Akademie

Minato Uzumaki

Dorazily jsme jakožto malá skupinka k mistrovy Irukovy chvilku před vypršením limitu. Dorazily jsme tak pozdě z důvodu že s námi byl jeden takový menší chlapec z klanu Akimichi a ten se nenajedl a tak celou cestu kňoural. Celou cestu jsem přemýšlel co tak asi bude dál. No lidi konečně jsme dorazily. Pak jsem tomu kloučkovy z klanu Akimichi hodil malou sušenku co jsem měl u sebe pro případ hladu. Najez se ještě bude potřeba síly.
....
Po zadání další části úkolu jsem se zadíval na Iruku. Je to cvok. Pousmál jsem se ale pak mě něco blesklo hlavou. Podíval jsem se na ty lidi co šly semnou. Někteří jsou v pohodě ale někteří jsou unavení co jen budu dělat? Pak jsem skoro až zavelel. Notak lidi nevzdávejme se. Rozeběhl jsem se k prudkému svahu a vyskočil na jeden strom. Prohlédl jsem terén zdaly nahoru nevede nějaká stezka. Bohužel nevedla a tak jsem seskočil na jeden větší kámen a promluvil k ostatním co mě následovaly. Dobrá lidi má tu někdo lano nebo tak něco? Překvapil mě kluk z klanu Akimichi. kolem břícha měl totiž omotany pevný drát. Nuže dobrá kdybychom musely překonat nějakou vyšší skalku lano máme.
Rozeběhly jsme se do svahu. Zezačátku nám to šlo dobře ale pak začal kopec prudce stoupat a nám se běželo velmi obtížně a tak jsme musely začít přeskakovat z kamene na kamen. Po chvilce jedna dívka uklouzla a jeden chlapec jí zachytil ale pod její váhou začal také padat. Nakonec jsme se všichni musely zapojit aby nespadly a tak jsme vytvořily jakýsi řetěz. Pak mě napadlo žebychom se tak mohly dostat o kousek výš na jakousi skalní plošinu. Stálo nás to sice dost síly ale nakonec jsme se všichni dostaly na plošinu od kuď zbývalo jen nějakých 40 metrů navrchol.

Lézt na kopec nebylo ale vůbec snadné
Byl poměrně strmý a místy se nedalo moc dobře kde chytit
Přesto tam nebyla místa, která by byla životu nebezpečná
Naštěstí nefoukal moc vítr, jinak by byla zima
Ale únava byla vidět na všech...

Shigeru

Škrabal som sa hore... vyššie... vyššie...
Išlo mi to celkom dobre...
A napokon to prišlo... vrchol!
Bol odtiaĺ fakt krásny výhľaď...
Poobzeral som sa okolo seba...
Asi po minute hľadania som našiel spomínanú jaskyňu, vchod do nej bolo ťažko uvidieť. Bolo to kryté skalami. A tak som vstúpil dovnútra a hľadal Iruku.

Ryuu

Snažil jsem se skákat co to šlo, ale svaly na nohou už celkem povolovali. Dokonce v jeden velice nevhodný okamžik mi podjela noha, což ještě nebylo tak tragické, jako když pode mnou rupl celý balvan. Málem jsem dostal jízdenku na rychlou cestu ze skály, avšak stačil jsem přeskočit na vedlejší mezi prostor skály. Uff. Skákal jsem dál, už jsem byl téměř u vrcholu, kde jsem vylezl a na chvíli lehnul. Byl jsem téměř vysílený. Měl jsem řadu odřenin a pohmoždin. Pomalu jsem se plazil k jeskyni.

Minato Uzumaki

Zívl jsem a pousmál se na ostatní. No lidi je před námi poslední úsek tak pojďme ať už je klid. Rozhlédl jsem se a viděl jsem že tu není žádný další klouný šutr na který bychom mohly lehce přeskočit. Víte co už mě nebaví jen tu takhle poskakovat a navíc jsme dost unavení jak na to koukám. Ostatní jen pokynuly protože taky zívaly. Tak jo ukažte kolik tu máte kunaiů. Daly jsme dohromady asi 40 kunaiů a to bylo dost žalostné množství na to že nás bylo asi 7. Ovšem já jsem zatajil že své kunaie mám taky u sebe. Pak jsem se podíval kdo z nás ve skupině nejlépe háže kunaiem. Našel jsem jednu dívku která byla jedna z nejlepších v hodu kunaiem. Naházej ty kunaie v rozumných mezerách a rovnou nad sebe. Já jsem pak vytáhl jeden otcův kunai a od kluka z klanu Akimichi jsem si půjčil drát. Uvázal jsem drát na kunai a prudce ho roztočil jakoby kotvičku a hodil jí směrem vzhůru. Napoprvé se kunai o nic nezaklesl a podruhé také ne. Ovšem napotřetí se zaklesl tak že jsem se na něj mohl pověsit. Mezitím dívka vyházela kunaie a já došel ke stěně. Přidržoval jsem se lana a začal šplhat a kunaie jsem používal jako stoupátka. Sice se mi drát trochu zařezával do rukou ale po chvilce se mi podařilo došplhat nahoru. Jakmile jsem dolezl mávl jsem dalšímu aby začal lézt a já se vydýchal. Pak jsem se rozhlédl ale než jsem se pustil do bližšího průzkumu pomohl jsem ostatním nahoru. Nakonec jsme všichni vyšplhaly a vydaly jsme se do jeskyně ale ještě předtím jsme se vydýchaly.

Kichirou

Nakoniec som po par minútach, keď som už bojovými kunaimi sa doslova driapal po strmej skale, dostal hore. Z posledných síl som sa vytiahol hore a vstúpil do jaskyne, kde sme sa mali stretnúť.
Ou yeah! zvýskol som sa otočil sa aby som sa pozrel, kto ešte ide, a vidím ako Minato hadže kunai, chcel som mu zakývať, no musel som sa uhnúť pretože otcov kunai ma skoro trafil do hlavy a ja som si iba odfúkol a vrátil sa do bezpečnej vzdialenosti od konca skaly

Akechi Nara

Sotva jsem se nějak dobelhala ke kopci a už Iruka zadával další úkol. Byla jsem jeden z těch 10% studentů, kteří byli unavení na myšlenky zabít Iruku.
Pomalu jsem došla ke kopci a otráveně jsem se podívala až na vrcholek. Pfůůů. To je otrava. Vypadlo ze mě, když jsem sklopila hlavu. Nakonec jsem tedy byla donucena začít lézt. Začátek šel celkem bez problému, uprostřed trasy to bylo už trochu horší a několikrát mi uklouzla noha nebo ruka. Naštěstí jsem se pomocí charky udržela na kopci. V těch chvílích jsem si říkala, že ten donucený trénink k něčemu opravdu byl. A tak jsem lezla dál....

Vrchol kopce

Na vrcholku kopce bylo naprosté ticho...
Až strašidelné. Žádná zvířata, dokonce ani vítr v korunách stromů...
Jeskyni nebylo tak těžké najít, ale byla v ní tma...
Několik málo studentů už bylo uvnitř...
Nemá u sebe někdo světlo? ozvalo se
Jo počkej, mám u sebe svítilnu ozval se ženský hlas v odpověď...
Na zem dopadl kužel světla...
Z jeskyně se ozval výkřik
Výkřik plný děsu a hrůzy...
Na zemi v jeskyni byli 2 chuunini kteří měli pokračovat ve vašem tréninku
Jeden měl hlavu těměř dokonale oddělenou od těla, druhý byl značně posekán...
Oba dva měli oči plné hrůzy...
Všude po stěnách byla krev...
Venku se zablesklo a zvedl se dilný vítr...

Ryuu


Hm? Co tam ty dětska tak řvou v tý jeskyni? Pomalu se dobelhal dovnitř. Zjistil přesně stejnou hrůzu, co ostatní, trochu se mu zvedl žaludek. Ksakru, tohle není dobrý. Počkat! Stále je to zkouška, může to být pouze past. Věřil ve svůj talent na genjutsu, dal ruce k sobě směrem do pečetě. Ninpou: Kai! Zkusil prolomit iluzi.

Nestalo se vůbec nic...
Jedna z dívkem omdlela
Několik chlapců kolem zvracelo...
Venku před jeskyní se něco pohlo...

Ryuu

Tohle není genjutsu?!! Ksakru! Du ruky si vzal kunai a začal sním nervozně točit, chtěl počkat, co se zjeví. Pokud tohle není iluze, jsou ty dva mrtvý skuteční? Kdo je mohl zabít?! Tohle se mi nelíbí!! Co by jsme měli udělat, vrátit se za Irukou? Venku na otevřené krajině to může být ještě nebezpečnější. Otočil se k východu a nervozně očekával.

Shigeru

Tak ako Ryuu, aj ja som skúšal prelomiť genjutsu a keď sa nič nestalo, tak mnou prešla dvojnásobná vlna strachu.
Fajn... tu prestáva zábava.
Do ruky som si zobral Fuuma Shuriken, ešte zložený. Mal som napjaté zmysly na maximum.
Čo by som teraz dal za Sharingan!! Sakra!
Snažil som sa ho nejak aktivovať, ale nešlo to. Mohol som len čakať a snažil som sa prekonať tú triašku, čo mnou prechádzala.

Minato Uzumaki

Když jsem v jeskyni uviděl dvě těla zamrkal jsem a na chvíly odvrátil pohled. Co se to tu sakra děje? Trochu jsem se třásl ale po chvíly jsem se schopil a vytasil dva otcovy kunaie. Jít ven nebo zůstat tady. Pak jsem si dřepl k tělům a i když jsem se málem pozvracel prudce jsem do jednoho těla dloubnul rukou. Jestli by to bylo Henge no Jutsu mělo by se to zrušit. Teda doufám. Pak jsem zvolal. Je tu někde někdo s Byakuganem? Pak jsem čekal jestli to bylo Henge nebo ne a ve tváři jsem měl nervózní výraz.

Rinzu

Stejně jako ostatní jsem se vyškrábal nahoru. Nešel jsem však do jeskyně mezi prvními. Už z dálky jsem slyšel nějaký povyk. Když jsem zjístil, co se stalo , okamžitě jsem se stavěl do bojové pozice. Stejně jako otec jsem nosíval masku, která kryla poměrně velkou část mého obličeje, takže mi bylo vidět jen do očí. Pravou rukou jsem nahmatal dva kunaie a vytáhl je. Čekal jsem, co se bude dít.

Dva muži se objevili kousek před jeskyní
Oba dva zahalení a v černém...
Jednomu z nich ještě pořád odkapávala krev z meče...
Jeden z nich letmo pohnul rukou a hodil do jeskyně plné geninů kouřovou bombu....
Z jeskyně se vyvalil fijalový dým...

Rinzu

Celkem se mi rozklepaly kolena. Nikdo z nás ještě nestál tváří v tvář nepříteli. V téhle situaci by měl strach každý. Bylo to přirozené. Ale snažil jsem se zachovat chladnou hlavu, protože zpanikařit by znamenalo okamžitě prohrát. Pečlivě jsem nepřítele pozoroval a prohlížel si je od paty po hlavu. Pak ale přiletěla dýmová bomba. Začal jsem kašlat, ale rozběhnout se směrem ven by znamenalo vlítnout jim přímo pod ostří. Složil jsem pečeť.. Henge!

Shigeru

Oh... ne... ne, ne ne ne ne ne!
Videl som stále len tú krv na meči nepriateľa...
Skôr ako som sa stihol poriadne spamätať, tak som bol už v kope dymu, a tak som sa snažil dostať z tej jaskyne von. Tiež som sa snažil vykryť všetko, čo sa ma dotklo pomocou nerozloženého Fuuma Shurikenu. Keď som sa dostal von, ihneď som sa snažil nájsť nepriateľov...
Panika vo mne však stúpala...

Minato Uzumaki

To že je někde nepřítel jsem zaregistroval až po výbuchu kouřové bomby. Začal jsem poslepu ťápat v dýmu. Na osobní strach jsem zapoměl jelikož jsem se bál hlavně o ostatní. Našel jsem pouzdro na vybavení padlého Chuunina a vytáhl z něho výbušný lístek, kouřovou bombu, pár obyčejných kunaiu a začal jsem se plazit k východu . Omylem jsem do někoho narazil ale o to jsem se moc nezajímal. Doplazil jsem se skoro až k východu ale stále jsem nebyl mimo dým takže mě nebylo vidět ale já jsem taky nic neviděl. V rukou jsem měl stále vybavení od chuunina a zapřemýšlel. Kdybych tak uměl taťkovo Hiraishin no Jutsu, vyhodil bych jeho kunai ven a přenesl se k němu. Ale co to tu fantazíruji tu techniku se nenaučím jen tak. Teď musím spoléhat na to co mám. Poslepu jsem nějak dokázal přidělat lístek k normálnímu kunai a vyhodil jsem ho prudce ven z jeskyně a doufal jsem že vybouchne.

Kichirou

Ta mrtvola, ten obraz sa mi zarýval do pamäte. Nemohol som sa na to pozerať, preto som odvrátil hlavu. Prečo? Kdo im toto mohol spraviť? smútok a súcit mnou kýval.
Je to ešte stále ešte skúška, keď to není genjutsu??
Ruky sa mi roztriasli postupne do enormných frekvencii.
A keď som periferne rozoznal obrysi tých ninjov a videl padať slzy krvy na zem.
Popadol ma hnev za plecia a zapálil mi sviečky v očiach, moje ruky sa dotkly krásnych dynamicky ohnutých bojových kunaiov.
No moj hnev uhasil v tej istej chvíli dym, ktorý dymová bomba rozfúkala po jaskyni.
Dym sa mi dostal do pľúc a ja som sa začal dusiť, preto som bezhlavo začal unikať von z oblaku.

Ozval se výbuch od výbušného lístku...
Shigeru zrovna vyběhl ven a tlaková vlna ho shodila opět na zem
Když se dým po výbuchu ustálil oba muži byli pryč, nebyli ale daleko
Ti s bystrým zrakem je mohli vidět jen kousek od místa výbuchu...
Jeden z nich vzal několik kunaiů a hodil je přímo do jeskyně
Ten druhý začal skládat pečetě na nějaké jutsu...

Shigeru

Auu! vykřikl jsem, když jsem dopadl na zem.
Žiju? Žiju? Ano žiju...
Rychle jsem se snažil vstávat a viděl jsem jen, jak ti dva chtějí zabít moje spolužáky...
NE! vykřikl jsem a konečne som pohybom ruky poskladal Fuuma Shuriken a hodil som ho po nich. Krásnym oblúkom, najprv letel na toho kto skladal jutsu a ak by sa uhol, tak zasiahne toho s kunaimi. Aspoň som dúfal, že to stihnem včas...

(nepytajte sa ma na dôvod, prečo píšem česko-slovensky, nechce sa mi to už teraz prepisovať)

Kichirou

Oči mi slzily, čiže som nič nevidal. Ale započul som výbuch tak som musel zahnať paniku.
Radšej zachránim niekoho iného ako seba. Vybehol som z dymu a čakal kým sa oči prispôsobia. Potom som zbadal ako Shigeruho odhodil výbuch, rozbehol som sa za ním a keď som videl ako vstal a hodil ten velký shuriken, nasledoval som jeho príklad a vyskočil a skočil na toho čo skládal pečate aby som ho taktne pri jeho nepozornosti sundal.

Ten první ladně chytil shuriken na prst...
Jako by to byla nejlehčí věc na světa, naprosto přirozená...
Kichirou skočil na toho co skládal pečetě...
Chlápek přestal skládat a kopem tě srazil na zem...

Shigeru

Sakra... Ale... vlastne to zabralo. Zabralo to, pretože spolužiakov nechali na chvíľu napokoji a majú čas zdrhnúť! pomyslel som si povzbudivo a rozhodol som sa v tom pokračovať.
Začal som po nich oboch hádzať kopu kunaiov, shurikenov, dokonca kameňov, proste všetkého čo mi len prišlo pod ruku a popri tom som sa snažil byť stále v pohybe. Dúfal som, že sa medzitým ostatní dostanú z jaskyne a pomôžu mi.

Hyuuga Tamichi

V jeskyni byl zmatek a já nevěděla, co dělat. Napřed jsem byla lehce dezorientovaná. Navíc byla ještě noc a já byla ospalá, takže mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala.
Byakugan! zvolala jsem, abych v té tmě lépe viděla a dokázala se vyhýbat kunaím nepřítele.