Část 2 - Vítejte v Karakuře

Během dnešního rána se stalo hned několik zvláštních věcí. Mnoho lidí si myslí, že by spolu mohly souviset, jiní se nad tím moc nepozastavují a radši si hledí svého.

Dnešek je ale den, který změní mnoho životů...

Daiki míří domů, kde na něj čeká jeho mladší bratr..

Yoshiro míří domů, aby se mohl vybrečet do polštáře a nadávat světu, jak je krutý..

Manon míří do školy, aby vyzvedla své věci a mohla jít také domů, starat se o svého nemocného bratra.

Ryuuka a Shizuka jsou ještě na místě, kde se stalo několik zvláštních věcí a snaží se přijít na kloub něčemu nevysvětlitelnému. (prosím oba, aby psali sem, i když nejsou v Karakuře)

Daiki

Míří si to po chodníku kolem hlavní silnice směr domková oblast. Ruce v kapse a mírně uvolněný výraz, ale v hlavě se mu pořád vybavují ty rány. Určitě to nebyla obyčejná rána. Jelikož je zabrán do svých myšlenek nějak přejde odbočku do slepé ulice kde mají dům a pokračuje dál a dál. Dojde až k řece a tam si trpev uvědomí že si udělal kapku zacházku. Yare Yare to jsou mi ale problémy. Počasí bylo vcelku dobré a tak si ještě chvilku lehne do trávy u řeky.

Manon

Jakmile byla u prvních domů, zpomalila, ale stejně místy popobíhala. Tady ve městě byl takový klid, jako by se ani nic nestalo. Cítila se tady bezpečněji, přestože věděla, že to, čeho se bála, je někde tady. Blížila se ke škole a uvědomila si, že má hrozný hlad. Přitom si zase vzpomněla, že dala košem Yoshirovi. Rozběhla se ze zlosti rychleji.

Ryuuka Hosentsu

Běžel jsem stále dál a dál asi tři minuty bez přestávky, když v tom jsem dostal ten pocit, že mne někdo sleduje. V tu chvíli jsem se zastavil, otočil se a uviděl nějakého týpka, co za mnou běží. Když doběhl ke mně, tak jsem poznal, že to byl Shizuka. "Uff, to jsi ty?..."
oddychl jsem si a pověděl mu o zvláštnostech, které jsem objevil "Když už jsi tady, tak ti povím, co jsem našel. Zezačátku kousek od kráteru u stromu jsem našel kaluž nějaké červené tekutiny, nevěděl jsem na sto procent, jestli to je krev, ale když jsem se toho dotkl, tak to byla opravdu krev. No, a pak jsem zahlédl stopy krve, vedoucí hlouběji do lesa a vydal se za nimi. Ty mě zavedly ke stromu s dírou, která ovšem nebyla obyčejná. Byla čerstvá a za vznikem té díry stála určitě nějaká ostrá zbraň." Dopověděl jsem, přičemž jsem několikrát polkl a zároveň si i ulevil. V tuhle chvíli jsem byl rád, že tu nejsem sám.

Shizuka

Krev? Neviděl jsem žádnou krev. Nehrabe ti? Ale když jsem o tom přemýšlel, tak po tom kráteru a polámaných stromech je možné cokoliv. No dobrá, takže když jsi dlubal do stromu klackem. Co jsi vypátral? A navíc proč jsi běžel dál tady do lesa. Měly bychom zmizet, než se tu něco stane... Mám divný pocit... Dědeček mi o tomhle místu vyprávěl. Neměly bychom se tu zdržovat. dořekl jsem s vážným pohledem.

Hiiragi Kyoya

Odložil jsem sluchátka a gamepad...
Otočil jsem se na otočné židly a vydal se dolů pro nějaké pití. Domů jsem přišel před 2 hodinama a od té doby jsem nevztal od PC... člověka občas unaví čtení..,
Seběhl jsem ze schodů a otevřel lednici. Skenovacím pohledem jsem prohledal celou lednici a pak vytáhl krabici s jablečným džusem. Oči jsem upřel na poličku se sklenicemi ale pak jen pokrčil rameny a napil se z krabice...

Ryuuka Hosentsu

Podívál jsem se na Shizuku přiblblým výrazem. "Kruci, tak on mě viděl, jak do toho šťourám? Tím pádem tam asi byl semnou." Chvíli jsem nic neříkal, jenom jsem přemýšlel, jak jsem se mohl tak ztrapnit, to to už bylo vlastně jedno.
"Šťouráním jsem nezjistil nic, akorát když jsem se do té díry podíval, tak jsem z té díry usoudil, že do toho někdo zabodl něco ostrého. No, ale to je teď jedno. Shizuko, hádám, že už jsme tak v polovině lesa. Musí tu být přece východ z druhé strany. Hodlám ho projít celý. Jestli se bojíš, tak se vrať tudy". Pověděl jsem a ukázal prstem na místo, odkud jsme přiběhli. "Jestli mi chceš ale pomoct, tak pojď semnou." V tu chvíli, kdy jsem dořekl poslední slovo jsem pokračoval tím směrem, kde jsem měl původně namířeno, než jsem se zastavil

Shizuka

Koukl jsem na něj přiblblým výrazem. Ale, Ryuuko. Tady východ není jsou tam akorát skály. řekl jsem mu a pokračoval. Ale jestli chceš jít až ke skalám, tak prosím. usmál jsem se a čekal na jeho reakci.

Yoshiro

Pomalu a s rukama v kapsách jsem mířil prázdnou ulicí domů. Ono by se asi nemělo chodit po prostředku silnice, ale stejně nic nejelo, takže to bylo jedno. Bylo to ale celkem zvláštní. Normálně tudy denně projede plno aut a chodí tu strašně moc lidí. Nikdo tu ale nebyl.

Škola, kam měla Manon nemířeno nebyla daleko. Teď když navíc běžela, tak se čas, který jí zbývá, než tam dorazí, rychle krátil. Pořád ale musela myslet na to, co viděla.

Daiki si lehl do trávy u řeky.. Protože před chvílí pršelo, tak si lehl do bláta a byl celý špinavý. To ale nebylo vše, to bahno totiž klouzalo a Diki si lehl na menší kopeček. Ano, stalo se přesně to, co si myslíte. Daiki se sklouzl až do vody, která byla také plná bahna.


Přesně jak Shizuka řekl! Byly tam skály. Nic víc. Vyprávění jeho dědečka o tomto lese byly očividně založené na pravdě. Nicméně, skály byly také dost zvláštní.. Bylo zde několik polámaných stromů, stejně jako u kráteru a v jedné ze skal byl zvláštní obrys...Jako část nějaké masky.. Dále několik záseků v kameni.. Nic jiného tam ale nebylo..

Ryuuka Hosentsu

To, co mi Shizuka říkal, jsem už neslyšel, protože jsem byl dávno v pohybu. Asi po dvou minutách rychlého běhu a neustálém rozhlížení se kolem jsem zakopl o klacek a spadl. "Au! Sakra!" Zařval jsem trochu hlasitěji a podíval se na foťák, zda-li pak je v pořádku. "Díky bohu..."
Foťáku nic nebylo, a tak jsem se zvedl a běžel dál, za pár vteřin docela rychlého běhu jsem se najednou octl u skály. Pohledem na ní jsem se vyděsil a hned na to uklidnil. Rozhodl jsem se to tedy prozkoumat. Začal jsem chodit podél skal, když v tom jsem uviděl jakýsi obrys masky. "Co to..??" (Opět výraz: WTF?)
Nejprve jsem si to, jak už mám ve zvyku, ohmatal, a pak vytáhl foťák a udělal několik snímků s bleskem i bez něj.

Manon

vběhla na pozemek školy. Nevěděla, proč se vlastně strachovala, že bude zamčeno, vždyť tu probíhali po škole ještě zájmové kroužky! Jenže ani do jednoho nechodila, proto si to neuvědomila. Vyběhla po schodech a prázdnými chodbami, kde se její kroky rozléhaly, doběhla ke třídě. Viděla, že ještě pár lidí tam má věci... ale krást něco studentům by asi bylo dost hloupé, protože většinou nic neměli, takže nebylo potřeba se o ně obávat. Popadla svou kabelu, ještě zkontrolovala, jestli nemá něco v lavici, a vydala se na cestu ven.

Shizuka

Jde vidět, že si stojí na uších. řekl jsem v duchu a koukl jsem kam běžel. Nezbývá mi než opět za ním běžet. Tak jsem běžel za Ryuukou. Když jsem doběhl ke skalám rozhlížel jsem se kde by mohl být. Pak jsem spatřil pár záblesků z jeho foťáku. Šel jsem za záblesky. Pak jsem se ho zeptal, co jsi našel? a zadíval jsem se na skálu.

Než Manon stihla projít dveřmi, někdo tam vrazil ruku a opřel se. Nemohla tedy projít. "Tys mě viděla..." Ozval se celkem příjemný a klidný hlas.. "Že ano?" Byl to ten muž v černém, který byl předtím na tom místě, kde nechala učitelka třídě rozchod..

Obrys masky a sečné rány na skále viděl i Shizuka..

Manon

zaječela, že to musela slyšet snad celá škola. Na chvíli přestala dávat pozor a sledovat okolí a ten chlap ji zastihl úplně nepřipravenou. Jak leknutím udělala pár kroků zpátky, porazila židli a málem se o ni sama přizabila. Srdce jí bušilo strachem. Možná zněl jeho hlas mile... ale ona moc dobře věděla, co jsou tihle lidé za krvelačné bestie, maminka jí o tom vyprávěla nejednu historku. Ano, teď byl právě ten okamžik, kdy by se měl přihnat nějaký mladý, sličný zachránce... ale nepřihnal se nikdo.
"Co... co chcete?" dostala ze sebe. Už párkrát někoho z nich viděla... ale ani jednou na ni zatím nepromluvili. Až dneska. Vzpomněla si na všechny příběhy o příšerách, které se spokojili jedině s panenskou krví...

"Um..Nechci nic..Ale předtím mi prostě přišlo, že jsi mě viděla..Což by jsi jako člověk neměla.." Řekl zamyšleně..Pak ještě chvíli Manon pozoroval a vůbec nechápal, co dělá.. "Co děláš?" Vykulil na ní oči.

Manon

Ta černá věc před ní jí zatím nijak neublížila a celkem nevypadala, že by chtěla. Manon si nemohla pomoct, ale vůbec necítila touhu vraždit, která z něho měla podle povídek její maminky vyzařovat.
"Zakopávám... o židli...?" odpověděla Manon váhavě a vymotala se ze zajetí židle, ovšem spustit z něho oči a postavit ji, to si netroufla. Pak si odkašlala. "No... viděla jsem vás..." pokrčila rameny. "Ale byla bych radši, kdyby ne. Teď mě zabijete, žejo? A nebo aspoň zmrzačíte, jako mého bratra!" Doufala, že dostane zápornou odpověď, ale i tak se rozhlížela kolem sebe, jestli tam není nějaká zbraň. Houba na tabuli by mu asi nic neudělala... takže výsledek negativní. Ale já ještě nejsem připravená, je se mnou konec! pomyslela si zoufale.

Shizuka

Když jsem se zadíval pořádně uviděl jsem to taky. Skála připomínala masku. Take jsem zpozoroval sečné rány na masce. Zajímavé, ale měly bychom už vypadnout, jak vidíš východ z lesa tady není. řekl jsem mu s vyčítavým pohledem. Pořád jsem si hlídal záda, kdyby náhodou bylo něco zamnou. Měl jsem divný pocit, ale pořád jsem nevěděl čím to je. Nejspíš to bylo z těch ran a toho kráteru.

Hiiragi Kyoya

Celým bojem zavoněli toasty...
To proto, že jsem si dělal toasty. Dal jsem tunu sýra, takže tekl všude po stole... ale brácha to pak uklidí. Šel jsem s nimi do pokoje a lehl si ke knížce. Sice sem se mě učit, ale nějak se mi nechtělo. Samozřejmě jsem neměl tušení co se venku děje a ni to, že můj drahý bratr se právě dobrovolně koupe v řece...
Ve chvíli kdy jsem si lehl k učení se mi na břiše uvelebila moje kočka a usnula...

Muž na Manon pořád koukal jako na zjevení. Vůbec nechápal, co dělá nebo proč se ho tak bojí.. "No..Pokud tě tak strašně straším, tak teda pudu.." Zasmál se celé situaci, otočil se a zmizel ve dveřích.

Yoshiro

Po té úmorné cestě domů jsem si musel dát sprchu. Zalezl jsem do svého sprchového koutu v koupelně a nechal na sebe téct proudy teplé vody. Přemýšlel jsem nad tím, co se dneska stalo. Ráno jsem si nestihl nachystat svačinu...Cestou do školy jsem zakopl a srazil nějakého pána na zem.. Než jsem vešel do školy, dostal jsem dveřma po hlavě... Když jsem vešel dostal jsme dalšíma dveřma.. Uklouzl jsem na umytých schodech, ale naštěstí jsem se stihl zachytit zábradlí..Ale zadřel jsem si třísku.. Dostal jsem pětku ze zkoušení...Píchl jsem si kružítko do prstu...Pak jsme šli na tu tupou obchůzku Karakury, kde jsem zase zakopl...Pak jsem zmokl..No a to všechno završilo odmítnutí Manon..Opřel jsme hlavu o zeď a zůstal tak.

Ryuuka Hosentsu

Když jsem dofotil poslední snímek z mého fotoaparátu, tak už tu byl Shizuka. "No našel jsem jenom tohle." Pověděl jsem Shizukovi a ukázal na skálu, kde byl obrys masky. "Počkej...
Co je tohle?" Až teď jsem si všiml sečné rány na skále. Přišel jsem k ní blíž a kupodivu jí začal ohmatávat. Koukl jsem se zblízka a usoudil, že to bylo taktéž způsobeno nějakou zbraní. "Koukni na tohle, další důkaz toho, že do těchto míst někdo udeřil sečnou zbraní." Podotlk jsem a začal přemýšlet, jestli tohle vůbec má cenu. "Počkat, proč jsem nevyfotil ty stopy krve? Baka!" Zamyslel jsem se nad důležitýmy detaily tohoto pátrání. Když někdo najde něco zajímavého, tak to přece vyfotí.

Shizuka

Otočil jsem se na Ryuuku. Ukazoval mi na sečnou ránu. No tak tu pobíhá maniak co seká do stromů a do skal. Stačí?... Co dál detektive Ryuuko?! řekl jsem mu legračním tónem. Jak to hodláte vyřešit detektive? pokračoval jsem s provokováním. Mám nápad , jak to tu probíhalo detektive... Maniak přišel, vykopal kráter, někdo viděl, tak se za ním rozběhl a začal máchat ostrým předmětem. Protože ho nechytil začal se vztekat a začal mláti do skály... Konec. dořekl jsem s přiblblým úsměvem.

Daiki

Díky mé malé nevědomosti a duchanepřítomnosti jsem skončil v krásné bahení lázni zvaná řeka. Začal jsem plavat ke břehu což nebyla žádná slast. Všude samý bahení zábal a k tomu mi to namočilo xicht a to bylo něco na mě. Krucinál fagot tohle je zase den! Zařval jsem si pro sebe a začal se škrábat z řeky. Díky dešti byl proud jaksi silnější takže mě to stálo dost síly dostat se na břeh. Začal jsem oddychovat na "relativně pevném" břehu a podíval se na sebe. No tak to je humus. Mé obvyklé oblečení mělo hnědou barvu stejně jako zbytek mého těla. Bahno jsem cítil i na určitých intimních partiích což nebylo zrovna vzrušující!

Ryuuka Hosentsu

Očividně to vůbec nebral tak vážně, jako já. Jenom si ze mě dělal srandu. Jakmile mě začal směšným stylem provokovat proletěly mi hlavou myšlenky. "Asi bych to měl nechat na policii a jít si do školy pro věci." Po té jsem se otočil směrem na Shizuku, šel pomalými kroky kolem něj a jedním ramenem do něj vrazil. "Uhni." Prohlásil jsem sklesle a vydal se směrem do školy. Po cestě zpátky jsem však napravil mé předchozí chyby a místa, která jsem procházel, jsem pečlivě vyfotil.

Shizuka

Promiň, já to myslel ze srandy. Nechtěl jsem tě nějak ranit. opět asi zase ignoroval. No jo, když je někdo bohatý tak je to hned rozmazlený fracek. Ale já takový nejsem. Proč mě nikdo nevidí, jako normálního kluka. řekl jsem si v duchu. Sedl jsem si vedle té divné skály. A se zamyšleným pohledem jsem se koukal na zem. Ryuuka, už asi odešel a já tam seděl zamyšlený.

Manon

zůstala koukat na prázdný rám dveří. Ještě několik minut zůstala bez pohnutí stát ve třídě, až potom se odvážila vykouknout na chodbu. Doopravdy tam nikdo nebyl! Ani ho nikde v blízkosti necítila. Stejně počkala dalších několik minut, než se vydala opatrně chodbu ven. Venku svítilo slunce, bylo teplo... jako by se vůbec nic nestalo! A přitom Manon před chvílí potkala jednu z těch hrozných, krvežíznivých věcí! Přoč ji nechal být? Proč se tvářil, jako by nic? Nechápala to, ale momentálně jí to bylo jedno. Rozběhla se co nejrychleji dokázala domů, jako by před něčím utíkala.