Část 10a - Černobílá stuha (Manon , Yoshiro)

Yoshiro

Yoshiro se probral na dost zvláštní ulici. Když se trochu vzpamatoval, zjístil, že to tu vypadá úplně jinak než v té vesničce Rakugaj nebo jak se to jmenovalo. Všechny domy snad vypadaly stejně nebo byly postaveny alespoň v dost podobném stylu. Na ulici naštěstí nikdo nebyl. Yoshiro se začal rozhlížet kolem sebe a všiml si, že o kousek dál leží Manon. Okamžitě vyskočil na nohy a rozběhl se k ní. "Manon!"

Manon

si uvědomila, že jí bolí obličej. Záhy zjistila, že je to proto, že jím leží na štěrkové silnici. Nebo to byl písek? Zkrátka nějaký takový hnus. Potom uslyšela Yoshirův hlas, jak volá její jméno. Ha! Velký kanón! vzpomněla si. Že bysme už byli v tom hradu?! Posadila se, rukou si sundávala štěrk, který se jí zaryl do obličeje a zjistila, že má naražené mnohé části těla. U toho se tak nějak rozhlížela kolem.
"Umm... Yoshiro... není ti nic? A kde jsou ostatní?" byla její první slova.

Yoshiro

si rukávem zakryl dost nehezkou ránu na předloktí. "O mě se neboj.." Pomohl jí na nohy. "Pamatuješ na to, jak nám Hirako-san říkal o těch možnostech.. Vypadá to, že tohle je ta horší a my se rozdělili..To nejhorší na tom všem je to, že ani nevíme, kde hledat Gina..Možná jsme se na to měli zeptat.."
V tom se začalo ozývat něco jako sirény. Znělo to jako poplach. To nebylo dobré..

Manon

"No... to jsme asi měli, ale na to je celkem pozdě..." Nevěděla proč, ale celkem ji to pobavilo. Bylo to velice absurdní a to byl její oblíbený druh humoru. Ovšem když uslyšela ten znepokojivý zvuk, humor ji přešel. "Aj... něco mi říká, že bychom se měli radši schovat," mínila a rozhlížela se kolem po nějakém úkrytu. Uvědomila si, že má na sobě stále svoje původní oblečení. To tady nejspíše bude působit jako pest na oko.

Yoshiro

Než ale stihli zmizet z ulice, zpoza rohu se vyřítila hromada shinigami. "Tááámhleee!" Začal křičet jeden z nich a celá skupina se na Manon a Yoshira rozběhla. Vypadali jako nějaká banda hrdlořezů. Yoshiro začal nahmatávat svůj meč..

Manon

na nic nečekala a vzala nohy na ramena, něco jí ale říkalo, že za ní Yoshiro neběží.
"Yoshiro! Zdrhej!" sykla na něj naléhavě. Přemýšlela, co by teď měli dělat. Tak nějak pochybovala, že by jim utelki... ale pokud Yoshiro poběží za ní, tak přinejhorším můžou předstírat, že ji honil a že je jeho zajatec, jestli je ti černohadráři dostihnou.

Yoshiro

Radši poslechl Manon a okamžitě se rozběhl za ní. Bylo by to celkem blbé, kdyby se nechali rozsekat hned takhle na začátku. Navíc, byl tu ten chlápek, kterého musel Yoshiro nakopat a Manon měla stejné úmysly. Dokud ho nenajdou, tak prostě nemůžou prohrát... A to by se teď asi stalo, protože oba byli ještě celkem dezorientovaní z toho pádu. Naštěstí ti Shinigami, co za nimi běželi, asi nebyli zrovna největší chytráci a tak se jim Yoshiro a Manon ztratili z dohledu.
I tak si ale celkem zaběhali. Yoshiro se opřel o zeď, aby mohl trochu vydechnout. Začal se rozhlížet po okolí. "Kde by asi mohlo být vězení? " Zeptal se Manon.

Manon

Přestože se vydýchávala z toho běhu, zamyslela se.
"Ummm... v nejvyšší věži?" navrhla to první, co jí přišlo na mysl. Ale pak jí přišly na mysl další věci. "Yoshiro, myslím, že bych si měla sehnat nějaké jiné oblečení, tohle je moc nápadné, všude jich tu je jako much, nikam bysme se nedostali!" Ten zážitek před chvílí jí celkem stačil. "Jo a kdyby náhodou... předstírej, že jsem tvůj zajatec, jasný? Je to lepší než ukázat, že i ty jsi proti nim tím, že na ně vytáhneš měč..." usmála se.

Yoshiro

"Ale ty nejsi můj zajatec!" Yoshiro to asi nepochopil. A přitom to ani nebylo tolik hard to get. "A k tomu oblečení.. Nevím, jestli tu někde seženeš nějaký ten hábit nebo co to je.. Mohli bychom třeba někoho zmlátit a ukrást mu ten oblek.. " Napadlo Yoshira..

Manon

si jen povzdechla. Snad mu to dojde, až je příště začne honit horda černě oděných chlapů, které nemají šanci porazit...
"To bychom mohli," odpověděla na jeho další úvahy, "navíc aby mi to padlo, bude to muset být nějaký hodně mrňavý černohadrář, tak bysme ho snad mohli i zvládnout!" V každé situaci hledej tu lepší stránku! "Tedy jestli tak mrňavé vůbec berou, no..." Manon se začala rozhlížet, kam to vlastně doběhli. Kdyby narazili na nějakou nehlídanou šatnu, to by bylo zdaleka nejlepší... nebo by si mohla i vypůjčit šaty od někoho, kdo k nim nepatřil, ale měl povoleno tu být, třeba od nějaké prodavačky nebo tak...

Yoshiro

Yoshiro pořád přemýšlel nad tím, proč by Manon měla být jeho zajatec, ale pořád mu to nějak nedocházelo a tak se rozhodl, že si s tím vůbec nebude lámat hlavu, protože by teď měl stejně přemýšlet nad něčím jiným. Manon zmínila že by museli najít někoho menšího, aby se do toho vlezla. Byla pravda, že Manon nepatřila k těm nejvyšším dívkám, které potkal a ti Shinigami, které tu zatím potkali, byli dost vysocí. Kdyby si Manon oblékla něco od nich, pravděpodobně by to nedopadlo dobře. "No..Přesně jak říkáš..Budeme se muset porozhlédnout po někom menším.." Yoshiro se opatrně podíval za roh, jestli tam náhodou není nějaký ten Shinigami, který by je chtěl v lepším případě jenom rozčtvrtit. Nikde nikdo. "Pojď, Manon..Nejdřív ti zkusíme sehnat nějaké oblečení, a pak půjdeme k té věži." Když dokončil větu, klusem přeběhl další ulici, kde nikdo nebyl a mířil přímo za nosem. Aniž by věděl, kam jde. Ale tady to asi ani jinak nešlo.

Manon

uznala, že to zní jako plán. Dost nepodrobný, ale ona nebyla náročná. opatrně postupovala, kam ji vedl Yoshiro. Přemýšlela, co by dělala, kdyby se stalo, že by se rozdělili. Raději to vyhnala z hlavy... neměla nejmenší tušení. Sama v hnízdě černohaderníků? Bleh.
"Řekla bych, že to nebude jen tak, když mají vyhlášený poplach," poznamenala a rozhlížela se na strany, kam se zrovn Yoshiro nedíval. Hlavně si nedokázala představit, jak budou vysvobozovat toho Gina. Ale to zatím nemělo smysl řešit, tak se radši soustředila na něco, čemu rozuměla - sehnat si oblečení!

Yoshiro

Když už asi po desáté přeběhli přes ulici, která vypadala úplně stejně jako ta předtím, zastavil se a uraženě dupl. "Sakra, vždyť to tu vypadá úplně stejně jako támhle..Já vůbec nevím, kam bychom měli jít.." Asi nebylo moc moudré stát uprostřed celkem široké ulice. Kdykoliv se tu mohla objevit další banda těch hrdlořezů, co si chtěli udělat koberec z Yoshirových vlasů a z Manon večeři..

Manon

se zamyslela. Byla to pravda, architekt tohohle města neoplýval zrovna nevyčerpatelnou kreativitou. Ale všimla si jedné věci. Vůbec nikoho nepotkali a ty domy vypadaly také nehybně a opuštěně.
"Yoshiro, něco mě napadlo. Já se někde schovám a ty půjdeš zkusit, jestli je odemčeno v některém z těch domů. Když bude, tak půjdeš dovnitř, a pokud tam někdo bude, tak řekneš, že tam hledáš vetřelce, jelikož jsi dostal zprávu, že se tu někde skrývají! Myslím, že by to mělo vyjít, protože vpadáš jako jeden z černohadrářů. A když tam nikdo nebude, tak mě zavoláš a kouknem se, jestli tam mají nějaké oblečení!" Bylo to celkem riskantní plán, ale pokud budou opatrní, snad to vyjde a Manon získá převlek.

Yoshiro

Přikývl. "To je moc dobrý nápad!" Sotva to dořekl, už vběhl do jednoho z těch domů.. A k jeho vlastnímu překvapení tu nikdo nebyl. Yoshiro vykoukl ven. "Manon! Čistý!" Na těch domech v této ulici byly značky '13'.

Manon

si žádných čísel nevšimla, zaradovala se, že hned napoprvé měli úspěch, a rychle zaběhla dovnitř za Yoshirem. Uvnitř už se cítila o něco bezpečnější a navíc i plna naděje, jelikož to vypadalo, že natrefili na dům, kde bydlí žena. Alespoň se jí to zdálo podle toho, jak to tam bylo uklizené a útulně vybavené, navíc se tam neválely po zemi žádné trenky ani flašky... Manon se sice cítila provinile, že se chystá někomu něco ukrást, ale co se dalo dělat... navíc, krást něco černohadrářským vrahounům, to se nepočítalo. Manon tedy začala prohledávat prádelník, jestli je tam něco, co by mohla použít.

Yoshiro

Na jedné skříni leželo sihakusho, do kterého by se Manon určitě vlezla akorát. Yoshiro si ho všiml a ukázal na ně. "Hele..! Vypadá to, že se na nás usmálo štěstí. " Domek to byl opravdu celkem útulný. Yoshiro se posadil na dost zvláštní křeslo. Bylo opravdu pohodlné.

Manon

Zatímco Yoshiro rozvíjel svou zálibu v podivných křeslech, ona obcházela shihakushou. Když ho seberou přímo takhle shora, bude to hrozně nápadné a okamžitě se pozná, že tam někdo byl, takže Manon začala opatrně prohrabávat různé zásuvky, ve kterých bylo poskládané oblečení, a hledala nějaké náhradní, dozadu zasunuté kimono. Když jedno našla a všechno zase poskládala tak, jak to bylo, oblékla si ho na svoje původní šaty. Bohužel nenašla odpovídající boty, ale to už byl prostě detail, se kterým se bude muset nějak vyrovnat.
"Tak co, jak mi to sluší?" řekla nejistým hlasem. Byla si jistá, že tento nenáviděný oděv ji začne v nejméně očekávaný okamžik škrtit.

Yoshiro

"Nevím, jestli tě to potěší, ale vypadáš jako Shinigami.." Zasmál se nenápadně Yoshiro. Začal se houpat na křesle, bylo to docela fajn. "Můžeme si tu udělat menší pauzu, líbí se mi tu.." Sotva to dořekl, odsunuly se jedny dveře, co byly vevnitř a v nich stála nahá dívka. Samozřejmě kolem sebe měla ručník, takže nebylo nic vidět. Yoshiro samozřejmě hodil tlamu i s křeslem, protože se pochopitelně lekl. Trochu překvapeně koukala na ty dva, co byli uvnitř jejího domku. Hned ale nahodila kamenný výraz a drsňácky se zeptala "Uhm!....Kdo jste a co tu děláte?"

Manon

si teď v duchu gratulovala, že nevzala to oblečení položené na skříni, zato Yoshira v duchu mlátila, protože očividně jeho prohlášení, že je to bezpečné, bylo unáhlené. Navíc to, že se jí tady houpal na křesle jim taky moc nepomáhalo. Celkem mu přála, že se převrátil. Snažila se vypadat, že v oblečení, ve kterém právě byla, bývá každodenně a vůbec k němu nemá hluboký odpor. Shihakushou je tvůj kamarád...
"Umm... dostali jsme hlášku, že se tu schovávají vetřelci, tak to prověřujeme! Tady kolegovi se líbilo vaše křeslo, prosím promiňte mu, myslel to jako kompliment... vašemu křeslu!" vychrlila ze sebe. "Ale je vidět, že je tu všechno v pořádku, takže není důvod, abychom vás dále zdržovali, promiňte za vyrušování!" uklonila se uctivě, a potom couvala ven ze dveří.

Yoshiro

Vyskočil na nohy a rychle zvedl i křeslo. "Omlouvám se.." Shinigami v ručníku se trochu zmateně koukala na Yoshira a Manon. Pak ukázala na shihakushou, které bylo na skříni. "Byla by jste tak hodná a podala mi to shihakusho prosím?" Zeptala se Manon. Yoshiro se už radši snažil chovat nenápadně. A díval se radši stranou, protože mu přišlo blbé, dívat se na někoho, kdo právě vylezl ze sprchy po tom, co mu tu málem roztřískal půlku baráku... Tedy... Křeslo..

Manon

se zarazila. Pomáhat černohaderníkovi si obléknout černé hadry, ewww!
"Samozřejmě!" vykouzlila celkem důvěryhodný úsměv, popošla zpět ke skříni, odkud vzala opatrně kimono, hakamu a další součásti uniformy shinigami, a podala je mile neznámé dívce. Vypadala celkem neškodně... Bez toho oblečení by Manon ani neřekla, že je to krvelačná bestie. Vypadala úplně stejně, jako když ona sama vyleze ze sprchy, žádné šupiny místo kůže nebo vyžezané pentagramy do kůže, nic podobného... "A kdyby se tu objevili ti vetřelci, okamžitě to nahlašte!" dodala.

Yoshiro

"Děkuju.." Poděkovala za to, že jí Manon přinesla oblečení. "Ze které divize jste?" Zeptala se a Yoshiro zůstal stát na místě jako opařený. Vůbec se neotáčel. "Manon..Řekni něco důvěryhodnýho..." Modlil se v duchu, aby teď neřekla něco špatně. Jak se tu asi značí divize? Mají nějaké speciální názvy nebo čísla? Yoshiro vůbec nevěděl, co by řekl, ale doufal, že Manon bude vědět, co dělat.

Manon

se pomalu přehříval mozek, ale rozhodla se nepanikařit. V životě moc válečných filmů neviděla, ale v těch dvou, které viděla, se divize značovaly čísly, takže ji nic jiného ani nenapadlo. Jenže jak vědět, kolik jich tu mají? Klid, Manon, klid! Jestli je mají číslované, tak jich mají snad aspoň pět! Nebo čtyři! První a druhá radši ne, co když čím nižší číslo, tím lepší schopnosti, rozhodně nechci, aby si myslela, že jsme nějaká elita... ale zas nechci riskovat, že řeknu moc vysoké číslo... fajn, trojka zní rozumně! Hlavně se nedívat na Yoshira, to by bylo podezřelé...
"Ze... ze třetí," řekla Manon s malinkatým zaváháním a možná to neřekla až tak sebevědomým hlasem, ale snažila se. Musela na své tváři potlačit výraz očekávání, jestli to odhadla dobře nebo jsou v loji... to udělala opět úsměvem.

Yoshiro

Dívka přikývla a dala si stranou vlasy, které jí padaly do očí. "Dobře..Díky, tak už radši běžte.." Zalezla zpátky do koupelny, kde se dala do oblékání.
Yoshiro přeskočil křeslo a vyběhl ven, kde čekal na Manon. "Ty jsi génius, Manon!" Vykřikl Yoshiro a málem Manon objal, jak byl nadšený.