Town

Město z části obklopené vodou. Najdete zde Gym, PokéCentrum, obchody a laboratoř profesora Dicka. Na okraji města si můžete zarybařit, ale dávejte pozor na vodní pokémony!

Shinichi Okazaki

Juhu, já budu mát svého prvního pokémona... Jsem tak nadšený... Říkal jsem si pro sebe když jsem byl už na okraji Pallet Town a povyskočil si přitom... Pak jsem se veselé usmál a šel dál... Napadlo mě jestli bych se neměl rozběhnout, abych tam byl rychleji, ale myšlenka na běh mi moc nebyla příjemná, protože jsem ho neměl moc v lásce. Když jsem byl menší tak jsem se už naběhal dost. Díval jsem se kolem sebe a viděl, že je tu dost vody a to znamenalo vodní pokémony... Zajímalo by mě jaký bude můj začáteční pokémon... Že by byl vodního typu? To by bylo super, ale bral bych jakéhokoliv... Pokémony mám rád všechny. Ve svém batohu, který jsem měl na zádech byly všechny nezbytné věcí a v hlavě si ještě pro jistotu probíral jestli tam je všechno... Ne! počkat!... Myslím... A ne, to mám... Už jsem se lekl. Dál jsem si ruce do kapes a hledal něco, kde bych si mohl sednout, protože jsem už dlouho chodil.

Ryuuka Hosentsu

Vykročil jsem z baráku, ještě jednou se rozloučil se svým otcem a vydal se přímo k laboratoři profesora Dicka. Byl jsem opravdu nadšený z toho, že dnes dostanu svého prvního pokémona. "Doufám, že jich má profesor Dick spoustu. Teda spíš, doufám, že tam pro mne ještě aspoň jeden zbyde." Po cestě jsem zahlédl kluka, který vypadal jako že je v mém věku a nejspíše nebyl odtud, protože jsem ho tu nikdy neviděl. Chtěl jsem ho pozdravit, ale jelikož jsem byl natěšený, tak jsem ho mihl pohledem a rozběhl se směrem do laboratoře. Po chvilce běhu jsem se objevil přímo u dveří. Otevřu dveře a mezi těmi přístroji a vědci začnu hledat profesora.

Mgr. Dick

Aaaaa!! vykrikol a pustil na zem kopu Pokeballov, ktorú niesol. Tie sa otvorili a zrazu po laboratoriu pobehovala kopa Rattát.
Bože chlapče, nemôžeš sa tu takto objavovať! Vyľakal si ma!! volal Dick na Ryuuho, ale potom sa radšej začal venovať chyteniu splašených Rattát späť do Pokeballov.

Shinichi Okazaki

Lavička... lavička... Kde je sakra lavička?! Trochu se rozčilil, když nemohl najít nějakou lavičku na sednutí si... Neměl v planu se moc zdržovat, ale bolely ho nohy a to on taky neměl moc rád... Je pravda, že když chce cestovat po světě tak musí mít nějakou tu výdrž, ale na tom se ještě zapracuje. Cestou zahlédl nějakého kluka který se na něj taky podíval, ale poté se nějak nadšeně někam rozběhl. Tedy ho napadlo, že to může být někdo, kdo si jde taky pro pokémona a bude tam dřív než on... Možná na něho už žádní pokémoni nezbydou... Napadlo ho v jedné chvíli a tedy se rozhodl, že raději půjde v kuse a nebude si sedat... Sednout si může později... Zrychlil ve kroku a šel hledat laboratoř profesora... a jeho jméno už zapomněl.

Ryuuka Hosentsu

Trochu mne překvapila reakce profesora Dicka, ale nějak jsem to nevnímal, protože jsem se teď soustředil na získání svého pokémona. "Ale pane profesore, já jsem si sem přišel pro svého prvního pokémona. Už jsme se na tom domlouvali týden zpátky, pamatujete?" Dořekl jsem profesorovi a vykulil na něho oči, protože se nechoval dvakrát na to, že chce dneska rozdávat pokémony.

Mgr. Dick

Dick Ryuuku moc nepočúval, lebo Rattaty robili v laboratoriu chaos a on sa ich snažil odchytit.
Nestoj tam len tak a pomôž mi!

Shinichi Okazaki

Hledal, hledal a hledal... Tady! Ne, počkat... To je obchod. Šel jsem dál... Tohle asi taky ne. Co tamhleta budova? Naklonil jsem hlavu do levá a přivřel oči při pohledu na ni... Tak, ne no... Raději se někoho zeptám, nebudu tu přece další dvě hodiny hledat laboratoř. Tak jsem se podíval kolem sebe a viděl jednu starší dámu, která se mi na pohled zdála sympatická... Chtěl jsem jít k ní, ale najednou mi do pohledu padla jedná velká budova... Hmm Podíval jsem se na ni lépe... Jo! To by měla být ona... Nejsem já super? Našel jsem ji! A ani jsem se nikoho nemusel zeptat. Pochválil jsem se i když to bylo asi zbytečné, protože najít tuhle budovu není asi moc těžké pro nikoho. Za nějakou chvílí jsem došel až ke dveřím laboratoře, dlouze se nadýchl a poté vstoupil dovnitř. Když jsem se podíval okolo viděl jsem tam nějaké různé věcičky atd. Ale hlavně to co mě upoutalo bylo, když jsem tam viděl pobíhat Rattaty... Navíc se je někdo snažil chytat. V tuhle chvílí jsem tam zatím jen stál trochu zaskočený a díval se na ně.

Ryuuka Hosentsu

"Pomoct vám? Ale jak? Vždyť já nemám ani pokébally, ani pokémony, nemám nic. Přišel jsem si jen pro pokémona. Dostanu ho vůbec?" Histericky jsem promluvil na profesora, když v tom se za zády otevřely dveře, okamžitě jsem se otočil a zahlédl toho stejného týpka, co předchvíli. "Hej ty, taky si sis přišel pro svého prvního pokémona? Jestli už má profesor jen jednoho, tak máš smůlu, byl jsem tu první." Legračně jsem prohlásil a vypláznul jazyk. Čekajíc na profesorovu odpověď jsem se otočil zpátky na něj.

Mgr. Dick

Dick hadzal prazdne pokebally, aŽ napokon chytil aj tu poslednu Rattatu a zvalil sa na svoju stoličku, úplne vyčerpaný.
Tak čo že ste to chceli? spýtal sa roztržito. Eh... počkať... odkedy ste tu dvaja?! A to som si myslel že som zamkol... poznamenal profesor.

Shinichi Okazaki

Nojo, přišel jsem si pro pokémona... Vidím, že jsi tu první... No, kdo dřív přijde ten dřív mele, že ano? Pověděl jsem klukovi který tam už byl... Sakra, já věděl, že si mám raději pohnout než se loudat po městě, ale taky jsem v tomhle městě poprvé, tak je dobré, že jsem to našel aspoň takhle brzo. Pomyslel jsem si a pak se podíval na profesora. No, dveře byly odemčené. A přišli jsme si pro pokémony. Odpověděl jsem profesorovi na obě jeho otázky. Prosím až jich má ještě aspoň dva... Jinak nevím no... Doufám, že neřekne něco jako "Pokémony vám nedám" Proběhlo mi hlavou čekajíc na reakci profesora.

Ryuuka Hosentsu

Už jsem otvíral pusu s tím, že jsem chtěl odpovědět na otázku pana profesora, ale než jsem stihl promluvit, tak týpak za mnou vše odvykládal. Překvapivě i za mě. "Přesně tak pane profesore, tak co tedy bude? Dostaneme je, nebo ne?" Myšlenka na to, že nedostanu nic, byla zdrcující. Čekal jsem na to tolik let. Už od šesti let toužím mít vlastní pokémony a teď, když mne otec konečně pustil z domu chci cestovat a zúčastňovat se turnají. V tu chvíli jsem stiskl obě ruce v pěst a doufal, že ještě nějaké pokémony pan profesor má. "Prosím.." Pověděl jsem si v duchu.

Mgr. Dick

Hmm... musim sa pozrieť do počítača... povedal a začal sa pozerať. Napätie sa stupňovalo každou sekundou. Dá vám ich? Nedá vám ich?
Jeho tvár neprezradzovala nič, lebo vyzeral zamyslene.
Prečo vlastne chcete Pokemonov? A odkial vlastne si ty... ty... no ty. povedal odrazu a ukazal na Shinichiho. A ako sa voláš?

Shinichi Okazaki

No, tak... chci to už vědět... To napětí se nedá vydržet... Bude je mít? Nebude je mít? Jasně, že bude! Nebo ne? Díval jsem se pořad na profesora a ani nedýchal... Zdálo se mi to věčnost než najde takovou věc na počítači... Pak na mě profesor promluvil, což mě vcelku překvapilo, protože jsem se strašně soustředil na konečný verdikt a on to ještě bude takhle prodlužovat... Já? Já jsem z města Vermilion... a jmenuji se Okazaki Shinichi. Odpověděl jsem mu když na mě ukázal... Chtěl jsem mu odpovědět i na otázku o pokémonech, ale hned se mě zeptal na něco jiného.

Ryuuka Hosentsu

"Sakra, to jeho prodloužené cvakání na počítači mě začíná štvát." Pomyslel jsem si a střídavě hleděl na týpka a profesora. "Není to jasné? Chceme ,..
teda aspoň já se chci stát trenérem pokémonů, které si chytím s pomocí svého prvního. Chtěl bych se jednou dostat do nějakého důležitého turnaje a vybojovat důležité zápasy." Opět jsem začal se svým histerickým chováním. "Tak dáte nám ho, nebo ne?!" Jakmile jsem promluvil, na očích se mi z toho čekání objevil smutný pohled.

Mgr. Dick

Kľud Ronny, kľud... povedal profesor smerom na Ryuuho.
A ty Sonny, či Shony, či ako... Prečo chceš Pokemona? povedal profesor smerom na Shinichiho.

Michael Black

Otevřel jsem pomalu oči a podíval se z okna. Sakra... mrknul jsem se na budík. Zaspal jsem, proč zrovna dnes... je to pro mě důležitý den. Rychle jsem vstal z postele a naházel na sebe oblečení. Umyl se, vzal si svůj batoh a vyrazil z mého pokoje. V kuchyni jsem do ruky čapl jeden toust a narval si ho do pusy. Zahuhlal jsem pozdrav strýčkovi a rychle běžel do laboratoře. Běžel jsem co jsem nejrychleji dokázal, byl jsem celý spocený. Konečně jsem doběhl k laboratoři, chvíly jsem zkoušel nabrat dech, poté jsem zatukal a šel dovnitř. Bylo tam dost lidí, utřel jsem si pot z čela a pozdravil jsem profesora.

Shinichi Okazaki

Sonny? Shony? mírně jsem se usmál nad těmihle jmény... Mohl mi dát i horší... No, nechám to tak být a raději mu odpovím na otázku... No, já se naopak hodlám stát tím nejlepším chovatelem pokémonu... Já prostě miluji pokémony... Pověděl jsem profesorovi a usmál se na něj při pomyšlení na pokémony... Obyčejně bych odpověděl lepé a rozvedl bych to tady, ale fakt jsem chtěl vědět, co s tím pokémonem... Nějak mě napadlo, že když se nás ptá tak tu asi bude mít už jen jednoho pokémona a neví komu ho dát... Kdyby mi ho nedal teď já bych to stejně nevzdal a pokémona bych si prostě sehnal.

Mgr. Dick

Výborne! Takže... Rozhodol som sa že...
Ale v tej sekunde sa v miestnosti objavil Michael.
Alee, ahoj Minny!! pozdravil ho profesor a uplne zabudol čo chcel povedať.

Michael Black

Trochu jsem ve tváři zrudl. Musím vypadat jako nezdvořák, když jsem sem takhle vtrhl. Moje stydlivá povaha zapracovala, strašně jsem se mezi tolikati lidmi styděl. Proč jsem musel zaspat... těd budu středem pozornosti... V kapse jsem si hrál s pokebalem, třásly se mi ruce. Dnes totiž byl den , který změní zbytek mého života.

Ryuuka Hosentsu

To napětí bylo neskutečné, srdce mi tlučelo téměř několikrát rychleji než normálně. Když v tom se objevil ve dveřích další týpek a profesor zapomněl, co chtěl říct.
"COOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO?!!! Si děláte srandu?!! Chtěl jste nám dát ty pokémony ne?!" Tohle bylo i nad moje histerické chování. Profesor byl provokativní jako vždy a očividně mu to dělalo dobře. Došlo mi, že křičením asi nic nevyřeším, a tak jsem zkusil říct něco slušně. "Tak znova, pane profesora. Přišli jsme si pro svoje první pokémony, můžete nám je prosím dát?" Pověděl jsem slušně s úsměvem na tváři, přičemž každý mohl poznat, že se nejedná o přátelský úsměv, ale o ďábelsky naštvaný.

Shinichi Okazaki

Konečně! Už jsem čekal na odpověď od profesora ohledně našich pokémonu, když tu najednou přijde někdo nový a vyruší profesora, který ihned změní téma... Sakra! Nemohl si vybrat lepší dobu na příchod... Už jsme to mohly vědět. Pomyslel jsem si trochu naštvaně nad nově příchozím, ale nevyletěl jsem tak jako ten kluk... Nějaký histerický... Dál jsem si raději ruce do kapes a čekal až to z profesora konečně vyleze...

Mgr. Dick

Čo, ach ano ano... Pokemoni... Počkáš chvílu Minny? Sonny a Ronny chceli Pokemonov... povedal profesor.
No, takže mám tu ešte pár osamelcov, čo čakajú na svojich pánov! usmial sa profesor na Shinichiho a Ryuuho

Shinichi Okazaki

Bezva! Takže ještě má nějaké pokémony... Čekal jsem, že nám řekne jaké pokémony, ale nedočkal jsem se... Měl jsem s tou chutí k němu přijít a nakopnout ho... Podíval jsem se do stropu a už jsem si to v myslí představoval a zdálo se mi dost komické, proto jsem se taky díky tomu uklidnil... Hehe... Počkat! Divné, takové věcí mě obvyklé nenapadají... To bude asi tím stresem. No, z profesora to pořad nelezlo jaké pokémony a neřekl ani jestli nám je dá... jen, že je tu má... Nooo... Řekl jsem a poukázal rukou jako, že má pokračovat. (Ruku jsem samozřejmě první vytáhl z kapsy).

Ryuuka Hosentsu

Byl jsem doopravdy naštvaný z té jeho lehkomyslnost, když konečně řekl něco rozumného. "Žeby konečně?!!" Pomyslel jsem si a už celkem klidným pohledem se podíval na profesora Dicka. "Tak, co tedy pro nás máte? Jaké pokémony? A nenapínejte nás dlouho prosím." Už se mi na tváři dokonce začal objevovat i radostný smích. "Konečně budu mít svého prvního pokémona, IKUZE!"