Elias se s trhnutím probudil... seděl proti twi'lecké mistrini... zdálo se mu, že tu sedí celé hodiny, ale ve zkutečnosti to byla jen chvíle... Bylo to zvláštní. Vše co se dělo se najednou zdálo tak mlhavé... jako by to byla jen letmá vzpomínka, jejíž poslední zbytky se rychle vytrácely z paměti a za chvíli už člověk vlastně sám neví, co to bylo... ale cítil se jinak... jako by přijal nějakou svojí část, kterou příliš dlouho odmítal. A z toho blbýho sedu ho bolely nohy...
Numaly Saa
Lehce jsem pohodila hlavou a zářivě se usmála
Tak co tomu říkáš? zeptala jsem se
Příjem 
