Tajemství Jungle (DW)

Když jsi vyšel ven z hrobky vyděsil si několik mrchožroutů, kteří ohlodávali mrtvé domorodce... ti se rozprchli do všech stran... každopádně bylo dost šero. Padala noc a v noci nebylo bezpečné cestovat pralesem. Noc byla čas predátorů... ale vchod do staré sithské hrozbky také nebylo právě nejbezpečnější místo na světě... zvlášt, když hostilo bandu mrtvol...

Veran

Nedalo se nic dělat. Prakticky jsem nemohl ani tam ani zpět. Vyšel jsem tedy proto pouze před svatyni, kde jsem usedl do tureckého sedu. Měl jsem tedy rozhled všude okolo a přiblížení se něco pochybného se dalo snadno odhalit. Vyndal jsem krystal spolu s bateriemi, kterým jsem jel aktivoval....

Krystal se dal přečíst jenom v holocronech, byl tak navržen, aby nepadl do špatných rukou...
Mezitím se stmívalo čím dám více... uslyšel jsi zvuky nočních tvorů a někteřé nezněly moc hezky. Popravdě někteří z nich byli smrtelně nebezpeční. Kromě toho byla otázka času, kdy se vrátí domorodci. A samozřejmě, jako v každém dobrém pralese se schylovalo k dešti...

Veran

Nedalo se nic dělat, na krystal jsem byl připraven pouze v apartmá ve městě. Okolí mi připomnělo, že nebyl nejlepší nápad tu přespávat. Vydal jsem se tedy okamžitě skrze jungli, kdyby mě snad chtěla nějaká méně hodná potvůrka sežrat, měl jsem tu pro ni připravenou jednu specialitu...

Celou jungli osvítil blesk, na zlomek vteřiny... na zem se začaly pomalu snášet první kapky vody, které se měnily v husté provazce... v naprosté tmě nebylo vidět na krok... pokračoval jsi dál, prodíral se hustou vegetací a stoupající bažinou... po chvíli ti ale bylo jasné, že jungle kolem tebe je plná domorodců... ty jejich velké uši se za stromy špatně schovávaly...

Veran

Zase tady byla ta Síla, která mě najednou nutila jednat jinak než předtím. Zastavil jsem se, opatrně sundal svojí kápi, abych odhalil zlostí rudé oči. V mé ruce se objevil onen meč, který jsem si přivlastnil. "Chcete umřít?" Zazněl z mého nitra hlas, který nikdo okolo mě nikdy nemohl slyšet. Měl jsem chuť je pozabíjet.... všechny....

Z jungle vyšlo mnoho domorodců... a vypadalo to, že další jsou ve stínech. Bylo jich tolik, že by pro ně rozhodně nebyl žádný problém poradit si s osamoceným jedijem... někteří svírali v rukou podivné modré energo-koule, další měli oštěpy... rozhodně ale byli moderněji vybavení, než ti předešlí...
Zastavili se v téměř dokonalém kruhu asi 10 metrů od tebe... pak se stalo něco trochu nečekaného... všichni si klekli (mimochodem docela synchonizovaně) a začali se uklánět vydávajíc zvláštní zvuky...

Veran

Neměl jsem vůbec náladu. "Doveďte mě do vaší vesnice." Sykl jsem jedovatě s tím, že kdyby se tak nestalo, zlost mě ovládne natolik, že se přestanu ovládat. Měl jsem sto chutí jich pár zabít, abych odzkoušel nový meč, avšak zatím to nebylo třeba. Primární úkol byl zjistit, co se nachází v krystalu...

Nebyl sis úúplně jist tím, zda ti rozumí, ale nakonec vstali ze země a v zástupech se vydali někam... vedli tě pralesem... v naprosté tichosti... nakonec tě dovedli k obrovskému jezeru... uprostřed něj, bylo něco jako město...podivné kopule na štopkách... značně veliké... ačkoliv domorodci působili dost primitivně, tak to město se zdálo poměrně vyspělé... ale opravdu jen poměrně... jezero křižovaly desítky malých lodiček poháněných jakýmisi chapadly... dovedli tě až ke břehu jezera a pak se hromadně vrhly do vody a přeplavávali ho... směrem k tobě přijela jedna těchto lodiček...

Veran

Nebyl jsem si úplně jistý bezpečností oné loďky, avšak co se dalo dělat. Zandal jsem světelný meč a vstoupil do loďky. Byl jsem ve velkém očekávání, nečekal jsem, že tu bude další národ. I když v tak mírumilovné planetě jako je Naboo se prostě muselo něco skrývat....

Loďka tě dozvedla přes jezero až k jedné z kopulí... tou jste projeli, jako kdyby tam ani nebyla. Byl to nějaký druh silového pole. Uvnitř bylo město... plné těch žabáckých domorodců... Byli tak divně seřazení jako kdyby očekávali příchod někoho důležitého... v jejich čele stál takovej velkej a tlustej žabák... s menšíma ušima...

Veran

Nasadil jsem si zpět kápi, aby mi nebylo vidět do tváře. Když jsme dojeli do bubliny, vystoupil jsem, abych mohl pohlédnout na seřazené řady domorodců. Líbilo se mi to, cítil jsem strach a ten mě začal živit. Vydal jsem se přímo naproti tlustému šéfovi, abych mu vstanu v tváří v tvář...

Velkej žabáckej domorodec došel až k tobě...
Já jsem šéf Narras. Vůdce tohoto kmene... Moji bojovníci mi řekli, že vy jste ten, kdo vnikl do posvátného místa našich nepřátel a ukořistil prastaré artefakty nezměrné moci... představil se tlusťoch a mocně se uklonil... Proroctví předpovědělo, že velký válečník, který vynese artefakty z hrobky povstane, sjednotí rozhádáné kmeny a povede nás ke slávě... řekl a opět se uklonil, jako by se bál, že ho nedostatek úcty připraví o život...

Veran

"Řekni mi více o proroctví..." sykl jsem po něm. Sjednocování kmenů? Znělo to jako slušná výzva v případě, že na Naboo je více artefaktů, které bych mohl získat. Také byla velká škoda, že se hrobka potopila, mohlo v ní být určitě více zajímavých artefaktů. Každopádně jsem chtěl mít co nejdříve pokoj, abych mohl všechno promyslet a zjistit, co je v krystalu...

šéf Narras

Proroctví se nedá přeložit správně do vašeho jazyka... ale mluví se v něm o mocném bojovníkovi, co ovládá nadpřirozené schopnosti. Ten vynese posvátnou čepel z hrobky, podaří se mu díky ní sjednotit všechny klany a ty se stanou jeho armádou... řekl jsem a opět se uklonil
Ostatní kolem udělali to samé...

Veran

Bylo mu jasné, že se nachází ve výhodně pozici, kterou by mohl patřičně využít. Na druhou stranu ho dost štvalo, že neměl chvíli čas. Byl patřičně unavený po oné bondofce v chrámu. "V tom případě zbrojte jak nejvíce můžete...." Chtěl říct, že vyrazí, až si odpočine, avšak to by mohlo poškodit jeho obraz mocného bojovníka. "Náčelníku, zaveďte mě do pokoje, promyslím své plány." Sykl po něm tichým hlasem, aby to neslyšelo každé žabí ucho v okolí...

šéf Narras

Mávnul jsem rukou a dorazili 2 ozbrojení žabáci...
řekl jsem jim něco jazykem, kterému Veran nerozuměl a oba strážní pokynuli Veranovi aby je následoval...
Vedli ho kousek a dovedli ho do pokoje, který snad považovali za dostatečný. Byl poměrně velký a na jejich poměry zřejmě i luxusní... s výhledem na jezero...

Veran

Pokoj se mi zdál dostatečný, považoval jsem ho za projev úcty. Každopádně jsem potřeboval přehrát krystal, takže jsem ho ukázal žabím mužíkům a..... "HO-LO-KRON." Vyhláskoval jsem jim, že potřebuji onu věc, která pro mě byla nezbytně nutná. Na oplátku je nestihne můj hněv, který by pro ně byl smrtelný...

Oba dva se na tebe dívali dost divně... pravděpodobně ani jeden z nich neznal tvůj řeč a i kdyby znal, tak výraz Holokron by jim asi nic neřekl... oba dva se pouze uklonili, protože si zřejmě mysleli, že vyžaduješ další projev úcty... zřjmě tu neplatil ten zákon, že ti rozumí každý, když na něj mluvíš dostatečně pomalu

Veran

Byla to velká škoda, avšak měl trpělivost. Na žabáky pouze kývl s tím, že mohou odejít. Jeho plány se trochu změnily, avšak v hlavě se mu rodil zvláštní plán. Usedl do tureckého sedu a začal meditovat přičemž odpočíval. Potřeboval se z regenerovat po tom všem co se stalo, přesto chtěl vyrazit sjednocovat ty blbé kmeny ještě dnes...

Za celou dobu co Veran meditoval se nikdo neodvážil u jeho dveří ani zakašlat... zato se hojně připravovala obrovská hostina na počest mocného válečníka. Kromě toho se taky připravovalo mnoho set válečníků do bitvy... lovci lovily divoká zvířata, zvýšila se produkce zbraní... vše se dělo velice rychle a překvapivě orgnizovaně...

Veran

Po dlouhé a úspěšné meditaci konečně otevřel oči. Svět se mu zdál mnohem promyšlenější než dřív, všechno mělo svůj důvod. Chtěl se nejdřív poohlédnout po nějakém oblečením, které by zvelebilo jeho formát, avšak nechtělo se mu opět hláskovat žabímu lidu jeho požadavky. Vydal se ven z pokoje hledat žabího šéfa. Už byl totiž, čas, kdy nechtěl čekat, chtěl konat.

Město bylo na nohou... skrze průhledné dómy byli vidět trénující válečníci, když kolem některých Veran procházel všichni válečníci se ukláněli v hluboké úctě... místy se to zdálo trapné... šéf právě něco vyjednával z dalšími, zřejmě generály, nebo možná nějakými důležitými hodnostáři... nebo to byli náčelníci spřízněných kmenů? Bez znalosti zdejší kultury se to zdálo těžké určit, ale určitě byli důležití

Veran

Došlo mu rychle, že to budou nějací důležití žabáci, ale tolik ho to nezajímalo, aspoň bylo vidět, že jich je hodně. Stoupl si před žabího šéfe s tím, že počká, jestli se mu bude snažit něco sdělit. Avšak pak si vlastně vzpomněl, že žabí šéf je trochu vzdělanější v basicu, než neostatní žabáci. "Je armáda připravena?" Zeptal se asertivním tónem bez citového zabarvení.

Jakmile jsi přišel ostatní se rozestoupili a opět všichni projevili svoji úctu...
Šéf Narras

Uklonil jsem se hluboce. Zrovna jsem tu situaci probíral s několika poradci a náčelníky několika vesnic. Muži z města jsou připraveni a muži z vesnic budou připraveni do večera... shromáždili jsme přes 3000 bojeschopných válečníků s tím, že další 2000 můžem shromáždit do týdne... řekl jsem...