Nový den

Konohagakure no Sato - dopoledne

V Konohagakure no Sato bylo hezké počasí...
Od rána krásně svítilo Slunce a nikdo by nevěřil, jaké drama se včera odehrálo na kopci nedaleko Konohy
Všichni studenti, kteří se toho včera účastnili byli v nemocnici na pozorování
Těch několik co bylo zraněno bylo už vyléčeno...
Přesto všechno byla vesnice zahalena v smutku...
Na chotbách nemocnice stály ANBU a v pokojích hlídali učitelé z akademie...

Minato Uzumaki

Probral jsem se v nemocnici a uviděl jsem že v místnosti je i učitel z Akademie. Prohrábl jsem si vlasy a začal mluvit. Senseii co se to děje? Proč tu ležím? Pak jsem si vzpoměl co se včera dělo. Ježiš tak jak to vidím přežil jsem ale co ostatní? Poslední slovo jsem skoro zakřičel. Co se dělo? Proč jsem usnul? A proč jsem v nemocnici? Asi se budu muset zeptat mamči jelikož učitelé mají neblahý zvyk si o nás myslet že jsme děti co by nic neměly vědět. Blesklo mi hlavou.

Shigeru

Sedel som na posteli v nemocnici a pozeral som pred seba. Bol som stratený v myšlienkach a jediné, na čo som mohol myslieť bola včerajšia noc. Celé sa mi to opakovalo v hlave znovu, znovu a znovu.
Nezdalo sa mi, že by som tam toho prediedol dosť. Naopak, skôr sa mi zdalo, že som toho spravil primálo. Nedokázal som dokopy nič.
Vždychol som si. Mám na to byť ninjom?
Nikdy nezabudnem na ten strach, čo som tam prežíval...
Aspoň, že mi bolo povedané, že ostatní sú v poriadku... To bolo jediné, čo ma utešovalo.

Ryuu

Vzbudil se a podíval se na svoji ruku, která byla již zafáčovaná Ksakru, takže to nebyla iluze? Všechno bylo skutečné! Ksakru, choval jsem se jako blbec. Podíval se po pokoji nikdo v něm nebyl, ale vstávat se mu nechtělo. I když mu hlavou vrtalo, co se to včera stalo, rozhodl se prostě nevstával.

Rinzu

Ležel jsem na nemocničním lůžku.. Spal jsem. Nabýt nové síly bylo důležité.

Akechi

Ležela jsem v posteli. Ruce jsem měla za hlavou a oknem jsem pozorovala oblohu. Tohle mi celkem vyhovovalo. Občas jsem i zapřemýšlela nad včerejší nocí. Mohla jsem dělat něco víc než jen sedět v bezpečí? Mělo by cenu se tam proti nim bezhlavě vrhnout?....Než jsem usnula, tak si pamatuji, že tam příběhlo několik ninjů, takže to opravdu nebylo plánované a někdo chtěl zabít geniny z Konohy. Asi někomu pijeme krev... Přemýšlela jsem pro sebe, chtěla jsem to probrat ze všech stran.

>Minato Uzumaki

Sensei se na tebe podíval
Ostatní jsou na tom většinou dobře... ale někteří jsou... v nebezpečí života... řekl sensei trochu nerad
Ale ty sis vedl dobře... vy všichni jste si vedli dobře... řekl a pokusil se o úsměv...
teď bys ale měl odpočívat... řekl

Kichirou

Oči sa mi roztvorili, videl som iba bielu stenu, to som ako normálne mŕtvy? no keď som sa oprel o lakte, bolesť ktorá sa rozpútala v hrudníku, mi povedala že ešte žijem. Chvala bohu za tu bolesť, pomyslel som si keď som zaťal zuby aby som ju prekonal. A pre istotu som si znova ľahol. Dúfam že sú všetci v poriadku, a moj výstup pomohol niekom prežiť.
Nemohol to byť obyčajný genin, taký kopanec čo som dostal do hrude. To mohol byť jedine jounin. Bolo to fakt na ostro???

Nakonec vás všechny propustili z nemocnice ven
Nikdo neměl vážnější zranění takže nebyl problém s léčením
Někoho o možná bolelo, ale jinak byli v pořádku...
Nikdo se ani slovem nezmínil o výsledkách zkoušek...

Ikuro

Takže treba prejsť geninov v tíme...
Ako prvého som vybral Rinzua, zašiel k domu kde býval a silno zaklopal. Dúfal som, že ich už pustili z nemocnice.

Rinzu

Z nemocnice jsem vyrazil domů. Dost jsem přemýšlel nad tím, co se vlastně včera v noci stalo. Nevěděl jsem, jestli mám věřit tomu, že to byli fakt skuteční nepřátelé nebo to bylo jen dokonale sehrané divadýlko. Ale i tak.. Pamatoval jsem si na to, jaký jsem měl strach, ale pak.. Uvědomil jsem si, že jsem dokázal vymyslet docela slušnou taktiku, která nepřítele překvapila..I přes strach, který mě nutil stát a nehýbat se, jsem jednal a bojoval... A to jen s technikami, které jsem se naučil na akademii. Sice to mělo dost nepatrných nedostatků.. Jako třeba to, že jsem mohl umřít, protože jsem si nekryl záda.
Měl jsem radost. Nebyl jsem ani Genin a uspěl jsem s E technikami proti nějakým super tvrdým drsňákům. Pak jsem si ale vzpomněl na to, že mi Shigeru vlastně zachránil život.. Měl bych mu poděkovat. Pomyslel jsem si. Kdyby se tam nepostavil se svým Fuuma Shurikenem, asi bych teď vypadal jako cedník. Ale nejdřív domů. Cesta z nemocnice až k našemu domku nebyla nejkratší. Vlastně, bydleli jsme až na druhé straně Konohy, ale trocha pohybu nikdy neuškodí a u Shinobiho to platí dvojnásob. Navíc, potřeboval jsem trochu tréninku, který jsem vlastně praktikoval denně už od mala. Vždycky jsem se chtěl stát dobrým ninjou, na kterého se spolubojovníci mohou spolehnout ve všech směrech.

Když jsem se blížil k našemu domku, z dálky jsem viděl, že někdo stojí u dveří. Když jsem dorazil k němu, oslovil jsem jej. Uhm, zdravím.. Přejete si? Zeptal jsem se.

Ikuro

Doma nebol, ako sa dalo čakať. Ako vždy, určite ich zdržiavali v tej nemocnici.
V každom prípade lepšie, ako keby tam mali ležať ťažko zranení. Bol som rád, že mi to včera vyšlo a problémy som si všimol včas.
Otočil som sa na odchod, ked oproti mne kráčal Rinzu.
Zdravím, moje meno je Ikuro klanu Hyuuga - budem tvôj učiteľ v tíme. oznámil som mu, pričom som neprejavil žiadnu emóciu. Nie že by som nebol rád...

Akechi

Také jsem vyrazila z nemocnice domů. Cestou jsem znuděně kopala do malých kamínků. Pfůůů. Matka mě roztrhá na kousky, až se dozví, že jsem neprošla....To je otrava. Hodnotila jsem svou situaci cestou domu. Vlastně jsem nevěděla, zda jsem prošla nebo ne, ale tak nedělala jsem si žádné naděje....Doma jsem opravdu dostala pořádného sprďáka, a tak jsem se raději potichu vytratila ven, krmit naše jeleny.

Rinzu

Trochu mě to překvapilo. Počkat.. Vždyť .. Zkoušky nebyly přerušeny? Já myslel... Takže.... Nemohl jsem najít vhodná slova. Měl jsem z toho děsnou radost.. Konečně budu opravdovým ninjou, co bude se svým týmem plnit mise. Nemohl jsem se dočkat. Pod maskou jsem se usmíval, což nebylo moc poznat. Vy budete můj sensei....Dobře... A kdo s námi ještě bude v týmu? Zeptal jsem se.

Ikuro

Prerušené boli, ale akosi sa to nepočíta... stala sa nehoda, celé sa to pokazilo a to je všetko čo ti poviem. povedal som mu rázne a podišiel k nemu. Bol príliš mladý na to aby som s ním riešil tieto problémy... navyše, zaťahovať geninov do týchto vecí nebolo správne.
Shigeru Uchiha bude tvôj druhý tímový partner. Dúfam, že ti to nejak neprekáža. A tretí - sám netuším. Vlastne, spolieham sa na vás dvoch. Mohli by ste mi pomôcť s výberom? Nechcem vybrať niekoho koho nemáte radi, tímová spolupráca by potom od začiatku nefungovala... povedal som mu a čakal na nejaké odporúčania.

Ryuu

Smutně šel domů, furt mu v hlavě vrtalo, co se stalo možná včera. Bylo to vůbec včera? Nevěděl. Bylo smutné, že na tom kopci někdo umřel, ještě smutnější, že ty lidi možná znal. Že neznal výsledky zkoušek ho zas tolik nepálilo. Představoval si, jaké by to asi bylo, kdyby byly normální zkoušky, všichni by normálně odmaturovali a byl by pokoj. Pomalu došel domů, převlékl se a ležel v posteli, nevěděl, co se bude dít dál.

Na nástěnce se objevil během dne seznam studentů, kteří prošli zkouškama...
Byla tam všechna jména... až na jedno - Uchiha Myuki...
Moc lidí to ale nezajímalo... většina vesnice byla v černém
Na dalším oznámení bylo napsáno toto

S hlubokou lítostí v srdci oznamujeme, že včerejšího dne byli při náhlém útoku na naší vesnici zabiti Umino Iruka a Uchiha Myuki. Nemůžeme vyjádřit, jak moc tato zpráva zasáhla všechny obyvatele naší vesnice. Poslední rozloučení bude dnes večer ve 20:00

Shigeru

Keď som vyšiel z nemocnice, tak som si to namieril rovno domov.
A saomzrejme, rodičia neboli doma... Typické... povzdychol som si a pocítil som zase pocit prázdnoty. Nemal som sa o tom, čo sa stalo, ani s kým porozprávať.
Len som si zobral niečo na jedenie, najedol som sa a vyrazil som preč.
Chodil som si po dedine... Stále ma ťažilo, že som mal spraviť viac. Som ninja, a neurobil som tam vlastne nič. To ma trápilo.
Po chvíli som došiel až k budove Hokage. Neviem čo som tam chcel, nohy ma tam zaviedli sami. Možno som tam hľadal nejaký znak, znamenie, niečo čo by mi pomoholo zistit, čo sa stalo.
A aj som to našiel, práve to vyvesovali na nástenku. Prečítal som si ten oznam, ktorý mi oznámil že som prešiel a potom... Neveriacky a zhrozene som na to pozeral. Iruka-sensei a Myuki sú... sú... sú...

Mirai Kawashima

Upřeně sledoval tabuly na které byly vyvěšeny informace. Iruka-sensei... pomyslel sklíčeně. Měl jsem ho rád, přecijen akademie bylo místo, kde jsem rád trávil čas.
Při včerejších událostech se jsem hlavních rolí nějak závratně neúčastnil, s pár dalšími geniny jsme se ukryli a vyčkávali, než bude dobojováno. Ano, zrovna hrdinské to není, ale... co jsme měli dělat. Nakonec jsme slyšeli výbuch a nakonec si již nepamatujeme.
Když jsem se probudil, ležel jsem v nemocnici, oblečení viselo na židly vedle postele. Měl jsem jen pár drobných oděrek, ale nic závažného, takže jsem zrovna ošetření nepotřeboval.
Po pár hodinách jsem byl propuštěn... mé první cesty vedli k právě k této tabuly. Kde jsme narazil na jednoho ze spolužáků, jménem Shigeru. S lehkým pozdravem, pro mě poměrně netypickým jsem se přidal k pozorování tabule.

Akechi

Krmení jelenů zabralo nějakou tu chvíli, ale pak už jsem měla zase volno. Doma bylo pořád dusno, a tak jsem se šla ještě projít do města. Chodila jsem křížem krážem po vesnici a snažila se přijít na to, proč je vesnice zahalená v černém. Asi to bude souviset s tím večerem...kdo ale mohl umřít? Cítila jsem, jak ve mně sílí strach z toho, co se dovím. Zamířila jsem tedy k nástěnce...

Shigeru

Pomaly som sa otočil a odchadzal spod nástenky. Ten šok bol pre mňa hrozný a bolo to na mne vidieť. Ani som nevedel kam idem, stále som pred sebou videl len ten nápis, že Iruka-sensei a Myuki sú... sú...
Náhle mi tok myšlienok na chvíľu prerušila skutočnost, že som do niekoho vrazil.

Akechi

Nejdříve jsem sledovala cestu, ale dlouho mi to nevydrželo. S rukama v kapce jsem začala pozorovat oblohu, na které si v klidu a nerušeně pluly mraky. Chvíli jsem tak šla, než jsem do něčeho narazila nebo někdo do mě. Rychle jsem se podívala, cože se to vlastně stalo. Narazila jsem do jednoho spolužáka ze třídy. Nevypadal zrovna nejlépe. Promiň. Řekla jsem.

Shigeru

Eh?
Ten náraz ma mierne prebral, ale stále mi chvílu trvalo kým som si uvedomil čo sa stalo a do koho som to narazil.
Ty prepáč mne... povedal som po chvíli.
Ja len... ja... oni... oni su mrtvi... začal som bľabotať. Keď som to povedal, tak som si to ešte viac uvedomil a začalo mi byť do plaču.

Akechi

Opravdu byl nějaký mimo a po chvíli jsem věděla i proč. Přeci jenom někdo zemřel. Kdo je mrtví? Zeptala jsem se a v duchu jsem se připravovala na odpověď, která nemusí být zrovna příjemná.

Shigeru

Myuki... Uchiha Myuki... a... a... Iruka-sensei... hovoril som potichu. Bolo to ťažké aj povedať...
Zhlboka som dýchal a snažil som sa ukľudniť... zo všetkých síl...