Tajemství Jungle (DW)

Veran

"K čertu s vámi" Rozeběhl jsem se rychlým krokem přímo do oblasti, kde bylo dřív pole. Hlasitě jsem oddechoval a hledal kde by co by. Nevzdám to, když jsem tak blízko.... tak zatraceně blízko! Kapky krve mi stékaly po pravé ruce, kde se mi roztrhla stará jizva, která o sobě dávala již dlouhou dobu vědět.

Rozběhl ses velice rychle...
Za tebou proletělo několik šipek a pár výstřelů z blasterů... ale byly přiliš pomalé....
V tu samou chvíli se před tebou demaskovaly 2 bitevní droidi neznámé konstrukce... oba dva okamžitě začaly pálit z plamenometů proti tobě... asi tě tu fakt nikdo nechtěl...

Veran

Nezájem.... Ladným pohybem rukou za pomoci Síly oba dva roboty roztřískal o zeď. Napadlo ho, že snad větší klišé, než šipky a balvany, by tu být nemohly. Utíkal jsem dál, neohlížel se. Pramínek krve za mnou nechával krvavou stopu a kapky potu zamnou nechávaly jasnou pachovou stopu.

Veran běžel dál...čím hlouběji byl, tím silnější byla aura temné strany...byla spalující, samotná její přítomnost byla nepříjemná... normálního člověka by zničila, ale jedi jí dokázal odolávat...
Nakonec jsi doběhl do velkého podzemního sálu... byl ohromný... někde pod tebou jsi viděl velkou plošinu, obklopenou lávou...

Veran

Byl jsem prosáklý nenávistí skrz na skrz. Doslova ze mě sršela a tudíž potkat někoho, asi by nedopadl moc dobře. Když jsem uviděl plošinu, okamžitě jsem neváhal a hlasitým "Tssss...." jsem parakotoulem vydal rovnou za plošinou. Přítomnost lávy mě dost uklinovala, protože přítomnost smrti furt dával větší smysl než aura okolo...

Vypadalo to, že uprostřed plošiny je jakási velká rakev... kolem ní stály sochy 4 postav v pláštích, pravděpodobně znázorňovaly sithské akolyty... veškerá ta temná Síla vycházela z rakve... byla opravdu masivní a zdálo se, že jí chrání silové pole... ať v ní ležel kdokoliv, zřejmě si nepřál být rušen

Veran

Bylo mu jasné, že tu teď může zemřít. Už od toho nebyl ani daleko. Shodil kompletně svůj plášť, protože mu bylo prostě horko. Znovu se rozhlédl po okolí, aby eliminoval možné nesrovnalosti. Vypnul světelný meč, posadil se do tureckého sedu. Jeho plán byl takový, že za pomoci okolní temné síly se pokusí odhalit, co se ukrývá v rakvi. Alespoň doufal v matný obraz, či tak něco..

Začal jsi se soustředit, ale bylo to jako kdybys dostal pěstí... s trhnutím ses probral... úroveň zla byl prostě příliš velká... nedalo se nic poznat, ale cítil jsi velkou moc a velké zlo... rozhodně to vypadalo na hrobku nějakého mocného Sithského pána...

Veran

Dost mě to naštvalo a vyvedlo ještě více z rovnováhy než obvykle. Na nějaké další soustředění tedy nemohlo být ani pomyšlení. Chvilku jsem stál a přemýšlel, avšak to nemělo příliš velký význam, jelikož se mi hlavou honily myšlenky okolo zničení celé galaxie a mé nenávisti vůči všem těm vědcům. Nakonec jsem se rozhodl pro začátek vstoupit do bariéry za pomoci Síly. Přišel jsem tedy blíž a za pomoci Síly, kterou jsem se snažil nahromadit okolo prstu, jsem na ni sáhl.

Ve chvíli kdy ses dotknul bariery se stalo něco nečekaného... všechny 4 sochy akolitů, které stáli okolo rakve se začali pohybovat... a kromě toho všehcny aktivovali rudé světelné meče... zřejmě to nebyly obyčejné sochy... všechny zaujali útočný postoj a pomalu psotupovaly k tobě

Veran

Projel jím mráz, tohle opravdu nečekal. Všechny ostatní nástrahy teď vypadaly jako atrapy nebo hračky, které tu někdo odložil. Ale přeci jen, to nechtěl vzdát, navíc volba byla dost pochybná - zkusit bojovat, nebo zemřít. V těle se mu doslova chvěla nenávist a touha, které působily velmi dobře na jeho bojové rozpoložení. Možná jsou velcí, ale budou pomalý a nemotorní a to je dělá zranitelné... to je dělá slabší než jsem já! Následně vyskočí do vzduchu a za pomoci Síly zvýší svou rychlost. Do první sochy téměř okamžitou rychlostí narazí kopem, který směřuje na hlavu. Samozřejmě, obyčejný člověk by měl nohu na padrť, ale Jedi pracující se Sílou byl celkem ve výhodě.

Sochy se pomalu pochybovaly směrem k tobě.... podařilo se ti vyskočit a jednu z nich slušně nakopnout, ale ani to s ní nehlo... byla prostě moc pevná... ale nejblužší socha se do tebe pustila mečem... zdálo se, že bojuje agresivním stylem, specializující se především na pomalé a silné útoky....

Veran

Když na mě letěl jeden z obrovských mečů, uvědomil jsem si, že mám šanci. Ustoupil jsem tedy mimo dosah rány a okamžitě vyskočil. Můj let jsem směřoval na jednu ze soch, na kterou jsem tentokrát zaútočil světelným mečem tak, abych jí utnul hlavu.

Tvůj meč se neškodně odrazil od sochy... zdálo se, že sochy jsou nějak chráněny proti svetělným mečům... jedna ze soch na tebe zaútočila mečem, ostatní 3 se tě pokoušely obklíčit... ten někdo v hrobce zřejmě byl připravený na to, že jeho tajemství se pokusí ukrást právě jedi... nebo sith?

Veran

Dost ho naštvalo, že se sochy takto neférově brání. Avšak tělem mu procházela jakási nová energie, která byla bezpochybně velmi zlá a vypočítavá. Doskočil tedy zpátky, aby na něj mohla ona socha zaútočit mečem, když její meč byl téměř na dosah, velmi arogantně uhnul mimo něj. Zároveň vyskočil na další sošku, kde se doslova zakempil v oblasti hlavy. Avšak měl plán, když po něm sochy nepůjdou, byl připraven ho uskutečnit.

Sochy neváhaly útočit na tebe i když jsi seděl na jedné z nich... pravděpodobně nebyly příliš... chytré... každopádně se jejich meče míhaly vzduchem celkem rychle...rozhodně to nebyla sranda, nic jako tréninkový roboti na akademii... navíc pekelně vytrvalé...

Veran

Seskočil jsem tedy ze sochy, na kterou zaútočili zbylé tři. Avšak seskočil jsem na onu tajuplnou hrobku. Pokud byly moje předpoklady správné, nepoškodí to, co mají chránit a to i přesto, že je jejich inteligence pod bodem mrazu. Prostě jejich program by jim to neměl dovolit.

Dopadl jsi na hrobku a pod nohami ti zablesklo silové pole... měl jsi ale pravdu, sochy se k hrobce neblížili... jen jí začali opět obkličovat... možná neměli příliš velké "IQ" ale dokázalo bojovat docela dobře...

Veran

Aspoň že tak, mohlo to být horší... Podívá se na silové pole, na kterém stál. Tohle by už nemusel být takový problém. Ten kdo tento komplex stavěl určitě nepředpokládal, že se někdo dokáže dostat až sem. A pokud ano, měl by dokázat projít i touto obranou.. Vzal jsem světelný meč a zprach prostě jsem čepel zabodl do pole tak, aby se energie pole dokázala vyrušit.

Veran zarazil svůj meč do ochraného pole... Štít chvíli odolával, pak zaprskal a zmizel... v tu samou chvíli se všechny sochy deaktivovaly... a popadaly na zem. Jejich meče se deaktivovaly rovněž... zdálo se, že tento průnik aktivoval finální obranu hrobky. Plošina se zatřásla a začala se pomalu potápet do lávy...

Veran

KSAKRU! Co tohle má být?! Okamžitě jsem otevřel onu kopku. Ať v ní již bylo cokoliv, musel jsem to rychle čmajznout a zdrhnout odsud. Takové rouhačství! Indana Jones je oproti tomu pouze stolní hra!

Víko hrobky s těžkou ranou dopadlo na zem... uvnitř ležela kostra. Ležela na zádech, kostěné prsty sepnuté na hrudi svíraly dlouhý světelný meč zvláštní konstrukce... na sobě měl staře vypadající zbroj. Z černého pláště už nezbylo víc než cáry. U nohou se mu válelo několik dalších artefaktů. Mezi mnoha nezajímavými artefakty tam byl taky datakrystal. Takový, který se dá číst jen skrze holocron... nic více...

Veran

Neváhal jsem, vyrval jsem mu onen světelný meč a taky datakrystal, pro který jsem se sem vydal. Na víc jsem neměl čas vzhledem k tomu, že to tady všechno padalo do hlubin plné lávy. Vyl jsem se nejbližší cestou do bezpečí.

Ve chvíli, kdy jsi z rakve vyskočil zpět do chotby rakev pohltila stoupající láva... ačkoliv přesněji se klesající plošina dostala pod úroveň lávy, ta samozřejmě zůstala na stejné úrovni jako předtím. Tedy téměř... samozřejmě láva stoupla o objem potopené plošiny... Ale to Verana, utíkajícího na povrch se svým objevem už vůbec nezajímalo...

Veran

Vyšel jsem opatrně z chrámu. Nakoukl jsem ven, zdali se zde nenachází opět zběhlý domorodci, kteří by se nechali pozabíjet jedním naštvaným chlapíkem. Pokud jsem je neviděl, vyšel jsem ven a pádil si to rovnou do města, kde jsem byl ubytovaný.