Akademie

Akechi

Po nějaké době se mi podařilo vyškrábat nahoru, ale cestou jsem nadávala na zimu. Hold jsem měla jen tričko a když někdy fouklo, tak jsem drkotala zuby. Teprve až jsem se postavila na nohy, všimla jsem si, že jsem kousek od jeskyně, kde se asi neděje nic dobrého. Před jeskyní stály nějaké dvě osoby a bojovali s ostatními spolužáky. Rychle jsem se schovala za nějaký výběžek. Copak bych teď měla dělat? Přeci se tam jen tak nevrhnu.....Sakra, kdyby tak uměla je chytit svým stínem.... Začala jsem rychle přemýšlet.

Rinzu

Kai.. Z myši, která byla kousek od těch dvou se stal obláček kouře. V kouři jsem byl já.. Napřáhl jsem se a hodil několik kunaiů.. Kawarimi no jtusu! Henge.. Ti dva mohli vidět jen to, že z toho kouře vyletělo několik kunaiů. Když kouř zmizel, nebyl tam nikdo, jen na zemi ležel jeden kunai.

Rinzův útok je oddělil od sebe
Oba dva odskočili, každý na jinou stranu...
Kuanie v jeskyni zranili 2 geniny, naštěstí nijak vážně
Někteří genini utekli, někteří se tak zmateně dívali jeden na druhého, jako by čekali kdo převezmě vedení...

Minato Uzumaki

Vyhnul jsem se Kunaium hozeným do jeskyně tak že jsem si rychle lehnul. Pak jsem viděl že už se někdo zapojil do boje a tak jsem nechtěl zůstat pozadu. Jen jsem ještě zavolal do jeskyně. Vy ostatní jděte okamžitě do vesnice pokusíme se získat čas. Věděl jsem že možná zemřu ale musel jsem ochránit ostatní. Vyběhl jsem ven z jeskyně a v tu chvíly provedl Rinzu útok. Viděl jsem pouze jak se z obláčku kouře vynořily kunaie a pak jsem na zemi spatřil spadlý kunai. Amatér nebo plán? No jelikož se nemůžeme domluvit musím zaútočit tak aby měli ostatní co bojují šanci zaútočit ze zálohy. Hodil jsem po každém ninjovy jeden otcův kunai a doufal jsem že unikátní tvar kunaiu vyvede ninji z míry. Pak jsem vzal do každé ruky další z těchto kunaiu a očekával jsem útok. Tiše jsem doufal že zatím ostatní utečou do bezpečí.

Rinzu

Jakmile byl jeden kunai mezi nimi, změnil se na mě.. Nečekal jsem nijaký úspěch, ale jinak to nešlo, využil jsem rychlosti, kterou jsem letěl (byl to zvláštní pocit, když jsem vlastně hodil sám sebe) a s otočkou vyrazil svojí pravou nohou proti obličeji jednoho z těch útočníků. Tomu druhému jsem se ale vyloženě dostal do pozice, kdy mě mohl rozseknout vejpůl.

Rinzu to odhadl dobře
Překvapený útočník dostal kopačku do obličeje
Docela šokovaný spadl na zem
Ten druhý ale nechráněnému Rinzovi hodil do zad hrst shurikenů...
Sám neměl šanci cokoliv dělat...

Shigeru

RINZU! vykríkol som.
Fuuma Shuriken sa rýchlo roztváral... bol to rýchly skok...
Roztočil som Fuuma Shuriken na prste a to spravilo akýsi štít...
A ten by mal vykryť Shurikeny...
Skočil som teda Rinzuovi za chrbát a vykryl som tie Shurikeny, čo naňho leteli.

Shigeru skočil do cesty shurikenům
Ozvalo se cinkání kovu o kov
Na zem dopadlo několik kapek krve...
dva shurikeny proletěli skrz "barieru" fuuma shurikenu...
Rinzu byl ale v pořádku...
Většina geninů se mezitím ukryla někam do bezpečí
Zbylo vás tam asi 6

Minato Uzumaki

Uviděl jsem jak se Shigeru pokouší zablokovat Shurikeny ale pro jistotu jsem ještě shurikenům do cesty hodil 4 otcovy kunaie. Pak jsem se rozeběhl přímo na nepřátelského ninju co házel Shurikeny. Mám nápad zahraju si na mamču. Hej ty víš že máš smůlu že sis začal s Hokage. Zavolal jsem na ninju. Pak jsem vyskočil a udělal rychle pečetě a neslyšně zvolal. Henge no Jutsu. Proměnil jsem se na dokonalou podobu Kushiny. Pak jsem začal mluvit. Myslíš že bych nechala geniny bez hlídání? A navíc je tu jeden z mých synů. Měl jsem na mysli Kichira samozřejmě. Tak proč se nepřeměnit na malého Genina? Snažil jsem se mamču hrát co nejlépe a doufal jsem že se ninja vzdá.

Ryuu

Zasáhla mě jedna z kunaí, chytl jsem jí přímo do levé ruky, dost to bolelo. Nebyl však čas na otálení, zranění mě vzbudilo z šoku. Neváhal jsem a vrhl jsem z jeskyně svý dva kunaie. Mezitím co leteli kunaie na cíl běžel jsem ven z jeskyně. Do zraněné ruky jsem si připravil dvě kouřové bomby a v druhé jsem držel kunai. Pokud by mě někdo zmerčil, okamžitě bych pod sebe hodil kouřovou bombu a zmizl bych mu z dosahu.

Shigeru

Sakra... pomyslel jsem si, když jsem viděl, že jsem nedokázal zablokovat vše.
Nechal som si Fuuma Shuriken rotovať na prste...
Rozbehol som sa proti tomu, čo tie Shurikeny hádzal...
Popri tom som zobral zo zeme zopár tych Shurikenov, čo hodil on a ja som ich vyblokoval.
Hodil som ich po ňom... Ale veľmi dobre som netrafil...
Avšak vtedy to prišlo... Kawirimi no Jutsu...
Vymenil som sa s jedným z tých Shurikenov, čo preleteli okolo nepriateľa... Bol som teda za jeho chrbtom. A rovno do jeho chrbta som hodil aj môj roztočený veľký Fuuma Shuriken.

Kunaie i shuriken jednoho zasáhli
Na jeho místě však zůstal jen dřevěný špalek...
Ten druhý chvíli koukal na "hokage" ale pak zřejmě prokoukl iluzi, protože po "ní" hodil několik kunaiů...
Nevypadalo to moc dobře...

Ikuro Hyuuga

Noc bola nepokojná. Genini mali teraz záverečnú skúšku, ale niečo tu nehralo. Vstal som, vyšiel von na čerstvý vzduch a pozoroval nedaľeký kopec, kde sa skúška odohrávala. Náhle som tam uvidel výbuch. O ničom takom nás neinformovali... žiadne výbuchy... čo to má znamenať?
Rýchlo som zavolal niekoľko ANBU, Jouninov a povedal im o tom. Sám som sa tam ako prvý rozbehol. Vyzeralo že sa stalo niečo zlé... že by útočníci z Daždovej? Nie... nie, to nie je možné. Alebo...
Bez závahania som prebehol malým lesíkom ku svahu, aktivoval Byakugan a za pár minút vyskákal hore. Geninom to problémy robiť mohlo, ale nie mne, bol to ľahký svah, nič extrémne. Už na úpatí hory som zaregistroval dve podozrivé osoby, ktoré tam nemali čo robiť.
Naozaj sa to vymklo z rúk. Pred jaskyňou stálo niekoľko geninov, ktorí boli napadnutí. Niekoľko zranených, ale nevyzeralo to na nič vážne.
Uistil som sa že ma dvaja nevideli a opatrne sa k nim dostal. Zozadu. Akonáhle jeden schytal pár kunaiov a zostal z neho špalek, zaútočil som.
Jeden mohol v chrbte ucítiť ostrie katany a druhý pár kunaiov, nabitých veternou čakrou. Stále som bol ukrytý, takže moc možností na útok nemali.

Jeden z útočníků padl mrtev na zem
Ze zad mu trčela katana...
Druhý zareagoval rychleji a odkočil stranou s hlubokou ranou na pravé ruce...
Zdravou rukou vytáhl několik výbušných lístků a rozhodil je geniny na kopci...
Asi poslední pokus o splnění mise...

Ryuu

Neváhal jsem, okamžitě jsem hodil dvě kunaie s výbušnými lístky. Vyměnili jsme si tak perfektně útoky. Avšak okamžitě po hození kunaií jsem odskočil trochu dozadu, přeci jenom jsem stále trochu krvácel. Věřil jsem, že moji spolubojovníci vyřeší tento problém.

Shigeru

Videl som, ako ten kunai na mňa letí...
Nie... teraz neumriem... preblesklo mi hlavou.
Posledný kunai čo som mal... Vzal som ho... hodil som ho presne proti kunaiu s výbušným lístkom.
Bolo to, akoby tá chvíľa trvala trojnásobne dlho ako trvala v skutočnosti.
Kunaie sa zrazili.
Spadli na zem.
A lístok vybuchol... na mieste, kde nikoho nezranil.
Prežil som... Pozeral som pred seba, neveriac, že sa mi to podarilo a že žijem.

Akechi

Byla jsem stále schovaná za jedním z výběžků. Byla jsem spíše na boje jeden proti jednonu, či tak. V téhle skupince bych se jen pletla. A navíc to vypadalo, že boj už končí. Jeden z protivníků totiž ležel mrtev na zemi. Tak si říkám, jestli jsem raději neměla zůstat doma. Stejnak neprojdu. Hold nejsem génius jako otec.

Minato Uzumaki

Letělo na mě několik kunaiu a to bylo vše na co jsem se soustředil. Zrušil jsem Henge a do cesty kunaium sem hodil 3 svoje a pro bezpečnost jsem se pokusil o úhebný manévr skokem vpravo.

Druhý útočník padl na zem
Ze zad mu trčelo několik kunaiů...
Za ním stál Iruka. Měl ránu na hlavě a levé ruce
Vypadalo to, že i on měl svoje problémy....
Po temeni kopce vybuchlo několik lístů
Z nebe se začali snášet drobná peříčka...
Všichni genini usnuli tak dke zrovna stáli...
Než se jim zavřeli oči mohli ještě vidět dalších několik lidí, jak přibíhají na kopec...