Nový den

Akechi

Cože? To co mi řekl Shigeru, mě celkem dost překvapilo. Myuki jsem znala jen tak z vidění ze školy, ale Iruka-sensei? Ten mě přeci učil na akademii. Teď mi bylo líto toho, že jsem při jeho hodinách spala a neprojevovala víc aktivity. Too......to je strašné. Nemohla jsem najít nějaká slova, kterými bych Shigerovi pomohla.

Shigeru

Len som ďalej zhlboka dýchal a snažil som sa ukľudniť...
O 20:00 bude posledná rozlúčka... A stali sme sa geninmi. povedal som. Jednoducho som chcel zmeniť tému a nemyslieť na to, aspoň pred ňou nie.

Akechi


Umm, jistě. Přikývnu, že rozumím. Přitom v kapse u kalhot najdu čistý kapesník. Tady. Podám kapesník Shigerovi, i když mu asi moc nepomůže. Tím jak rychle změnil téma, jsem pochopila, že už o tom asi nechce moc mluvit. Počkat, říkal jsi, že jsme se stali genini? Tak u sebe bych to teda nečekala. Pokračovala jsem tedy v novém tématu.

Shigeru

Dík... zobral som si kapesník a odložil ho na horšie časy...
No boli sme tam napísaní všetci, vrátane teba, Akechi... potvrdil som. Celá trieda. Čiže,,, sme vlastne ninjovia. Zvláštny pocit... poviem.
Neprejdeme sa? spýtal som sa. Nechcelo sa mi tam len tak stáť.

Akechi

Pfůůůů a já kvůli tomu, že jsem možná neprošla, dostala doma vyhubováno. To je otravaaa. Jen doufám, že být ninja, nebude moc náročné. Povzdechla jsem si, když jsem tak poslouchala Shigeru. Ale jo, jdeme. Přikývnu. Stejnak jsem neměla v tuhle chvíli co na práci.

Shigeru

Tak som teda vykročil po ulici.
Si rada, že si ninja? spýtal som sa jej.

Akechi

Taky jsem vykročila. Ummm takové smíšené pocity. Jen doufám, že to nebude moc nározčné. Řeknu s pokrčenými rameny. A jak jsi na tom ty? zeptala jsem se, aby konverzace nestála.

Shigeru

No... Je vidno, že to nebude prechádzka ružovým sadom. Je to boj na život a na smrť. Ale ako Uchiha som bol na to "predurčený", takže som si nemhol vyberať. pokrčil som plecami.
Ale aj tak sa radšej flákam... dodal som, len akoby mimochodom. Aj tak to mojich rodičov nezaujíma pomyslel som si trpko.

Minato Uzumaki

Vyšel jsem smutně z nemocnice protože jsem zjistil že během toho útoku byly dva lidi zabiti. Došel jsem na místo kde bylo krásně vidět na sochy Hokage. Ach otče proč jsem je nedokázal ochránit? Jsem opravdu tak slabý? Mumlal jsem do vzduchu a pak vyrazil k budově Hokage. Vyskákal jsem po střeše a doskákal až k oknu do kanceláře Hokage. Zaťukal jsem aby mi mamča otevřela okno. Hokage smím dovnitř?

Uzumaki Kushina

Ano? řekla jsem nezvyklým hlasem
Pojď dál dodala jsem a posunula listiny na stole...
Pořád jsem byla dost špatná ze smrti Iruky... nemohli sme pro něj nic udělat...

Minato Uzumaki

Otevřel jsem okno a skočil dovnitř. Pak jsem si sedl na stůl a zadíval se na matku. Ve tváři jsem měl smutný výraz a řekl jsem. Mami jaktože jsem je nedokázal ochránit? Proč musely zemřít? Otec by je již v tomto věku určitě ochránil. Na první pohled bylo poznat že nejsem v pořádku. Takhle jsem se nikdy nechoval. V hloubi duše jsem doufal že mě mamka propleskne abych se vzchopil protože jsem tam seděl jak hromádka neštěstí.

Uzumaki Kushina

Někdy prostě nedokážemě ochránit ty, které milujeme... jako já jsem nedokázala ochránit tvého otce...
řekla jsem poměrně zamyšleně...
Když se to stane musíme trénovat ještě víc, aby sme tomu zabránili... řekla jsem
Uplně jsem kašlala na to, že shinobi nemá ukazovat svoje city...

Mirai Kawashima

Chvilku jsem tak jen tak stál. Pomalu ve mě vzrůstal vztek, což jistě nebylo dobré, ale vždycky jsem věděl jak ho usměrnit. Z nenadání jsem udeřil do cedule, poměrně silně, takže jsem si odřel kloubky na ruce. Otočil jsem se a s pachutí v ústech jsem vyrazil směr domů. Bylo skvělé, že jsem se stal geninem, ale vztek nad bezmocí, vztek nad smrtí lidí, které jsem měl celkem rád mi nedopřával klidu. Teď jsem to prostě všechno musel dostat ven a nic lepšího než trénink mě nenapadal.

Uzumaki Minato

Seskočil jsem ze stolu a pousmál jsem se. Konečně se vrátilo mé pravé já. Máš pravdu mamčo! Pak jsem se k ní naklonil a zvolal. Tak mi sežeň učitele protože jsem podle nástěnky Genin! Pak jsem chytil mamču za ruku a táhl jí k oknu. Můžeš jít prosímtě semnou? Bude to jen chvilinka a jdeme na střechu! Usmál jsem se a už už jsem chtěl vyskočit ven oknem.

Uzumaki Kushina

Vztala jsem a sledovala syna nahoru
Chtěla jsem ho trochu podpořit... A navíc sem si sama uvědomila, že je třeba něco dělat a ne trápit se nad něčím, co už nejde napravit...
Akorát se mi nelíbilo že leze oknem... ale nenapomenula jsem ho, zatím

Uzumaki Minato

Vylezly jsme na střechu a já se podíval na mamču. Mami měla jsi pravdu. Opravdu musíme trénovat. Pak jsem se podíval na tvář svého otce na skále a zvolal jsem. Přísahám na svojí čest že zesílím a příště už všechny ochráním. Jelikož to je úděl Hokage. Usmál jsem se a ještě dodal. Jelikož je to můj sen! Pak jsem si stoupl k mamce a zamračil se na ní. Tak a teď je načase mamčo aby jsi mě naučila nějakou senza pečetící techniku jelikož je to naše specializace. A nebo mi dej aspoň učitele který mě něco naučí. Pak jsem skočil mamce na záda. Tak šup mamčo začneme něco dělat. Není čas na smutnění musíme zesílit! Zasmál jsem se zahleděl jsem se na otcovu tvář.

Uzumaki Kushina

Hoho... páníček teď vyšel akademii a chce umět cool techniky?
řekla jsem pak mi nad okem naběhla žíla
A jsem 5. hokage, koukej mě tak oslovovat ! zakřičela jsem na něj s nějakým takovým výrazem

Uzumaki Minato

Zasmál jsem se a vyplázl na mamku jazyk. Ale prdlajs ty jsi hlavně Uzumaki Kushina moje mamča s parádními vlasy a všichni se jí bojí. Takových obličejů už jsem za život viděl třeba tenkrát. Přišel jsem domů celý zabahněný a zasvinil jsem mamče postel. Ta tehdy měla úplně stejný obličej. Doufám ovšem že až ještě povyrostu tak mi necháš post Hokageho. Usmál jsem se seskočil z ní a pak vytáhl otcův kunai. A nebo že bych tě porazil hned teď? Poslední dobou jsi zeslábla!

Uzumaki Kushina

Během vteřinky jsem složila nějakou pečet a celou plochou dlaně jsem tě lehce uhodila do břicha
Jak myslíš... teď jsem zapečetila veškerou tvou chakru, ale neboj. Pokud budeš do večeře hodný vrátím ti ji podívala jsem se na něj mile
Ještě něco potřebuješ od hokageho?

Uzumaki Minato

Zamrkal jsem jelikož jsem ve svém těle necítil ani kapku chakry. Jo chci tohle mě musíš naučit! Víš kolik lidí bych tim mohl ochránit? Ale moment já to nechci od Hokage ale od mamči! Zasmál jsem se v běhu jelikož jsem věděl že zachvilku po mě půjde doopravdy. Když jsem byl u kraje střechy ještě jsem jí zamával a zvolal. Ahoj Uzumaki Kushino. Hokage Konohagakure no Sato.

Uzumaki Kushina

Teprve v pádu na zem sis uvědomil, že bez chakry patrně nepřežiješ pád...
Trochu jsi zpanikařil, když v tu si dopadl do měkého...
Pod tebou byla obrovská žába, které si dopadl na záda
Ty blboune ! Copak se chceš zabít ?! vykřikla jsem na něj zeshora
Mojí tvář neviděl, ale moh hádat, že nebyla přívětivá...

Hideki Kanegawa

Můj cíl se v polovině cesty stalo přímo tréninkové místo. Změnil jsem tedy směr a mířil přímo ke známé lokaci s třemi do země zapuštěnými, dřevěnými kůly. Trénink mohl začít. Házení kunaiů. shurikenů... zabodávaly se do dřeva s nebývale velkou razancí, byl jsem skutečně hodně naštvaný.
Nic nedělat!... to by šlo každýmu... pomyslel jsem nakvašeně, skřivil obličej v divokém šklebu a na půl hodiny šel okopávat dřevěného protivníka. Na pohled jsem musel působit skutečně velice směšně.

o půl hodiny později

Ku*va! ku*va! marš holoto! sloupe blbej! vzdej to! řval jsem mezi ranami směrem ke sloupu... vskutku komedie.

o hodinu později...

vztek už ze mě prakticky vyprchal. Jediné co jsem teď cítil byla únava a potřeba být doma. Po poslední pseudoráně jsem se svezl po sloupu, do kterého jsem mlátil a kopal asi o trošičku déle. Sloup vypadál jak po vichřici. S pohledem upřeným na své dílo jsem ještě nějaký čas seděl u sloupu a přemýšlel. Špinavý, smrdící potem, ale již nebývale klidný.

Uzumaki Minato

Postavil jsem se na žábě a prohlásil. Jo chci se zabít není to zřejmé? Pak jsem se podíval na žabku a promluvil. Hej žabí velikáne jestli tě svolala mamka tak mi určitě prozradíš jak se svolávají takové žabky jako ty. Usmál jsem se a seskočil ze žáby. Těší mě jsem Uzumaki Minato. Mamči jsem si už vůbec nevšímal mojí pozornost zaujala žába.

Žába zmizela a Minato si nabil...
Ne moc, ale dost aby to Kushině stačilo jako satisfakce...

Uzumaki Kushina

A připrav se, večer bude poslední rozloučení !
vykřikla jsem ještě a zmizela za plůtkem vrcholku kanceláře Hokage...
Zkutečně, čas ubíhal nějak rychle
Už za pár hodin byl smuteční obřad...

Uzumaki Minato

Na matčiny slova jsem kývl a rozeběhl se do našeho domu. Tam jsem vyhrabal černý smuteční úbor ninjů a trochu ho očistil. Ach jo pohřeb se opravdu kvapem blíží. Rychle jsem vběhl do sprchy abych se vyčistil. Pak jsem se i pokusil učesat ale to nemělo smysl. Vlasy jsem měl stále naježené. Pak jsem se oblékl a čelenku vesnice jsem si pověsil okolo krku míto na čelo. Z domu jsem se vydal na jedno místo, Památník padlých a doufal jsem že tam opět potkám Kakashiho.