Část 1 - Školní procházka okolo města

Manon

"Asi ano..." řekla trochu roztržitě a přidala do kroku. Málokdy si přála být už doma tak jako teď. Ještě ji sice čekalo projít skrz celou Karakuru... ale město už bylo blízko a škola byla po cestě.

Ryuuka Hosentsu

Šel jsem podél krvavých stop hrozně pomalu. Neustále jsem se ohlížel na strany, jestli tam něco není. Dalo by se říct, že co deset sekund jsem polkl strachem. Když jsem konečně došel na konec krvavých stop, končily u jednoho ze stromů. "Zvláštní..."
Pošetpal jsem si pro sebe a začal hmatat okolo stromu, pak jsem se rozhlédl nahoru směrem k nebi a přemýšlel, jestli tady něco nevyskočilo. Duch, či nějaká jiná potvora. Nebyl jsem ten typ, co sledoval samé fantastické filmy apod. Ale mangu si občas přečtu a v těch fantastických jsou většinou věci tohoto typu.

Ryuuka nenahmatal nic. Všiml si ale jedné podivné zvláštnosti na tom stromě, u kterého stál. Byla v něm díra. Ale ne obyčejná. Jakoby do něj někdo zabodl něco ostrého. Nůž? Meč? Kdo ví..

Yoshiro

Docela dlouhou dobu jsem teď mlčel a sledoval cestu před sebou. Občas jsem se koukl na Daikiho. Občas na Manon. Jejich výrazy se lišily. Daikiho obličej byl plný zvědavosti a touhy vědět něco o tom, co se tam stalo, nebyl jsem sice nějaký džedáj, co by pomocí mimiky poznal to, co si lidé myslí, ale tady to bylo celkem zřejmé. Naopak Manon byla spíše vyděšená a chvílemi mi přišlo jako by snad tušila něco o tom, co se tam stalo. "Umm..Manon..Nechtěla bys třeba.. No..Někdy někam zajít?" Zeptal jsem se.. "Třeba se najíst..Nebo tak.. "

Ryuuka Hosentsu

Chvílemi jsem koukal na nebe, které mě z toho menšího strachu uklidnilo. Když v tom jsem se podíval na strom kousek odemne a uviděl díru. Nicméně ta díra sama o sobě nebyla obyčejná. Vypadala, jakoby do ní někdo něco zabodl. Sebral jsem tedy klacík ze země, pomalu se přiblížil ke stromu, klekl si a začal klacíkem šťourat do té díry. Kdyby se na mě teď někdo koukl, nejspíše by si pomyslel, že jsem nějaké stromové sexuální orientace.

Daiki

Pokračovali jsme směrem k domovu. Po delší chvíli se ozval Yoshiro. Chtěl Manon pozvat kamsi na rande. Slabě jsem se usmál a pak se rozhlédl. Už jsme byli skoro ve městě a tak jsem začal uvažovat kudy to bude nejlepší domů. Nakonec jsem pokrčil rameny a ozval se. No já se tady nejspíš oddělím. Domů to mám nejrychleji tudy. Ukáže na ulici vedoucí k rodinným domkům. Věci si vezmu ve škole zítra. Takže se mějte. Mávne jim na pozdrav a pak se pomalejší chůzí a s rumama v kapsách vydá směr domov.

Shizuka

Mí spolužáci mi nevěřili, ale Manon vypadala vylekaně, jakoby viděla ducha. Pak jsem se otočil, ale neviděl jsem Ryuuku. Kde je Ryuuka?!... Myslel jsem, že jde zamnou. Pak jsem se otočil na ostatní. Dobře, jestli mi nevěříte, tak si jděte... Já jdu pro Ryuuku. Otočil jsem se a rozběhl jsem se ke kráteru. Doufám, že se mu nic nestalo. Ne, že by jsme byli extra kámoši, ale nechci, aby se mu něco stalo... Musím si pospíšit. Přidal jsem trochu na rychlosti. Když jsem tam došel Ryuuka tam nebyl. Obcházel jsem kráter. Pak jsem kolem kráteru uviděl skvrny na jednom ze stromů. Poté jsem viděl další skvrny a viděl jsem stopy, šel jsem tedy po stopách. Doufám, že tam nešel.. Seber odvahu Shizuko! Stopy pokračovaly dále do lesa. Vtom jsem si vzpomněl, co mi říkal dědeček. Tenhle les má svoje kouzlo, ale dokáže být i nebezpečný. Měj se na pozoru, když tu půjdeš sám. Jsou tu věci, které překračují moc lidského chápání. Tehdy jsem ho nebral moc vážně, ale dnes mi to docela dávalo smysl. Přidal jsem ještě víc, abych se k Ryuukovy dostal rychleji. Poté jsem ho spatřil. Dloubal do stromu klacíkem.

Manon

Yoshirova otázka ji vyrušila z diametrálně odlišných myšlenek. Někam si zajít? To by ráda, jenže... Zatvářila se trochu smutně a omluvně řekla:
"To by bylo fajn, jenže se musím doma starat o bratra, když je mamka v práci... a taky... Tatínek chce, abych pokračovala v našem rodinném... řemeslu, víš? Takže když už mám volno, musím se s ním učit..." Kopla do nějakého kamínku na cestě a mírně si povzdechla. Kdyby ji teď bratr slyšel, asi by jí pěkně vynadal. Nikdy nechtěl být pro ni ani pro nikoho jiného překážkou a klidně by se o sebe sám postaral, kdyby musel, ale Manon se o něj příiš bála, proto ze školy vždycky hned spěchala domů za ním, aby se ujistila, že je v pořádku. A navíc... s tím, jak se věci teď měly, by asi nevydržela poslouchat otcovy poznámky o tom, že si trajdá někde venku s mládeží místo aby udržovala rodinnou tradici, která nesmí zahynout. Ach jo. Ještě nedávno si tak pěkně žila... a teď se jí všechno tak zkomplikovalo... V tu chvíli se od nich odpojoval Daiki, prý si věci nechá ve škole do zítra.
"Ahoj, Daiki, nashle zítra," usmála se na něj (aspoň se pokusila) a zamávala na rozloučenou.

To strkání klacku do stromu Ryuukovi moc nepomohlo v pátrání. Shizuka dorazil právě když Ryuuka šťáral do stromu. Nutno podotknout, že Shizuka krev v kráteru neviděl.

Yoshiro

"Měj se, Daiki." Rozloučil jsem se se spolužákem a vyslechl si odpověď Manon. "A...Dobře.. Chápu.. No.. Taky půjdu domů.. " Pokusil jsem se o milý úsměv, ale moc to nešlo. Dneska jsem neměl nejlepší náladu. "Tak se měj..Ahoj.." Zamířil jsem směrem domů a z dálky ještě zamával na Manon.

Ryuuka Hosentsu

Šťáral jsem do stromu všemi možnými způsoby, rukou i klacíkem. Pak jsem k tomu dokonce přiblížil i obličej a podíval se dovnitř okem. "Kruci, nic tam není. No...
Ale vypadá to na něco ostrého. Jakoby tu někdo zapíchl meč, nebo něco. To tady někdo pobíhá s mečem? Je to nebezpečné pro lidi, musím ihned najít někoho, kdo zde tu věc zapíchl, už jen proto, že ta díra vypadá čerstvě." Mumlal jsem pro sebe, když dorazil Shizuka. Já jsem si ho však nevšiml, pouze jsem se koukal do té díry a neustále si pro sebe něco mumlal. Po té jsem se rozhodl jít hlouběji do lesa. "Nenechám tady nikoho pobíhat s ničím ostrým!" Pomyslel jsem si a přidal jsem na rychlosti. Možná tu pobíhá někdo nebezpečný, ale já jsem se ho nebál. Jakožto držitel 3. DANU jsem byl perfektně obeznámen se sebeobranou proti mečům, nožům i chvatům.

Manon

"Ahoj..." rozloučila se i s Yoshirem. Mrzelo ji, že ho odmítla, teď s ní určitě už nepromluví... A nebo byl tak otrávený kvůli působení toho v lese? Na lidi to nemívalo dobrý vliv, pravda... Ať tak či tak, tento den stál i z pohledu Manon za houby. Ano, to bylo to správné vyjádření. Když byla sama, rozběhla se ke škole. Čím dřív bude doma, tím líp.

Shizuka

Koukal jsem na Ryuuku co to dělá. píchal klackem do stromu. Vypadalo to tak perverzně. Pak jsem ho viděl , jak se rozběhl hlouběji do lesa. Stůj! Nechoď tam! zakřičel jsem na něj. Asi mě neslyšel. Sakra, neodpustím si jestli se mu něco stane. rozběhl jsem se za ním. Co hledá, po čem pátrá, jakoby něco našel. ale jsem neviděl nic. Běžel jsem za ním s hlavou plnou myšlenek a starostí.