Část 5 - Zločin je potřeba trestat

Od toho dne, kdy se Manon, Kyoyovi, Shizukovi, Ryuukovi, Shinichimu, Yoshirovi a dokonce i Ginovi, zatmělo před očima a upadli do bezvědomí, uběhl skoro týden.

Manon se probrala v nemocnici, stejně tak Yoshiro a Kyoya. Byli na stejném pokoji. Zvláštní bylo to, že celý týden byli v bezvědomí a probrali se ve stejný moment.

Shizukovi se podařilo dostat z postele dřív, ale přesto si odnesl jisté následky, když totiž upadl do bezvědomí, zřítil se ze židle a trefil se do hlavy o roh lavice. Hlavu si rozbil a odnesl si lehký otřes mozku, takže měl teď obvázanou hlavu. Nebyl ve městě. Jeho otec ho odvezl několik kilometrů od Karakury do jejich rodinného sídla.

Ryuuka taky nemusel ležet moc dlouho a dokonce si neodnesl žádné zranění tak, jako třeba Shizuka. Byl asi jediný, kdo teď mohl zjišťovat, co se vlastně stalo a určitě věděl, kam by měl jít. Gin byl na nohou hned druhý den, ale byl jiný. Vypadal vyděšeně a pořád si kontroloval záda.

a Shinichi? Ten se probral právě teď. Zjístil, že leží uprostřed nějaké malé chatky a kousek od něj někdo sedí.

Shinichi Takahashi

Otevřel jsem pomalu oči a chvíli koukal do stropu... Viděl jsem růžového králíčka ničit můj hřeben... Tak jo! Odteď nesnáším králíčky. Díval jsem se zatím pořad do stropu... Počkat! Kde to ležím... Co to sakra?! Konečně jsem si uvědomil, že jsem v nějaké neznáme budově a vůbec nevím jak jsem se tu dostal... Chtěl jsem si vzpomenout, jak jsem se sem dostal, ale nic jsem si nepamatoval i když jsem chtěl, bylo to marné... Najednou trochu spanikařim, protože jsem pořad ještě nebyl plně při smyslech a ihned si sednu... Podívám se do práva do levá... Vypadalo to že jsem trochu zmatený... Najednou vidím kousek ode mě někoho sedět... Kdo jsi... a co tady dělám?! Okřikl jsem se na něj.

Ryuuka Hosentsu

Už jsem byl nějaký den na noze po tom incidentu u školy. Doteď jsem se do těch podivných věcí nechtěl zapojovat, ale Gin zjevně věděl, že o těch potvorách vím to samé, co Yoshiro a spol. Po třech dnech jsem se tedy rozhodl navštívit Yoshira, který ještě ležel v nemocnici. Vlastně, nešel jsem tam přímo za Yoshirem, ale potřeboval jsem si promluvit s tím podivínem a došlo mi, že když se kolem Yoshira bude nějakým způsobem motat. Když to srovnám s mangou, tak by nějaký superhrdina, co předá síly někomu jinému určitě nenechal toho nového bez dozoru. Nebyl jsem moc daleko od nemocnice, a tak jsem se vydal přímo tam. Po cestě jsem neustále přemýšlel a dával si dohromady věci, které už vím. "Takže... Gin řekl, že Yoshirovi předal síly. Manon má ničivou zbraň, kterou vytahuje z podprsenky a všichni vidíme monstra, které ostatní nevidí. Opravdu se mi to přestává líbit.." Po pěti minutách jsem došel k nemocnic. Namířil jsem si to přímo k recepci, kde jsem oslovil recepční. "Prosímvás, leží tady někde Ruyichi Yoshiro?"

Hizuro
Seděl jsem na lavičce v zapadlé uličce. Sedával jsem tam rád, i když to vypadalo na místo, kde se schovává nejeden pedofil nebo alkoholik.
Jako obvykle tichou atmosféru kolem mě ničily jen vzdálené zvuky projíždějících aut.
Na tomhle místě jsem často přemýšlel o různých věcech.
Mé dnešní téma byl zítřejší den ve škole.
Byl jsem donucen tam jít. Nijak zvlášť se mi ale nechtělo. Stranil jsem se společnosti, a už úplně společnosti stejné věkové kategorie jako jsem já.
A tak jsem si seděl na své lavičce.

Shizuka

Probral jsem se z omotanou hlavou. Viděl jsem vše rozmazaně a už vůbec nic si skoro nepamatuji. Chtěl jsem se posadit, ale hlava mi začala třeštit. Po chvilce jsem se pomalu vzpamatovával. Kde.. Kde to jsem? Sakra hlava mě bolí a na nic si nepamatuji. Co je vůbec za den. zmateně jsem blábolil. Motala se mi hlava, tak jsem si radši znova lehnul. Koukal jsem do stropu. Co se sakra stalo? Pamatuji si na blesk a pak tmu. Potom nemocnice a zase tma. Co se to stalo? Proč mě tak hlava bolí a proč ji mám vůbec omotanou? přemýšlel jsem a vůbec jsem nevnímal okolí.

Manon

Když se probudila, spatřila nad sebou bílý strop. Ten, postel, ve které ležela, ani místnost okolo jí nepřipadaly povědomé. Rozhlédla se kolem a snažila se vybavit si, kde je a jak se sem dostala. Ještě nikdy se jí nic podobného nestalo, takže byla dost zmatená a měla taky trochu strach, i když okolí bylo tiché a nezdálo se nepřátelské. Tedy... do té míry, do jaké není nepřátelská nemocnice. S úžasem také zjistila, že na postelích vedle ní leží dva její spolužáci, Yoshiro a Kyouya. Teď už se jí něco z minulých zážitků vybavilo, stále to ale nevysvětlovalo, jak se dostala sem. Možná že oni dva věděli víc, než ona... Nedokázala ale poznat, jestli jsou při smyslech, mlčela tedy, nechala si vše usazovat v hlavě a čekala.

Kyoya

Prudce jsem se posadil a promnul si oči...
Zrak mi ulpěl na nehezkém nemocničním prostěradle... lehce jsem se otočil abych "oskenoval" situaci...
To co jsem viděl mě utvrdilo v tom, že jsem v nemocnici... a nebyl jsem tu sám... byl tu taky Yoshi-san a Manon... nějak sem si nevybavoval co tu dělam...
Eto... řekne mi někdo co tu dělám/e? zeptal jsem se trochu mdle

Re: Shinichi

Postava vyšla ze stínu a posadila se před Shinichiho. Ten okamžitě poznal, kdo to je. Vypadal přesně takhle. Byl to Kapitán divize, ve které Shinichi působil. Svým klidným pohledem se díval Shinichimu do očí. "Takahashi..." Oslovil svého podřízeného a jedním okem se podíval z okna, za kterým se něco pohnulo. Nevěnoval tomu ale moc pozornosti a znovu se pohledem vrátil ke Shinichimu. "Dostal jsi nový úkol. Z pozorování výzkumného a vědeckého ústavu 12. divize je zřejmé, že zde v lidském světě došlo k závažnému zločinu..." Řekl suše a odmlčel se. "Tvým novým úkolem bude přivést do Seireitei člena páté divize, Ichimaru Gina, který údajně předal svoje schopnosti Shinigamiho obyčejnému člověku. Jakmile bude přiveden do Seireitei, bude potrestán." Shinichiho právě čekal velmi důležitý úkol, který mu mohl pomoci k jeho cílům.

Re: Ryuuka

Recepční něco dělala, ale slyšela, jak se jí Ryuuka zeptal na Ruyichiho Yoshira. "Momentík" Zapištěla a zapisovala si něco do notesu. Nakonec se odlepila od stolku a otočila se na Ryuuku. "Ruyichi Yoshiro?" Zeptala se a začala jméno naťukávat do počítače. Pravou rukou si upravila brýle a otočila se na Ryuuku. "Ano, pan Ruyichi u nás opravdu je." Nahnula se přes pult (nevím, jak jinak to nazvat :3) a začala ukazovat směrem do dlouhé chodby. "Na konec chodby a po schodech do prvního patra. Tam si najděte pokoj s číslem 42."

Re: Hizuro

Kolem Hizura proběhl kluk asi v jeho věku a za ním po chvíli dalších pět. Někteří z nich měli na rukou boxery a jeden dokonce basebalovou pálku. Ten kluk nejspíš utíkal před nimi. Hizuro mohl jen tak sedět a nebo mu pomoct a s tím riskovat to, že sám dostane.

Re: Shizuka

Kousek od Shizukovy postele byla židle, na které seděl jeho otec. Jako vždy elegantně oblečený v černém obleku a ruce překřížené přes sebe. Tentokrát se na Shizuku ale nedíval tím svým typickým pohledem, který naznačoval, že ho jeho syn zklamal, ale spíše soucitným pohledem. "Ach..Vidím, že jsi se konečně probral.. Týden jsi byl mimo.." Řekl a vstal, aby mohl dojít k posteli. Posadil se na kraj postele a zahleděl se Shizukovi do očí. "Shizuko..Myslím, že je čas, aby ses dozvěděl pravdu...Když tvůj dědeček zemřel, slíbil jsem si, že tě ochráním a nenechám tě, aby si věděl něco o tom, co tvůj děda nebo já, dělal.. .. Já vím..Nikdy jsme spolu moc nemluvili..Bál jsem se, že když k sobě budeme mít blízko, tak by ses to mohl dozvědět a proto jsem nás od sebe víceméně izoloval.. " Znovu vstal. Nejspíš byl nervozní, protože se mu i celkem třepaly ruce.. "Před týdnem jsi viděl něco zvláštního a nelidského.. Byl jsem tam také..Dorazil jsem tam ale až v momentě, kdy se stalo....Když jsi se svými kamarády upadl do bezvědomí..." Na chvíli přestal mluvit a dal Shizukovi trochu prostoru, protože chtěl možná něco říct.. Možná ale ne...

Yoshiro

Když se Yoshiro probudil, tak se prostě posadil (asi tak nějak jako Kyoya a ve stejný okamžik) a hleděl před sebe. Pak si všiml, že je ve stejném pokoji jako Manon a Kyoya, ale kde přesně je, to určit nemohl. Po delším zkoumání místnosti si tak nějak vydedukoval, že je v nemocnici. Teda, aspoň ty přístroje to naznačovaly. Chvíli dost váhal nad tím, co řekne. Kyoya to ale udělal za něj. "Mno...Já nevím." Odpověděl Yoshiro ospale a podíval se na Manon, která se taky probrala.

Ryuuka Hosentsu

"Děkuji za informaci." Pověděl jsem recepční a vydal se do jeho pokoje. Po cestě jsem přemýšlel o tom, kde by mohl Gin být. Nechtělo se mi čekat na školu, a tak jsem ho chtěl vyhledat dříve. Respektivě už dnes. "Takže, pokoj 45. Tady to máme.." Pomyslel jsem si a hleděl na dveře do pokoje. "No, nezbývá než tam vejít." Otevřel jsem tedy dveře a rozlédl se po Yoshirovy. Nebyl tam však sám, ležel tu i Kyouya a Manon. Dost mě překvapilo, že dali slečnu mezi dva kluky. Vstoupil jsem dovnitř a nejprve se podíval na všechny. "Ahojte kamarádi, přišel jsem vás navštívit a samozřejmě předat úkoly ze školy. Dělat je při pomyšlení, že vy si tu ležíte je fakt zdrcující." Pak jsem se vtipně otočil na Manon a jak už můj charakter asi všichni znají jsem pískl a pověděl. "Pání, to nemocniční oblečení ti opravdu sluší. Ostatně, jako všechno." Po té jsem se otočil na Kyouyu, na něj jsem se jen usmál při pomyšlení na Epic Scene, kdy mi chtěl dát pěstí a já jsem ztratil vědomí dřív, než jsem něco ucítil. Nakonec jsem se otočil na Yoshira. Pohledf na něj už nebyl tak usměvavý, jako na ostatní. S mírně sklopenou hlavou jsem ho pozdravil "Ahoj, Yoshiro (-.-)" a začal pro všechny vytahovat zadání úkolů za uplynulý týden. Při otvírání učebnic jsem se koukal z okna, jestli tam ten podivín někde v těch černých hadrech nestojí. Pochopitelně jsem tu byl hlavně kvůli němu, ale bylo fajn vidět po tom týdnu své spoluzžáky.

Shinichi Takahashi

Když jsem viděl, že už někdo vylézá ze stínu tak jsem čekal kdoví to bude, možná nějaký hajzl... a najednou... Kapitán Kuchiki?! Dost mě to překvapilo, když jsem ho tam viděl... Zajímalo mě proč je sám kapitán tady v lidském světě. Když na mě promluvil tak jsem se už zcela uklidnil a začal poslouchat. Předal schopnosti obyčejnému člověku? Tak, to je dost závažný zločin. Rozumím... takže ho mám přivést zpět do Soul Society... Pověděl jsem si spíš sám pro sebe... Počkat... jak jsem se tu vůbec ocitl? Zeptal jsem se Kapitána Kuchikiho... Dost mě to zajímalo, protože jsem si nic nepamatoval. Počkat... proč tu Soul Society poslala Kapitána Kuchukiho? Myslím, že ne jen aby mi podal zprávu... Bude v tom něco více.

Manon

nestihla odpovědět na Kyoyovu otázku, stejně nevěděla. Přišel totiž Ryuuka. Dát jim úkoly... zřejmě chtěl být nenáviděn. Ale aspoň jí složil kompliment, tím to trochuvyrovnal.
"Díky," řekla celkem potěšeně a urovnala si vlasy, jako by snad chtěla v tom nemocničním hávu vyniknout ještě víc. Ryuuka pak začal hrabat v tašce školní materiály a nic dalšího neříkal. "Mimochodem, Ryuuko..." oslovila ho Manon, "náhodou nevíš, proč jsme tady? Stalo se něco? Nezdá se mi, že bych měla nějaká zranění, žádné kapačky, nic... Tak proč tu ležíme?" Celkem ji znervózňovalo, že tu nejspíš je už pár dní, když Ryuuka mluví o psaní úkolů a o tom, že nejsou ve škole, a přitom se zdá, že jí nic není... a navíc, celých těch pár dní o sobě z neznámého důvodu nevěděla, stejně jako ti dva další tady.

Kyoya

Zašmátral jsem rukou na stole a našel svůj mobil... zkonrolovak jsem si něco a pam ho otočil diplayem na Manon... Víte co? Radši mi vysvětlete tohle ! řekl jsem a spustil video jak všichni létají sem a tam... prostě záznam z té bitky z Grand Fisherem. Já jsem pro každou srandu, ale tohle bylo trochu moc i na mě... řekl jsem trošku unaveně. Trochu jsem doufal, že to byl jenom sen, následek nějaké těžké operace. Ale vzhledem k tomu, že sem to měl nahrané...

Manon

To, že Kyoya vše nahrál, ji celkem zaujalo.
"Můžu se kouknout?" natáhla se k němu z postele, aby jí mohl podat mobil... samozřejmě pokud se rozhodne to udělat. Celkem ráda by se na to podívala...

Kyoya

Jo jasně... a smažeš to! Je to důkaz toho, že jsi čarodějnice, nebo tak něco! řekl jsem. Pošlu ti to přes modrej zoubek... řekl jsem nakonec. To jsem ostatně udělat mohl... Dokud z nich nedostanu pravdu, tak sem si tohle chtěl rozhodně echat v záloze, kdyby něco...

Hizuro
To že kolem mě proběhli nějací lidé jsem nebral na těžkou váhu.
Pravda, všimnul jsem si, že všichni běžely jedním směrem, a ta skupinka vypadala ozbrojeně, ale bylo mi to u šípku.
Asi tak další dvě minuty jsem seděl tiše na lavičce.
Pak jsem vstal. A pomalu jsem se rozešel směrem domů.
Něco uvnitř mne ale nasměrovalo cestou kam běželi ti kluci, i když jsem o tom sám nevěděl.

Manon

"No, to by bylo fajn, akorát můj mobil je kdoví kde..." urazila se Manon trochu. Nejspíš byl ve skříňce ve škole nebo doma... Ale její touha to video vidět byla silnější, takže se nedala tak snadno odradit. "Prosíííím, přísahám, že to nesmažu, fakt! A ty máš beztak ten mobil tak vychytaný, že bych ho ani neuměla zapnout, natož mazat nějaká videa..." snažila se kyoyu přesvědčit.

Kyoya

Chvíli jsem tam na něco klikal a pak podal mobil Manon... Budu ti věřit, ještě bys mě zaklela nebo tak něco řekl jsem žertem. Doufal jsem, že se dozvím něco víc... A řekneš mi teda o tom něco? A neříkej mi, že o tom nic nevíš, to ti věřit nebudu. Teda asi...

Manon

Když konečně dosáhla svého (no, ani to nedalo tolik práce), zahleděla se se zájmem na video. Teď už věděla, že pravděpodobně všechno dobře dopadlo, protože ať se stalo cokoli, Ryuuka se netvářil, že by někdo umřel, a Yoshiro tu ležel už ve svém pravém těle. Mohla se na to tedy dívat nezaujatým okem objektivního diváka. A co viděla se jí tedy moc nelíbilo. Dokonce zauvažovala, že to doopravdy smaže, nechtěla, aby se tohle dostalo někam mezi lidi!
"To je strašný... neměla bych se tak hrbit... a co ty tlustý stehna! Musím začít chodit plavat, tohle je dost otřesné!" komentovala si to pro sebe pohoršeně. pak hodila Kyoyovi mobil zpátky. "Opovaž se tohle někde vystavovat, nechci, aby mě takhle lidi viděli!" Do vysvětlování se ale nehrnula. Měla za to, že nevědomost je sladká.

Kyoya

Chytil jsem mobil
No chtěl jsem to dát na Youtube... pokud nemám, rád bych věděl proč... jako je ti jasný, že pokud mi to neřekneš ty, tak někdo další ano. A pokud ne, tak vás budu otravovat dokud mi to nekdo neřekne... a pokud neřekne, budu vás špehovat dokud na to nepřijdu... naznačil jsem, že by bylo jednodužší mi to říct asi...

Yoshiro

"Čau, Ryuu.." Pozdravil příchozího spolužáka. Pak si vyslechl, Kyoyu, jak o Manon říká, že je čarodějnice a několikrát ho probodal vražedným pohledem. Pak se zase otočil na Manon.. "To není pravda.." Zašeptal a zakroutil hlavou nad poznámkou, kterou Manon komentovala svůj vzhled. Pak si prostě lehl a snažil se ignorovat ten ruch okolo něj. Docela ho bolela hlava a ještě se nevzpamatoval z toho, co všechno se stalo.

Re: Shinichi

Teď přišla ta epic fail scéna, kdy by všichni padli na zem. "Přinesl jsem tě sem." Řekl Kapitán Kuchiki stejně suchým tónem jako všechno ostatní. Představa toho, jak Shinichiho, který je v bezvědomí, táhne za nohu přes půl města, byla celkem... Zajímavá.

Re: Hizuro

Ten kluk, co utíkal před ostatníma, ležel na zemi a ti ostatní stáli kolem něj a kopali ho. Bylo to odporné. Jak někdo může být tak heartless a ubližovat slabším a k tomu všemu ještě ve větším počtu.

Shizuka

Překvapeně jsem se koukal na otce. Neměl jsem slov. Celou život jsem strávil skoro osamotě. Dědeček byl skoro jediný s kým jsem se stýkal a moje matka. A to vše jenom pro ochranu. Jak?.. Jak? se slzami v očích. Jak dědeček doopravdy zemřel? Nebo vůbec, před čím jste mě chránily? Před těmi stvůrami? Bál ses, že se dozvím co jsi ty nebo děda dělal? po chvilce samých otázek jsem si utřel slzy z obličeje. Tak co jste zač? Ty a děda? A proč jsem nemohl dělat to co ty a děda? vyčítavým pohledem jsem se koukal otci do očí. Ale cítil jsem i pocit úlevy. Myslel jem si, že pro tátu jsem byl jenom zátěž. Takže tato pravda přinesla i světlou stránku.

Hizuro
Pomalu jsem přišel na místo kde ta banda omezenců mlátila toho kluka.
Zastavil jsem se a díval se na ně.
Doslova jsem je propaloval pohledem.
Byl jsem zvědavý jestli budou pokračovat v té činnosti i když se na ně dívá někdo cizí.

Ryuuka Hosentsu

Dlouho jsem na otázku od Manon neodpovídal, protože jsem přemýšlel o tom, jak jim vysvětlit příčinu jejich dlouhodobém pobytu ve zdejší nemocnici. Důvod by měl dávat smysl, ale v tuto chvíli mě nic nenapadalo, a tak jsem vysolil aspoň to, čemu by se trochu dalo věřit. Nemohl jsem se zmiňovat o ničem, jako bylo to monstrum, protože jsem si chtěl zachovat svůj neutrální postoj vůči té situaci, tudíž jsem nechtěl, aby mě považovali za spolupracovníka, co jim pomůže řešit ty podivné věci a vše kolem nich. "Eh, to, no. Víš, v laboratorní třídě naší školy se stala malá nehoda. Naštěstí tam ale nebyli žáci. Učitel míchal různé sloučeniny a dělaly hokusy pokusy. No a z toho se vyklubal nějaký hnus, který hodil do kanálu. Pak se výpary z kanálu dostaly ven a jelikož jsme byli venku před školou, tak jsme všichni omdleli. Je to sice podivná náhoda, ale je to tak. Profesor byl potrestán ředitelem školy za to, že se toho nezbavil ekologickým způsobem. Já jsem se probudil po dvou dnech a zjistil jsem, že vy jste v nemocnici a stále v kómatu, zřejmě to na vás působilo víc než na mě. No a důvod, proč jsem tady. Hned třetí den jsem šel do školy, už jsem se cítil docela lépe, takže nebyl důvod proč tam nejít. Tento týden se nám kupodivu začaly množit domácí úkoly, a tak jsem se rozhodl *usměvavá tvář*, že zkusím štěstí a navštívím vás. Nevěděl jsem, jestli ještě spíte, ale zkusit jsem to musel, ty úkoly jsou opravdu děsné.". Dopověděl jsem svůj proslov, mířený na všechny v místnosti. "To je celé." Dal jsem jednu ruku v pěst a doufal, že mi na to skočí, protože divnější důvod už jsem vymyslet doopravdy nemohl.

Yoshiro

"Jo, určitě mě výpary dostaly do bezvědomí, když jsem nebyl ve svým těle a pak mě do něj i dostaly.." Promluvil Yoshiro znovu tak potichu, jak to šlo. Nějakým výparům nevěřil. Ryuuka si určitě vymýšlel a měl jedinej důvod pro to, aby si vymýšlel. Věděl, co se stalo a nechtěl jim to říct a nebo prostě nechtěl vypadat jako idiot, co nic neví (viz. Yoshiro) a tak si vymyslel tuhle blbost, aby udělal dojem na Manon. Tedy.. Yoshiro to tak viděl. Ryuuka jí pořád chválil a zasypával jí komplimenty..Určitě s ní chtěl chodit nebo tak něco.. A Manon s ním taky! Yoshiro se otočil hlavou do polštáře a chtěl brečet, ale nemohl. Bylo tam moc lidí.

Re: Hizuro

Jeden z těch "borců" se otočil na Hizura. "Co čumíš, kokote?" Zeptal se drze a chystal se Hizurovi jednu vrazit. Ti ostatní si toho moc nevšímali a dál kopali do toho nebohého chlapce.

Re: Shizuka

Shizukův táta se podíval na dveře.. "Tuhle diskuzi dokončíme dole.. U snídaně.. " Usmál se na svého syna a otočil se k odchodu. Vyšel z pokoje a zamířil si to do jídelny, kde už bylo vše přichystané.

Manon

se usmála na Yoshira. Byl milý... ale prošel velkým šokem, očividně jeho vnímání světa (a hlavně jejích stehen) bylo pokřivené. Potom obrátila svou pozornost na Ryuuku. Chemikálie... no, znělo to dost pochybně, ale Manon nesnášela chemii a hlavně jejich chemikáře, který byl podle ní strašně slizký a vůbec nechápal, že mladému, modernímu člověku (což on rozhodně nebyl) je chemie zkrátka úplně k ničemu. Naopak, kdyby rozuměla všem těm věcem, co se píšou ve složení potravin a podobně, jen by jí to zničilo život, tak je snad jasné, že se to nebude učit, ne?? Ale to ten slizoun ne a ne pochopit.
"Ředitel ho potrestal? Co mu udělal?" zajímala se hned a už si v duchu představovala nějaké mučící nástroje v kotelně. "Za to by měl jít do vězení! Prevít jeden, otrávit studenty, to by ho měli rovnou na fleku vyhodit ze školy!" vyslovila svá zbožná přání. Možná nakonec nebude tak těžké všechno ututlat, jestli se tohle doopravdy stalo... A mohlo by z toho být i něco dalšího, například odpadnutí chemie na zbytek roku. Yoshirovi se ta teorie ale nelíbila. Manon se mu snažila beze slov naznačit, aby to tak nechal, že čím lidí o všem ví, tím líp, ale nešlo to, jelikož se obrátil obličejem do polštáře. Asi byl ještě unavený a chtěl spát...