval, očividně nikomu nebylo právě teď příliš do řeči. Nemohla jim to mít za zlé, i když ona sama se s nervozitou vyrovnávala spíš tak, že mluvila. Teď to ale musela vydržet. Všimla si Yoshirova pohledu. V minulosti se víckrát zmínil o tom, že by byl radši, kdyby se kromě něj nikdo zbytečně neuváděl do nebezpečí... Manon to ale vždycky jen odbyla několika slovy nebo mávnutím rukou. Samozřejmě že ho nehodlala nechat jít samotného, to už by mohl vědět! Jen se na něj teď usmála a v ruce pevněji sevřela Quincy kříž. Už se blížili k vrcholku schodů a jí srdce bušilo, ani nevěděla jestli spíš z toho běhu nebo ze strachu, co je tam potká. Vůbec neměla představu, jak to tam bude vypadat a co se bude dít.

Hizuro
Bez jediného slova jsem se jako terminátor otočil a následoval Shizuku.
Tohle mě začínalo otravovat. Toho člověka jsem neznal, neznal jsem ani ty okolo.
Moje jediné přání bylo, abych už ležel doma v posteli a mohl si to všechno pořádně promyslet.
Za chvilku jsme doběhli tam, kde viděl ty lidi Shizuka. S naprosto neutrálním výrazem jsem před ně skočil a namířil na ně zanpakuto.
Ano, byl jsem si téměř jistý, že tu ještě někdo bude. A proto jsem doufal, že Shizuka s Ryuukou nejsou tak zabednění a že neskočili ihned za mnou, že zůstali v záloze.

Strážní, kteří eskortovali Gina byli po zuby ozbrojení a nevypadalo to, že by se Hizura nějak báli. Jeden z nich se dokonce usmíval. Měl k tomu také důvod. Zezadu na Hizura totiž běželo několik shinigami. Gin se tvářil dost překvapeně, že tu vidí Hizura. Zrovna jeho. Ale asi mu došlo, že tu sám není.

Yoshiro

Ve stejný moment, kdy se Hizuro dostal za Ginovu eskortu, se dostala druhá skupinka na vrchol kopce. Bylo tam několik stromů a keřů, za které se mohli schovat. Z dálky mohli vidět, jak se skupina shinigami rozběhla k mostu. Také viděli několik dalších. Těch s bílým pláštěm. Určitě to byli kapitáni.

Ryuuka

Nějak jsem tomu neporozumněl, prostě jsem se chtěl dostat k nejvyššímu místu, kde ho měli popravit, ale vypadá to, že Shizuka zahlédl Shinigami, kteří ho měli odvézt. Přistoupil jsem blíže a pokusil se nějak zamaskovat. Mezitím se Hizuro dostal zbrkle před ně, což měl asi v plánu, ale dělat to nemusel. Koukal jsem do okolí, a pak na Gina. Chvílemi jsem byl přesvědčen, že udělám to, co po mně Hizuro očekává, ale jakmile jsem pohlédl Ginovi do očí, tak jsem to nedokázal. Okamžitě jsem použil bleskový krok a objevil se asi metr za Ginem. Uprostřed těch lidí jsem zřídka začal vypouštět reiatsu, přičemž jsem čekal na jejich reakci. "Gine.."

Shizuka

Poté co Ryuuka zbrkle vystartoval pro Gina a na Hizura zezadu běžela skupinka shinigami, neváhal jsem. Na svém rameni z náramku jsem odvinul velice silný drát. Hodil jsem jej na druhou budovu, aby se zachytil o stěnu. Drátek jsem nastavil na úroveň holení, tak abych shinigami podrazil. Pokud se mi tohle povedlo, nečekal jsem a tasil jsem svůj kříž.
Vypadal asi takhle. (Je to jen náčrt)


Namířil jsem luk na strážné. Vypálil jsem na každého aspoň jeden šíp. Pak jsem se pomocí Hyrenkyaku přemístil před spadlou skupinku shinigami. Drsným pohledem jsem na ně zíral. Dál už ani krok. řekl jsem a mířil jsem na ně už s nataženou tětivou.Tím jsem kryl záda Hizurovy.

Kyoya

Tohle byla sebevražda... problesklo mi hlavou.
Jít dobrovolně proti kapitánovi se mi nezdálo rozumný. Dokonce se mi to zdálo velice, velice nemoudrý. Ani trochu se mi ta představa nelíbila. Pravda byla ta, že nás ten divnoxicht trénoval a naučili jsme se spousty novejch triků, ale pořád to nestačilo. Ale když jsem došel takhle daleko, tak se asi nedalo dělat nic jinýho. Čekal jsem co udělá Yoshiro, přeci jen on tu byl nějblíž šéfovi. Trochu mě děsilo, že z nás tří jsem to byl já, kdo byl nejblíž obětovatelnému pěšákovi

Manon

se rozhlížela zpoza keřů. Všimla si, že se asi něco děje, protože houf černohadráků někam utíkal, ovšem už neviděla přesně kam a proč. Za chvíli se to ale vyjasnilo, když odtamtud ucítila Ryuukovo reiatsu, aspoň si tedy myslela, že je jeho, i když až tak dobře ho neznala.
"Vypadá to, že jsme potkali zbytek!" zašeptala. "A asi už začli něco provádět..." Přelétla očima zbytek shromážděných shinigami. Nevypadalo to dobře... bylo jich tam dost a byli silní. "Možná bysme měli nějak odvést jejich pozornost, protože jestli tu budou všichni připravení a na jednom místě, tak záchrana Gina skončí dřív než začne, obávám se..." navrhla a podívala se tázavě na Yoshira a Kyoyu. Nebyla z lidí, kteří se jen tak na vlastní pěst vrhají do akce, aspoň většinou.

Yoshiro

Yoshiro zakroutil hlavou. "Možná bychom tu situaci mohli využít ve vlastní prospěch.." Yoshiro se začal rozhlížet. Vypadalo to, že těch několik kapitánů si všimlo toho, co druhá skupinka vyvádí a začali se o to zajímat. "Nejspíš si nás ještě nevšimli..Mohli bychom je nějak zaměstnat a Ryuuka s ostatníma by mohli utéct s Ginem...Když je překvapíme, tak by to mohlo vyjít.." Navrhl Yoshiro.

Gin

"Ryuuko?!" Vykřikl nechápavě Gin. "Co tady sakra děláte?!" Vypadalo to, že je celkem naštvaný. Teda podle toho tónu, kterým mluvil a výrazu v obličeji, to tak vypadalo. Nevděčník jeden.
Shizuka sestřelil všechny ty nevinné strážné, kteří měli za úkol jenom hlídat vězně. Nic víc. Nejspíš vůbec neměli v plánu bojovat..
Nicméně, mohl být rychlý jak chtěl, ale nepodařilo se mu podrazit všechny ty shinigami, co běželi na most. Někteří z Shizukovu past prohlédli a dostali se přes ní. Jeden shinigami vyskočil nahoru za Shizukou a sekl zanpakuto po jeho hlavě tak, aby mu jí usekl. Několik dalších shinigami mířilo zezadu na Ryuuku a Hizura.

Kyoya

Jasně... třeba se pomalovat jako terč a doufat, že nás zabijí až na druhou ránu... výbornej plán... poznamenal jsem s notnou dávkou ironie... Pak mě ale napadlo, že kdybych hodil na Gina kovadlinu a zabil ho, tak bysme ho nemuseli zachraňovat... rozhodl jsem se vyčkat, s jakým úžasným plánem přijde Yoshiro a Manon... ale nevěřil jsem, že je možné tohle přežít

Ryuuka

Byl jsem docela rád, že jsem ho znovu viděl, to jsem však dal najevo jen mírným úsměvem, nic víc. Taktéž jsem byl velmi ve stresu, protože a nás mířilo celkem dost Shinigami a já s nimi nechtěl bojovat, případně je zabít, to už jsem nechtěl vůbec. "Blbče! Co tady děláš v řetězech! Víš kolik školních dní si zmeškal? Kdo tě má furt omlouvat heh.." Pronesl jsem celkem trapně, protože jsem nevěděl co mu mám povědět. Pak už za námi běželi ti ostatní Shinigami. Prostě jsem ze zataženou zanpakutou v pochvě čekal, až ke mně dorazí.

Manon

chtěla už něco říct, ale Kyoya se svým optimismem ji předběhl. Chvíli na něj koukala, aby mu dala najevo, že toto opravdu nepomáhá, a potom se otočila zpět na Yoshira.
"Tak nějak jsem to myslela," usmála se a Kyoyovu poznámku nekomentovala. Stejně nebylo jak... na jednu stranu měl pravdu, ale na druhou stranu to bylo irelevantní. "Takže... jak to provedeme?" V hlavě si probírala možnosti. Byli rozhodně nesourodá skupinka. Už sama přítomnost shinigamiho, quincy a člověka pohromadě by mohla upoutat dostatečnou pozornost. Pokud navíc hned na začátek předvedou to nejlepší, co umějí, mělo by to dát ostatním dost času. Pak tu ještě byla otázka, jak se odtamtud dostanou oni... no ale tu se Manon rozhodla řešit, až na to dojde.

Mei

Seděla jsem u stolu a dodělávala jsem ještě nějaké papíry pro kapitána. Věděla jsem, že poprava začne každou chvíli a já bych tam měla být po ruce kapitánovi, kdyby náhodou něco potřeboval, a tak jsem se snažila udělat práci co nejrychleji. Tohle počká...tohle taky....tohle bude muset Otoribashi-sama podepsat...jééé a hele účtování, ale nějak to nevychází...ummmm...aaaa tady je chyba...poskytnutí nealkoholických nápojů zaměstnancům nepatří na účet 335, ale na účet 513...jo!...Teď už to je v pořádku. Takhle jsem přejela ještě několik papírů. Ty důležité jsem dala kapitánovi na stůl, aby je co nejdříve podepsal. Tak a teď už jsem konečně mohla vyrazit na tu popravu.

Shizuka

Sakra, prošel! pomyslel jsem si a hned jsem vymýšlel co sním udělám. Jenomže máchnul mečem po mé hlavě. Použil jsem Hirenkyaku abych se dostal na bezpečnou vzdálenost. Když v tom mě začne bolet pravá ruka. Je rychlý. Musím si na něj dávat pozor. řekl jsem si v duchu. Namířím na něj a vyšlu salvu šípu na toho shinigamiho. Rychle se otočím na ostatní. Ryuuko není čas na vykecávání, musíme jít! Cítím, že jdou sem další. opět jsem se chytl za ruku. Musím si to něčím zavázat, ale není čas.

Ryuuka

Shizuka měl nejspíše pravdu, měli bychom se odtud vzdálit nebo dojde k něčemu, co určitě žádný z nás nechce. A to je krveprolití. Vždyť ti Shinigami přece za nic nemůžou, jsou nevinní, dělají jenom to, co jim bylo přikázáno. "Yosh!" Pronesl jsem a otočil jsem se na Gina. "Gine, tohle byl jenom pozdrav, příjdu si pro tebe." Prohlásil jsem a škádlivě se pousmál. Pak už jsem se jen neuvěřitelnou rychlostí svých bleskových kroků přesunul k Hizurovi, sklopil mu zanpakutou dolů, vzal ho na ramena a zmizel kamsi do strany od onoho mostu, na kterém jsme stáli. Ještě když jsem byl u Hizura, tak jsem se odvětil k Shizukovi. "Shizu, mizíme."

Hizuro
Když mě Ryuuka postavil na zem, potom co mě nedobrovolně odnesl pryč, nepříliš pěkným tónem jsem na něj zavrčel, ať to příště nedělá.
Nechápal jsem, proč řeší pár shinigami na víc. Znuděně jsem zastrčil zanpakuto do pouzdra a celkem hodně rychlým shunpem jsem zmizel.
V kleče jsem se objevil vedle Gina a na podlaze mostu jsem měl položenou dlaň.
Bakudō # 21. Sekienton... řekl jsem a téměř hned na to nás zavalil červený kouř.
Toho jsem využil a snažil jsem se chňapnout Gina a vrátit se k Ryuukovi.

Spoiler:

Kiryuu Kenshin

Pomalu se rozešel z 8. divize a jakmile byl i s větším balíčkem za branou využil Shunpo a zmizel. Za pár minutek již stál na nádvoří 3. divize. Pomalu se vydal ke kanceláři své sestry a zaklepal. Vešel dovnitř a usmál se. "Ahoj Nee-chan," prohodil obvyklým tónem pokuď tam byla a balíček jí položil na stůl. Spokojeně se zasmál a doufal, že ho nepoškodil. Byl to výbušný dáreček od 12. divize. Jestli ho někdo otevře, exploduje a nahodí zvědavce zelenou barvou. Jenže, sestra vevnitř již nejspíše nebyla.
Chvíli rozmýšlel co dál a pak si vzpoměl, POPRAVA! Rychle vyběhl ven z budovy a rozeběhl se na vrchol Sokyoku. Ovšem, měl před sebou ještě dlouhou cestu, jelikož i když utíkal vlastně nespěchal. Kdyby se chtěl dívat na popravu od začátku použil by Shunpo.

A to se Hizurovi povedlo. Poprava byla narušena. Gin tam nechápavě stál mezi nimi. Shinigami, kteří běželi k mostu se dostali na most zrovna v momentě, kdy Hizuro s Ginem zmizel. Pak se stalo něco zvláštního. Most se začal divně třást a celý se zhroutil. Všichni shinigami tam zůstali .. A tím pádem spadli dolů.

Na vrcholu kopce teď zůstaly jen obě skupinky s Ginem a několik kapitánů a zástupců. Jeden z kapitánů se pomalu vydal přímo proti skupince, která u sebe teď měla Gina. Vypadal asi nějak takhle. Tvářil se dost vážně. Ostatní kapitáni ho v tichosti pozorovali a čekali, co udělá.

Yoshiro

Mezi ostatními kapitány Yoshiro konečně našel
jeho. Muže, který ho napadl v Karakuře. Yoshiro zatnul pěst a sáhl po svém meči. Těch kapitánů okolo ale bylo mnohem víc. Yoshiro se otočil na Kyoyu a Manon. "Vypadá to, že se jim podařilo dostat Gina... Pokud teď něco neuděláme, může se jim něco stát.. Ten chlápek, co k nim jde, vypadá dost drsně.." Yoshiro mluvil celkem klidně. "Nemůžeme se tu pořád schovávat.." Sotva to dořekl, vyskočil z toho křoví a rozběhl se přímo proti tomu kapitánovi, kterého chtěl tak dlouho nakopat.

Hizuro
Potom co jsem donesl Gina jsem hodil po Ryuukovi ošklivý pohled.
Narovnal jsem se, poupravil si oděv a otočil se.
A po otočení jsem uviděl toho muže. Chvíli jsem se na něj díval.
Pak jsem bez jakéhokoliv slova vytáhl meč, ale neprováděl jsem s ním žádné agresivní akty. Bylo to jen pro jistotu. Protoźe jsem měl blbý pocit. Hodně blbý. ten chlap si šel pro mě a to co mi udělá bude hodně, ale hodně bolet.