Část 8 - Cesta do neznámého světa

Hizuro
Pohledem jsem přejel po tom týpkovi který přišel.
Moc se mi nelíbil.
Ale to jsem byl schopný překousnout. Momentálně jsem byl totiž šťastný že po mě nikdo nic nechce a taky že si mé asi ani nevšimli.

Manon

si ani na minutu nemyslela, že by výprava do světa černohadráků byla bezpečným výletem, bylo jí jasné, že pravděpodobně nic strašnějšího už v životě nezažije a to ať už přežije nebo ne, ale stejně jí to ten chlápek nemusel připomínat. Ano, bylo jí víc než jasné, že její současné schopnosti nemají naprosto šanci kohokoli porazit, ale... prostě tak nějak doufala, že budou mít štěstí! Za dobu, co tam stáli, se Yoshirovi čím dál víc přicucávala na paži, takže když potom tiše zašeptala "Má hrozně strašidelné zuby!" o panu Hirakovi, Yoshiro to bez problémů slyšel. Jenže to vypadalo, že tihleti blonckové se s nimi vůbec nehodlají vybavovat a rovnou je šoupnou na cestu kamsi ven!
"Počkejte... Uraharo-san! Já se vás chci ještě zeptat na jisté dvě věci, jsou opravdu důležité!" promluvila Manon co nejodvážněším hlasem, jaký dokázala ze sebe vyloudit, a dokonce se i pustila Yoshira, aby působila víc sebevědomě.

Urahara

Se podíval na Manon se zvědavým pohledem a čekal, co mu řekne. "Ano?"

Yoshiro asi věděl, na co se chce Manon zeptat. Sám by se později asi zeptal, protože ho zajímalo, co by s tím měli dělat. Teď si ale prohlížel toho blonďáka, co před chvílí přišel. Shinji se na Yoshira jenom usmál. Yoshiro mu úsměv radši taky vrátil.

Manon

se zhluboka nadechla. Věděla, že asi nemá moc času, takže zmobilizovala veškerou svou mentální sílu, aby to řekla co nejstručněji a nejjasněji.
"Za prvé - jak je to přesně s tím, že Yoshirovi hrozí nebezpečí, pokud ten prevít Gin umře? A za druhé - já, Kyoya a Yoshiro v sobě máme nějaké... démony. Mohou nás ovládnout nejspíš kdy se jim zachce a jsou hrozně násilničtí a zlí a krutí. Dostali se do nás... hrozně divným způsobem, myslím, nikdo tomu pořádně nerozumíme, ale samozřejmě se jich chceme zbavit! Takže chci vědět... nemoh byste s tím něco dělat?" Bylo dost těžké o tomhle mluvit a to navíc stručně a jasně, znělo to jako seznam na nákup. Manon se obávala, že to neřekla dostatečně naléhavě, aby vůbec pochopil, jak je to strašné... ale doufala, že ano.

Urahara

"Ach...Chápu.." Otočil se na Hizura s takovým..Zklamaným pohledem a poté se vrátil k Manon. "Obávám se, že zbavit se jich tak úplně nedá...Ale..." Odmlčel se. Ten pohled, kterým se na něj Manon dívala ho na chvíli odstavil."Vyřešíme to, až se vrátíte..." Pak si přejel pohledem Yoshira, bělovlasého kluka, jak mu říkal před Shizukou.."Když mu Ichimaru Gin předal schopnosti, tak ho zabil. A společně se silou mu předal i část své duše. Zní to zvláštně a nepochopitelně. Sám tomu moc nerozumím..Ale teď je část Ichimaru Gina tady v Ruyichim-san.. Když Gina popraví, může to pro něj mít nějaké následky.." Vysvětlil stručně Manon.
Yoshiro jen odvrátil pohled od ostatních a udělal pár kroků pryč.

Hizuro
Co... co měl ten pohled znamenat? pomyslel jsem si trochu vystrašeně.
A proč zrovna když mluvila o těch bubácích nebo co...
Já... ne nemožné... proč bych... blbost... ne... já... opravdu... opravdu jsem bubák?!
Momentálně jsem přejížděl pohledem mezi všemi přítomnými a čekal jsem co se bude dít dál.

Manon

stála a koukala na Uraharu. Měla teď dvě možnosti. Buďto řvát "JAK JAKO NEDÁ?!" a "JAK JAKO NĚJAKÉ NÁSLEDKY?!" a dostat hysterický záchvat, a nebo...
"Fajn, tak pojďme zachránit Gina," řekla hlasem, který napovídal, že ten hysterický záchvat prožívá, ale tajně, a otočila se na blonďatého chlápka se strašidelnými zuby a uctivě se mu uklonila. "Těší mě, Hirako-san, děkuji, že jste ochotný nám pomoci. Velice si toho vážíme."

Shinji protočil očima a mávl rukou. "Jooooo, joooo..Tak už pojďte..." Urahara mezitím trefil spodkem hole Yoshira do hlavy. Ten spadl k zemi jako Shinigami. "Au..!" Vykřikl a sebral se ze země. Urahara se odebral k tomu velkému dřevěnému cosi, co tu vytvořil. Udělal nějaké čáry máry a mezi těmi dřevěnými špalky se cosi otevřelo. "Tohle je brána Senkaimon...Pokud jste připraveni.. Jděte...Hodně štěstí.."

Manon

čekala, že se nebude otálet, ale události i tak nabraly spád, jaký nečekala. Teď tu byla ta chvíle... už byl čas projít do říše černohadráků a čelit svému druhému největšímu strachu. Navíc Hirako-san neprojevil tolik přátelskosti, v kolik Manon doufala. Zaváhala a otočila se na ostatní. Rozhodně nehodlala jít první. Srdce jí bušilo jako o závod... jak že se do tohohle všeho vlastně dostala?!

Hizuro
Pokrčil jsem rameny a otočil se čelem k Senkaimonu.
Každý se musí postavit svému osudu řekl jsem.
Následné jsem se přikrčil a odrazil se přímo do brány.
Nevěděl jsem proč jsem šel první. Ale prostě jsem šel.

Shizuka

Všichni se vykecávali, zatímco já se převlékal za velkým šutrem. Pak už jsem jen slyšel že hodlají vyrazit. Po.. počkejte na mě!! vyletěl jsem z poza kamene v bílém quincy úboru. Na krku mi vysel řetízek s pentagramovým křížem. No tak můžeme vyrazit. blbě jsem se zasmál postavil jsem se vedle Shinjiho. Těšímě jsem Shizuka. smál jsem se na něj a cenil jsem zuby.

Yoshiro

Přišel blíž k Manon.."Manon..." Usmál se a natáhl k ní ruku, aby se jí chytila.*sparkle sparkle* "...Jdeme?" Yoshiro měl strach, ale něco mu říkalo, že když budou všichni držet pohromadě, zvládnou to. Nejvíc ze všech věřil Manon, protože jí také znal nejvíc ze všech, co tu byli. Což ovšem neznamená, že ostatním nevěřil.

Manon

Její pozornost byla na chvíli rozptýlena Shizukovým oblečkem, na který se tvářila, jako kdyby říkala: "Co to sakra...?" Také že si to v duchu říkala. Ale nebyl čas se ho na to ptát, jelikož už velice nedaleko od sebe zaslechla Yoshirův hlas a nemusela na něj ani dívat, aby vycítila ty zářivé jiskry a bubliny, co kolem padaly. Ale stejně sena něj podívala a docela vděčně se chytla jeho ruky, kterou pevně stiskla. Na jeho otázku jen přikývla a pokusila se nervózně usmát. Nejspíš už se to nedalo víc oddalovat... teď musí do toho ďáblova průchodu! V duchu si přísahala, že je jedno, jak dlouho to zabere, ale znova se tady sejdou, až se budou vracet, a to všichni a živí!