Část 10b - Změna je život (Kyoya , Ryuuka)

Ryuuka

"Ano pane. Ale rychle musíme vyřídit něco akutního." Klasickými kroky, které by neměly vzbuzovat podezření jsem se dostával k tomu Shinigami. "Kapitán by potřeboval, aby jste zkontrolova.,," Než jsem stačil dopovědět větu, už jsem byl jakousi bleskovou rychlostí za Shinigamim a pokoušel se ho silně udeřit do hlavy rukojetí své zanpakutou, která byla zastrčená v pochvě, čímž jsem se ho snažil omráčit. Aby byl útok co nejrychlejší, nevytahoval jsem katanu z pochvy. Jednoduše jsem se ho pokusil omráčit čistě rukojetí do hlavy v místě, kde je spánek. Nevěděl jsem, jestli to vyjde nebo ne. Ale byli jsme v početné výhodě. Dokud tady neoxidují jiní Shinigami, naše šance jsou velké. Nemá na sobě to bílé haori, takže by neměl být až tak problémový.

Shinigami spadl k zemi. Byl v bezvědomí. Tohle vůbec nečekal. Kdyby měl obě oči, tak by si toho možná všiml, ale takhle se soustředil hlavně na Kyoyu a dostal prostě po tlamě no.. ZzZzZzZz..

Ryuuka

Překvapilo mě, že se mi to povedlo, ale v téhle situaci jsem mohl být jenom rád. Možná to vypadalo divně, ale oblečení z toho Shinigamiho jsem sundal a s neutrálním pohledem se podíval na Kyoyu. "Jak sis mohl všimnout, v tomhle to zabralo. Nepoznal mě. Vezmi si tu jeho katanu a ty černé hadry. To by nám mělo skrýt identitu." Jakmile jsem dopověděl, tak jsem hodil oblečení po Kyoyovi. Nasadil jsem trochu směšný výraz, představit si Kyoyu v Shihakusho bylo přeci jen trochu vtipné, teda jak pro koho že.

Kyoya

Díky... nevím zda bych ho zvládl, byl celkem dobrej... ale zranil jsem ho... dej mi chvíli, jenom se podívám, zda jsem ho nezranil moc... řekl jsem a podíval se, zda není zraněný vážně... pro jistotu, jsem mu ránu lehce obvázal něčím co jsem měl po ruce, asi kusem jeho hábitu.
Fajn, teď rychle odsud... řekl jsem... popadl jsem sekeru, přemenil jí na prsten a katanu si nechal v ruce...
A nehodlám ho svlíkat... seženu si ten hábit jinde...

Ryuuka

Trochu jsem se na Kyoyu zašklebil. "Jak myslíš, tak jdeme!" Pověděl jsem mu a poklusem se zanpakutou v ruce jsem běžel kamsi do neznáma. Samozřejmě jsem mířil k nejvyššímu místu v Seireitei. Nic jiného, kde bych mohl Gina hledat, mě nenapadlo. "Co asi teď dělá Yoshiro, Manon, Bezlicenční dělový magor, Shizuka a ten nový spolužák? No, doufám, že jsou v pořádku. Neměli jsme tu Yoshira tahat, pokud je pravda to, co říkal. Co když zabijou jeho, zemře Gin také? Raději si pospíšíme, dostaneme ho odsud a vypadneme zpátky do Karakury."

Kyoya

Nevěděl jsem, zda tihle chlápci vůbec perou, ale pokud ano, nevypadalo to zatím, že by věšeli prádlo ven... najít nějaké náhradní černé hadry bylo asi těžké a měnit ty svoje? No to by při mém štěstí dopadlo tak, že bych měl na sobě krysy nebo byl bych obalen alobalem... nebo kovadlinami...
Hele, máme nějakej plán? Fajn, bezcílné běhání nepřátelským územím je sranda... ale radši bych přišel s nějakým plánem

Ryuuka

Na Kyoyuv dotaz jsem ihned zareagoval tím, že jsem se zastavil. "No, máš pravdu, je to vtipné. Zvláštní, že v téhle části nikdo není. No, teď k tomu plánu..."
Dopověděl jsem a poukázal na nejvyšší bod Seireitei. "Nejprve bychom se asi měli dostat úplně nahoru a z toho kopce se rozhlédnout. Kdoví, možná už něco najdeme přímo na tom kopci, ale nejsem si tím jistej. Tak, ikuze!" Prohlásil jsem a stejným tempem běžel ke stejnému místu

Kyoya

Jistě, protože to nejvyžší místo nebude jistě nikdo hlídat... a vůbec tam nebude něco jako vrchní velení... podotkl jsem jenom... ale Ryaa to asi moc nezajímalo... běžel jsem teda za ním... vzpomněl jsem si na jednu hru, kterou mi tohle dost připomínalo - Lemmings...

Za Kyoyou a Ryuukou se najednou objevila skupinka Shinigami. "Heeeej! Ten vypadá jinak! Myslíte, že je to ten, co zmlátil Hisagiho-fukutaichou?! Musíme být opatrní!! NA NĚĚĚĚ!" Rozhodně byli v početní převaze a bránit se tolika nepřátelům naráz by nebyl moc dobrý nápad.

Ryuuka

Po spatření nepřátel jsem nasadil takový výraz.



"EEEEE??!!" Tázal jsem se sám sebe přihlouple. Po té jsem se rychle otočil na Koyyu a opvěděl. "Kyoyo, mám nápad. Je jich strašně moc, možná bychom zvětšili své šance, kdybychom je rozdělili. Já půjdu tudy." Poukázal jsem na levou stranu v rozcestí a rozběhl se tím směrem. "Hodně štěstí!" Zamával jsem a posměvačně se zasmál. Vypadalo to doopravdy jako nějaká hra.

Půlka Shinigami se rozběhli za Ryuukou! "HEJ, TY SHINIGAMI! TY POMÁHÁŠ RYOKOVI?!" Křičeli na něj naštvaně a ve vzduchu mávali Zanpakuto.

Druhá půlka běžela za Kyoyou. Jako by ho chtěli zabít nebo tak něco.

Ryuuka

Po dvaceti sekundovém běhu přišel mistr všeho trapasu FACEPALM!:



"GEEEEEEE?! Do prdele úplně jsem zapomněl, že mám na sobě oblek Shinigami! Co teď? Mysli, Ryuuko, mysli! Ne Müsli tyčinky!! Ty jsou sice dobré na svalovou hmotu, ale teď je třeba myslet!! Mysli!! Sakra, o čem to teď přemýšlím." Povídal jsem v duchu a najednou se zastavil. Pak jsem se otočil na Shinigami a řekl. "Stůůjte, prosím. Snažil jsem se ho jenom dostihnout, on měl nějakou zvláštní moc, byl jsem pod jeho nadvládou! Prosím věřte mi!"

Než to stihl doříct, už skákali a mířili si to přímo na Ryuuku. "Nevěříme ti!!" Vykřikli všichni zároveň. Asi byli dost sehraní. Možná si to i někde nacvičovali. Každopádně, Ryuuka měl co dělat, aby neskončil namletý jako karbanátky.

Ryuuka

"Áááááááá, né prosím! Mluvím pravdu!" Vykřikl jsem, přičemž jsem uskočil, okamžitě vstal a běhal zase kamsi do neznáma. Sprintový běh byla moje specialita, vždycky jsem si měřil čas běhu do školy, abych zjistil jak na tom jsem, doufám, že ti Shinigami nejsou nijak zvlášť nadaní sportovci. Robhěl jsem se jak nejlépe uměl a v nejbližší uličce jsem se pokusil zahnout do nějakého domku a samozřejmě do něj vlést. Ať už oknem, nebo dveřmi, bylo to jedno. V tuhle chvíli jsem se chtěl hlavně zbavit těch ahamtivců za mnou.

Ryuukovi se podařilo utéct. Nicméně, všechny ulice za ním právě prozkoumávaly skupinky Shinigami a před ním v ulici byl další.. Ale jeden. Seděl na lavičce a koukal do země.

Ryuuka

Jakmile jsem spatřil toho Shinigamiho předemnou, přemýšlel jsem co mám dělat. Nevypadal, jako by mě chtěl zajmout. Vlastně, nevypadal vůbec, že by mě viděl. To byla má šance, přizpůsobit se jako Shinigami, aby mě ostatní nepoznali. Naprosto normálně jsem přistoupil k tomu Shinigami předemnou a po cestě si hvízdal. Pak jsem si sedl vedle něho a pověděl. "Ahoj, co se děje? Máme stav pohotovosti, neměli bychom jít hledat Gi...teda ty blbe, co napadli Seireitei?"

Shinigami zvedl hlavu a bylo jasně poznat, že je smutný. Vypadal takhle jen bez těch očních stínů. "Nech mě být, prosím..." Řekl smutně a znovu sklopil hlavu..

Ryuuka

Čekal jsem, že na mě bude chtít zaútočit, nebo tak něco, ale on je smutně zíral do země. Možná nejsou všichni Shinigami bezcitní, jako ten parchant, co ho odvedl. "Hele, ..
Od pohledu nejsi žádnej zelenáč" (Ale modráč) "Možná bych ti mohl pomoct. Stalo se něco? Jestli máš něco na srdci, tak se svěř. Uleví se ti." Pověděl jsem mu a čekal na odpověď. Byl docela divný, ale byl jsem rád, že si tu můžu, teda snad, s někým promluvit aniž by po mně skočil. (Víte, jak to myslím.. :-D)

Modrovlas se na Ryuuku koukl docela nejistě. "To je jedno..Ale jsi hodnej.." Trochu se posunul, aby si když tak Ryuuka mohl sednout, kdyby chtěl. "Nevěděl jsem, že tudy ještě někdo chodí.. Tohle je snad ta nejnepoužívanější ulice v celým městě.."

Ryuuka

Sedl j sem si tedy a zamyslel se. "Nikdo nechodí? Dobrá zkušenost. Teď už vím, že se tady můžeme schovat." Pak jsem zvedl hlavu a podíval se na nebe. "Škoda, že tady nemám svůj foťák. Mohl bych si vyfotit Seireiei a měl bych památku do Karakury. Vyvěsil bych si to pěkně nad postel, na ledničku a na nástěnku v obýváku."Pomyslel jsem si a podíval se na něj. "Není to jedno, jsme Shinigami. Musíme si přece navzájem pomáhat. Tak se mi svěř. Co tě trápí. Kámo, věř jestli je to nějaká ženská, jsem na to odborník, teda nevím jak tu, ale ve škole jsem byl." Pověděl jsem mu a opět FACEPALM. "Sakra, doufám, že tu mají školu!"

Shinigami se na Ryuuku podíval a znovu se usmál. "Budeš se mi smát..Určitě.. Víš.. Líbí se mi zástupkyně Kapitána 5. divize.. Hinamori-chan...Chtěl jsem jí to říct..Ale .. Je vyšší hodnost než já a navíc pochybuju o tom, že bych se jí líbil.." Vzdychl a znovu položil hlavu mezi dlaně. "Navíc.. Shinigami by mezi sebou měli udržovat jen profesionální vztah..Ale..Copak je špatného na tom ukázat emoce a city?" Zeptal se Ryuuky.

Ryuuka

"To snad není možné, nemyslel jsem si, že má opravdu potíže s holkou. Navíc, dle vzhledu by mít problémy neměl. No, pokusím se mu nějak pomoct, nerad vidím utrápené lidi. Počkat, on není člověk. Ale i Shinigami se počítají!" Pomyslel jsem si a zapřemýšlel, co mu mám říct. "No, víš...
Máš pravdu, na tom, ukázat city není nic špatného. I kdyby to byl nějaký vrchní velitel. Pokud to není namyšlená holka, tak tvé city určitě přijme a opětuje! Tomu věř! Tak, co takhle za ní zajít? Hned teď? Někdy je lepší řídit se srdcem a né pravidly Shinigami." Dopověděl jsem a čekal na reakci, přičemž jsem se trochu usmál.

Na tváři se mu objevil vystrašený výraz. Dost podobný těm, které se v anime objeví, když proti vám někdo začne sekat mečem nebo tak něco. "Blázníš?!" Vykřikl na Ryuuku. Pak se znovu radši uklidnil. "Však víš jaká je.. Jak se vlastně jmenuješ? Nikdy jsme tě tu neviděl.. Jsi nový? A z jaké divize?" Vychrlil na Ryuuku sadu otázek a čekal.

Kyoya

Otočil jsem se na patě a postavil se jim čelem...
Ach ano... to jsem přesně já... bez problémů jsem porazil vašeho "fuku-taichou" a teď se mi chcete postavit vy ?! začal jsem se ďábelsky smát... Hrozivě jsem zamával katanou... a taky jsem si opět zhmotnil svojí sekeru, to by je mohlo trochu vyděsit
Tak co?! Kdo půjde první? doufal jsem, že je zastraším

Shinigami chvíli váhali a koukali se na sebe. Několik z nich pokrčilo rameny. "Je nás víc... A když ho dostaneme, tak určitě bude nějaká odměna.." Podotkl jeden z nich. "NA NĚĚĚĚĚJ!!" Ozvalo se jich několik naráz a celá skupinka se zase rozběhla na Kyoyu.