Část 9 - Jeden svět nestačí

Yoshiro

"Dobře.." Z jeho hlasu rozhodně nebylo slyšet uklidnění, ale jedna z těch zátěží byla konečně pryč. Levou ruku si položil na hruď a zhluboka dýchal, aby se konečně uklidnil. Tady se nemohl nechat jen tak rozhodit. Mohlo by to totiž znamenat i smrt. Chytil se svého meče a zapřel se o něj, aby mohl vstát. Když se vyškrábal na nohy, vytáhl Zanpakuto ze stromu a vložil jí zpět do pochvy. "Musíme se vrátit.."

Shinji

Vtrhl do kuchyně. "Shibo, je všechno připravený?" Kukaku se ani neotočila, znovu se napila ze své láhve a nezaujatě si prohlédla nehty na levé ruce. "Všechno jsem nachystala přes noc..Jsem zvědavá, jak mi tohle splatíš.. Mohlo by mi to totiž zařídit docela slušné potíže.." Shinji se opřel o zeď a nic neříkal. "Připravte se.." Promluvil k Ryuukovi a Shizukovi, kteří byli v kuchyni.

Shizuka

Koukal jsem na Shinjiho nechápavě. Na co? Na co se máme připravit. nechápavě jsem pohlédl i na Ryuuku. Co to ksakru má být?! To jsem zvědavý co to bude. dal jsem si další sousto do úst.

Ryuuka

Stál jsem ve dveřích a najednou promluvil ten, ten, no ten, jehož jméno jsem vlastně ani neznal. Bez ohledu na Hizurovu odpověď jsem se otočil na toho s divným úsměvem, tedy zuby a zamračeně pověděl."Já jsem připravenej od doby, kdy jsem vstoupil do Společenstva Duší." Po té jsem se vydal ke skříním s jídlem, vytáhl pár přísad a začal připravovat nějaké speciality. Samozřejmě pro všechny.
Když už to vypadalo celkem slibně, všechno jsem přenesl ke stolu, sedl si a čekal až přijdou ostatní. Zejména Yoshiro a Manon, kteří jsou vlastně někde venku. "Eh, kde je vlastně Kyoya?" Pomyslel jsem si a opět zívl. Z večerního spánku jsem moc neměl, od doby, co jsem přišel, jsem nedělal nic jiného, než trénoval svoje reiatsu.

Hizuro
Ryuuka se otočil bez ohledu na moji odpověď, i když nebyla žádná.
Otočil jsem se a velice pomalu jsem přešel do kuchyně a opět čekal.
Hlad jsem neměl.
Ale podstatnější teď bylo že už budeme nejspíše vyrážet.

Kyoya

Ozval se zvuk tříštícího se želeta...
Můj pokus o ovládnutí schopnosti vyústil v několikanásobné pořezání ruky... naštěstí jen povrchové...
Posadil jsem se, abych si odpočinul
Tohle je hrozné... jsem tu zcela zbytečný... ostatní mají víc zkušenosti a větší moc. Jsem tu jen k tomu abych se pokoušel měnit věci na lego... A ten Shinji byl pěknej kretén. Pak tu byl Yoshiro a Manon, kteří mají jen oči pro sebe... Shizuka... toho jsem měl rád, celkem... donesl mi bombony, to se počítá. Ale já jsem tu byl zbytečnej. Musel jsem ovládnout aspoň tuhle blbou schopnost, abych byl aspoň minimálně užitečnej... krev z povrchových ran pomalu stékala po nahé ruce... neřešil jsem to, bolelo to jen trochu... rozhodl jsem si dát krátkou pauzu

Manon

se dívala na Yoshira a snažila se přijít na to, co mu je. Chtěla mu říct něco, co ho utěší, co mu zlepší náladu, dodá mu trochu odvahu... bohužel bylo asi tak milión možností, proč je právě teď neklidný a smutný a bylo dost těžké poznat, kterou z nich by bylo nejlepší okomentovat. Ale než stihla vyhodnotit, jaký výsledek bude nejpříhodnější, odpověď se našla tak nějak sama. Manon jen udělala tři kroky, které ji donesly k Yoshirovi, a pevně ho objala. Jenom na chvíli, ale bylo to opravdu srdečné. Pak ho zase pustila a povzbudivě se usmála.
"Tak honem!" dodala a rozběhla se k domu.

Yoshiro

Yoshiro se trošku usmál, když ho Manon objala. Pak se společně s ní rozběhl zpátky k domu. Když tam dorazili, tak v kuchyni byli všichni. Shinji se na ně podíval takovým pohledem, který říkal něco jako: nechte si to na jindy, teď nás čeká práce, tak kde sakra jste?! Yoshiro se opatrně posadil a vzal si to jídlo, co Ryuuka připravil. Ještě na Ryuuku přikývl, čímž mu tak nějak poděkoval.
Shinji si všechny prohlídl a začal. "Dneska se dostaneme do Seireitei.. Doufám..To je to město, kde chtěj zabít vašeho kámoše... Nejspíš o nás už ví, protože se aktivovaly ty brány, když jsme přišli do jejich blízkosti a navíc kluci z dvanáctý divize věděj o každým našem kroku.. Nedivil bych se, kdyby věděli vo tom, že sme tady.. To znamená, že asi aktivovali i obranej štít nebo jak se tomu říká. Jedinej způsob, jak se tam dostat je v takový zvláštní modrý kouli. Problém je v tom, že asi eště pořádně neumíte ovládat svoje reiatsu..Takže budu potřebovat, abyste se v tý kouli moc nehejbali, protože to budu dělat za vás.. A teď přecházíme k tomu hlavnímu. Ta koule, ve který budem se musí dostat do vzduchu..A proto je tu Shiba..Možná ste si toho už všimli.. Mají tu takovej velkej kanón..Dělo.. A tím nás tam střelí.. " Odkašlal si a napil se čaje, který měl vedle sebe na stole. "No..Je tu několik možností, jak by to mohlo pokračovat..Za prvý, buď zůstanem pohromadě všichni a budem pokračovat společně..A za druhý v tom horším případě.. Se stane nehoda a my budeme rozdělení..V tomhle připadě pro vás mám několik rad.." Tón, kterým mluvil, byl dost vážný..Alespoň při posledních slovech. "Pokud narazíte na Shinigamiho, který má kromě svého černého shihakusho i bílé haori...Okamžitě utíkejte.." V kuchyni zavládlo ticho.. Yoshiro pomalu zvedl ruku a čekal. Shinji nechápal co chce a pak mu došlo, že se asi hlásí o slovo. Přikývl na Yoshira. "No..A proč se jim máme vyhýbat?" Shinji se znova napil čaje. "Jsou to Kapitáni.. Ti nejsilnější Shinigami ze všech..Jenom jejich přítomnost by vám nemusela udělat moc dobře..No..Myslím, že jsem řekl to nejdůležitější..Až se najíte, tak vyrážíme..." Položil prázdný šálek na stůl a zavřel oči..

Kyoya

Ok... mám jeden dotaz.... a sice tyto: Co to je reiatsu? Proč nás chtěj střílet dělem, jaká moudrá koule, co se to sakra děje? řekl jsem naštvaně... Unavovali mě cizí slova, unavovalo mě to, že mě stáhli z mého tréninku a také to, že jsem tu byl žalostně zbytečný

Manon

poslouchala a poslouchala a v mysli jí zněla stále ta stejná otázka. Co to je sakra reiatsu?! Potom se na to Kyoya zeptal, tak třeba se to osvětlí.
Pak tu samozřejmě byla ta věc s velkým kanónem, ze které se Manon chtělo facepalmovat, ale zatím se jí dařilo se nějak ovládat. Ale aspoň něco užitečného se dozvěděli - ta věc s lidmi v bílém haori byla první použitelná informace, kterou od Shinjiho dostali. Manon otevřela svou tašku a začala si prohlížet, co všechno s sebou má. Hádala, že se jí bude hodit vědět, jak na tom přesně je. Pět lahviček na ginto... nic moc. Učebnice fyziky, sešit na úkoly z matematiky, pravítka, kružítko... no! To by se mohlo hodit! Psací potřeby... těma neořezanýma tužkama si asi moc nepomůže... kalkulačka, posmrkané kapesníky, nůžky - vida, další užitečný ostrý předmět... krém na ruce, hmm... gumičky, nálepky ve tvaru motýlků... a záložka s Detektiven Shou v sexy šále! To jí naprosto zvedla náladu, s ním v tašce na ni žádný černohadrář ani náhodou nemá!

Ryuuka

Na Yoshira jsem taktéž přikývl, byl jsem celkem rád, že už mě nebere tak špatně, jako předtím. Spolkl jsem dva sousta a pověděl. "No, duševní tlak je energie, která se skrývá v nás duších, ale i jiných bytostech. Teď vlastně duše jsme, když nejsme v našich tělech." Pověděl jsem s menší nejistotou. "Dobře, nehodlám otálet. Budu rád, když začneme co nejdříve". Prohlásil jsem, vstal z židle a odebral se směrem ke dveřím ven. U dveří jsem se otočil na ostatní a čekal až dojí, resp. až půjdou taky.

Kyoya

Dobře, nevím jak vy... ale já jsem ve svém těle... jinak nevím, proč bych tu svinil zem od krve... a ostatně kde ses tu vzal ty?! A jsem jedinej, kdo si myslí, že jsme prakticky bezbraní a jdeme jak prasata na pořážku? Nemám nic proti sebevražedné misi kvůli někomu, koho ani neznám, ale rád bych měl aspoň minimální šanci... řekl jsem rozladěne...

Ryuuka

"Asi jsem to málo upřesnil. Myslím nás Shinigami. O tvojí síle takřka nic nevím Kyoyo, taky by mě zajímalo, jak jsi se tu vzal, ale pokud tu jsi, tak to má určitě nějaký důvod a také určitě budeš užitečný, pokud dojde k boji, což asi ano." Pověděl jsem mu a opět zívl. "No, já jsem se tu vzal tak stejně, jako vy. Přes Senkaimon, prošel jsem mezisvětem do Soul Society jako všichni tady. Pak,...
Pak se to všechno rychle semlelo." Dopověděl jsem a pokračoval v čekání na ostatní.

Shinji jenom ukázal na Ryuuku, který to naštěstí řekl za něj. Sice si už plánoval, jak to Kyoyovi přirovná k síle, kterou používají jediové ve Star Wars, ale aspoň nemusel mluvit.

Yoshiro byl docela smutný z toho, že má Kyoya takovou náladu a chápal ho. "Musíme držet při sobě..Nevím, co víc bych ti na to měl říct.. Já mám taky strach..Ale nemám co ztratit..Kdybych nešel, tak až Gina popraví, stejně umřu nebo tak něco...Vy máte co ztratit..Takže se ještě jednou budu opakovat.. Nemusíte tam chodit.. " Z jeho tónu se pořád ještě nevytratil ten smutný tón. To mohla nejvíc ze všech poznat Manon, která s ním strávila celé ráno.

Než se všichni najedli, chvilku to trvalo. Yoshiro si dost prohlížel tu divnou věc, co měl Hizuro na obličeji, protože mu to celkem připomínalo ty části masky, které se tvořili jemu nebo Manon na obličeji, když je ovládla ta vnitřní zlá příšera.

Po jídle nahnal Shinji všechny do takové tmavé místnosti, kde byl ten kanón. "Tak.. Shibo?" Kukaku podala takovou divnou modrou kouli. "Jste připraveni? Máte vše?" Zeptal se všech, ale ani nečekal na odpovědi. Milej chlapík. Prostě všechny nahnal do toho kanónu a stoupl si doprostřed. Chytil kouli oběma rukama a začal se soustředit. Kukaku ještě přišla ke skupince. "Jako ne že by mě nějak zajímalo, co s tebou bude, Hirako..Ale dej na ně pozor.. Pro ty děcka to tam nebude bezpečný... Buďte opatrní.. " Ještě kývla hlavou na rozloučení a zabouchla je dovnitř. Shinjimu se fakt podařilo udělat kolem nich tu kouli. "Nehýbat.."

Manon

"Což nevysvětluje ty černé hadry..." ozvala se Manon, která už si přepočítala své věci, na Ryuukovo vysvětlení toho, jak se tady ocitl. Potom se podívala na Kyoyu. Hezky shrnul její myšlenky. Ale neměla co dodat k tomu, co řekl Yoshiro. Nechtěla, aby Kyoya šel proti své sůli a jeho poslední slova před smrtí byla "já vám to říkal"... Musel si to prostě nějak vyřídit sám se sebou, jestli chce pomoct zachránit život člověku, kterého zná, i když je to nebezpečné, a nebo se radši vrátit a čekat, jestli někoho z nich ještě uvidí.

Manon si připadala jak v nějakém sci-fi filmu. Nechtěla se radši ani domýšlet, co se stane za chvíli. Rozhodla se, že už vůbec nebude přemýšlet o budoucnosti. Prostě bude brát věci, tak jak budou přicházet, hezyk jednu po druhé. Jinak by se z toho asi musela zbláznit a o to příliš nestála. Rozhlédla se po ostatních.

Ryuuka

Byl jsem připraven téměř na všechno, ale nechat se vystřelit kanónem. To bylo moc i na mě. Přiblble jsem se podíval na Hiraka a pověděl. "Ehm. Pane, máte na tohle řidičák? Nebo kvalifikaci, cokoliv." Po té jsem se podíval na ostatní, jednoho po druhém. "Kdybychom se náhodou rozdělili a už nikdy nepotkali. Jsem rád, že jsem vás poznal, přátelé." Prohlásil jsem s plnou upřímností a přátelsky se na všechny zasmál. Právě teď jsem byl na plno připarvený se nechat vystřelit třeba i na jinou planetu. No, jinou planetu zas asi né, ale přes nějakou zeď určitě ano. Ostatně, jdeme přece zachránit Gina a Yoshira, tak Ikuze!

Kyoya

Dál jsem na komunikaci nereagoval... byl jsem naštvanej, že to každej tak děsně uspěchává. Nebál jsem se, přišlo mi zbytečné riskovat když bylo relativně dost času. Můj názor byl ten, že určitě byl čas aspoň den dva trénovat. Ale to asi nikoho nezajímalo. Každej byl hrrrr do bitvy... nebo na smrt... kdo ví. Šel jsem s nima jen proto, že jsem nechtěl, aby umřeli. Takhle jsem jim snad mohl nějak pomoct...

Pak se ozvala rána....