1. mise teamu 5

Bylo stále ještě pěkné počasí. Trochu pod mrakem, ale zima nebyla
Občas zafoukal studený vítr, ale nic tragického...

Uchiha Yobi

Stalo se něco nevídaného, jako první jsem dorazila na sraz před misí. Dokonce i s tím, že jsem se stavovala pro krabice, které jsme měli doručit do Země jahod, jsem tam byla první. Netrpělivě jsem postávala u brány a pískala si u toho znělku mého oblíbeného seriálu, ve kterém Hayami Shou hrál vraždícího komorníka. Izumo a Kotetsu si asi museli myslet, že jsem se zbláznila, ale to mi nevadilo.
Na tuto misi jsem se pořádně připravila. Dalo mi hodně práce vybrat ty nejlepší fotky, které by mi můj oblíbenec v případě, že bych ho potkala, mohl podepsat. Nemohla jsem se rozhodnout mezi třemi, tak jsem je nakonec vzala všechny. A taky jsem si vzala něco, co jsem nepoužila už několik let a nikdy jsem to s sebou nenosila - hřeben.

Uzumaki Minato

Ze cvičiště jsem si skočil na rámen abych doplnil svojí energii a pak letěl domů. Přiběhl jsem domů vzal si čerstvé kunaie po otcovy a čisté oblečení i s otcovým pláštěm. Do batohu jsem si nastrkal pití, záložní spodní prádlo, tričko a kraťasy pár dalších kunaiů po otcovy a malou lékárničku. Když jsem byl řádně ustrojen a vyzbrojen zamkl jsem si pokoj a vyběhl z domu. Naneštěstí jsem běžel opět okolo Ichiraku takže jsem to tam zaparkoval na další misku rámenu. Prohodil jsem řeč se staříkem i Ayame a pak se konečně vydal k bráně ve velkém. Skákal jsem po domech a nějak jsem se dostal až na hradbu okolo vesnice. Postavil jsem se pak na hlavní bránu a uviděl dole Sensei. Hééééj Sensei Uzumaki Minato dorazil! Zařval jsem co nejvíce. Kudy jdeme dáááál? Řval jsem dál, a přitom mi pláš zavál tak že kdo znal Yondaimeho mohl si mě s ním splést jelikož jsem byl oblečen stejně jako on akorát bez vesty a plášť byl totožný a usmíval se.

Uchiha Yobi

Ten malý zmetek byl nějak hyperaktivní, úplně mi zkazil radost, protože jsem v nadšení na chvíli zapomněla, že ho v Zemi jahod budu mít celou dobu na krku. Jo... dostane nejvíc krabic. Chvíli jsem sledovala, jak řve a směje se, a pak jsem roztrhala kousek toaleťáku a nacpala si ho do uší. Jo... to je mnohem lepší.

Hyuuga Tamichi

Takže první mise? Hmm, konečně! Ze cvičiště jsem se stavila na chvíli domů, kde jsem si sesbírala všechny potřebné věci, hodila je do baťůžku a ještě jsem se ujistila, že jsem opravdu nic nezapomněla. Pak jsem se rozloučila o ostatními členy rodiny a vyběhla jsem před bránu, kde již čekala sensei s Minatem. Uff, nejsem tu poslední.

Mirai Kawashima

Tak.. hned jak se ostatní rozprchli, i já jsem se vydal cestou domů. Tam zabalil vše potřebné a vyrazil k bráně, doufajíc, že neúřijdu poslední. Z dálky se zdálo, že jsou přítomní tři lidé. Dokonce to pako Minato lezlo na věž a dělalo kdo ví jaký není chlapák.
No, přišel jsem blíž, pozdravil, otočil se na Minata. Neprší tam?

Uzumaki Mimato

Usmál jsem se a ironicky jsem zavolal na Miraie. Jo prší tu Kofola pojď si loknout. Zasmál jsem se a začal scházet po schodech co vedly nahoru. Asi po minutě jsem již stál u ostatních. Tak jo kam vyrazíme? Zasmál jsem se a podíval se na bedny. Tohle jako táhneme s sebou?

Uzumaki Razaki

Cíl byl přímo přede mnou...
Měl jsme naprosto geniální výhled na cíl...
Už jen krok, dva... napnul jsem se jako kočka...
A vyskočil
A mááám tě ! ozvalo se...
Vzduchem proletělo cosi modrého a rozmázlo se to asi 30 čísel před Minatem...

Uchiha Yobi

měla stále v uších toaleťák a pískala si. Čekala, až se její tým sejde. Ještě si nevšimla, že dorazil jakýsi další hyperaktivní Uzumaki.

Uzumaki Minato

Dostal jsem záchvat smíchu. Nazdár Razaki. Jak se vede starý brachu? Konečně jsem se uklidnil a nabídl mu ruku abych mu pomohl vstát. Co tu děláš? Zase tě popadl amok větší nežli mě? Pak jsem se zamyslel a ukázal druhou rukou na bránu Konohy. Hele pojď ukažu ti kde tu prší Kofola.

Uzumaki Razaki

Vyškrábal jsem se na nohy sám, bez pomoci
Trochu jsem si odřel koleno, ale to mi nevadilo
Ne, právě jsem tě dostal svým překvapivým útokem ! řekl jsem a zatočil si kunaiem na prstu
Tohles nečekal co? pronesl jsem zvučně

Uzumaki Minato

Zasmál jsem se a poplácal ho po hlavě. Ale notak nedělej se tady vždyť jsi snad ani neprošel akademií. Pak jsem bleskově sáhl pro svůj Kunai a uskočil. Ale jestli se chceš tolik prát tak se snaž. Proti mému ostří je slabý. Ale dobře nečekal jsem že si nejdřív namlátíš a pak mi tu budeš vyhrožovat kunaiem. Ještě by jsi ho mohl držet za druhý konec. Pousmál jsem se.

Uzumaki Razaki

Támhle ! ukázal jsem na nebe...
To by mělo odvést jeho porornost... V druhé ruce jsem svíral kouřovou bombu
Tu jsem hodil Minatovi pod nohy
Ha, to jsem to pěkně vymyslel... napadlo mě

Uzumaki Minato

Zůstal jsem chvilku v kouři a pak jsem prudce před sebe dopředu hodil Kunai a rychle ho následoval. Ovšem těsně než jsem vyběhl z mlhy udělal jsem pečetě a hlesl. Bushin no Jutsu Vytvořil jsem 4 své klony a poslal je z mlhy přímo na Razakiho, klony musely na 100% zaujmout Razakiho pozornost a tak jsem využil okamžiku a vyskočil jsem do výšky a když už klony obklopily Razakiho řítil jsem se na něho přímo s kunaiem na něho. Má smůlu.

Uzumaki Razaki

Vůbec jsem se nebránil...
Bez větších problémů mě "dostal"
Víš co je legrační? V té kouřové bombě byl totiž svědící prášek...
řekl jsem docela špatně skrývající škodolibé hihňání...

Uzumaki Minato

Jakmile mi prozradil jeho zrádný úmysl pocítil jsem začátek svědění. Ty malej srá*i. Vykřikl jsem a kopnul ho pořádně do žeber. Tohle není poprvé co jsem ti naletěl na špinavý trik. Pak jsem se začal škrábat. Sakra fix tyhle jeho kanadské žertíky.

Uzumaki Razaki

Chvíli jsem se smíchy málem popadal... Takhle ho dostat Ozvalo se křupnutí
Najednou jsem ležel na zemi... Špatně se mi dýchalo a celkově vzato jsem se necítil právě nejlíp...
Dostal jsem ze sebe zvuk podobný "Ugh" To bylo všechno na co jsem se zmohl...
Napadla mě myšlenka, že to byla značně neadekvátní reakce... při mé hmotnosti mi mohl dobře zlomit pár žeber...

Mirai Kawashima

Sledoval jsem tento výjev se vskutku divným výrazem. Minata jsem si chtěl držet dále od těla, jelikož musel být strašlivě ulepený od té kofoly. Koukám, že ta jejich rodina je naprosto... eh...
Otočil jsem na sensei... S touhle rodinou není něco v pořádku sensei?
Leč bouřlivák, připadal jsem si vedle těch dvou až nebývale klidný.

Uchiha Yobi

Sledovala jsem už chvíli šarvátku mezi dvěma kluky. No, na genina to není špatný... ale pořád má co dohánět, říkala jsem si v duchu. Ovšem když začalo přituhovat, rázně jsem k nim přikráčela.
"Notak to by snad stačilo, mládeži," řekla jsem nepříliš pobaveně. Nejdřív jsem vytáhla za ucho na nohy Razakiho. "Ty tu přestaň simulovat, beztak sis začal!" Pak jsem chytla za ucho i Minata. "A ty si tu nehraj na velkýho šéfa, nebo tě nechám doma, jasný?" Potom jsem jim řinkla hlavami o sebe a uši pustila. Už se čekalo jen na jednoho z geninů. Docela jsem uvažovala, že odejdeme bez něho, když nedokáže přijít včas na sraz.

Razaki

Pořád se mi špatně dýchalo... asi mi fakt ublížil
Ale aspoň že ten prášek by měl účinkovat několik hodin...
Radši jsem se pomalu belhal pryč držíc se za břicho...
Tohle se řekne...

Mirai Kawashima

Tak to jako né! sensei mě bude ignorovat?! Nafouknul jsem se a hodil uražený pohled.
Sensei? nemáte v tom vašem kompletu třeba špachtličky do uší? jelikož se mi zdá, že tu má někdo problém se sluchovody. podotknul jsem mrzutě. Přecijen mě takhle ignorovat...

Uchiha Yobi

Podívala jsem se na Miraie. Pak na nebe. Už bylo určitě moc hodin.
"No nic, děcka, jdeme. Tadyto si rozdělte, musíme to doručit," pokynula jsem se krabicím. Já jsem se samozřejmě žádnou nevzala, však oni potřebovali trénink, ne já. Vždyť to ani nebylo nijak těžké, v podstatě v tom byl papír, možná nějaké to dřívko a kupa serepetiček... "A opatrně s nima, je v nich důležitý materiál, jasné?"

Uzumaki Minato

Vyplázl jsem jazyk za Razakim a vzal velkou část beden. Tak jo frčíme ať jsme do zítřka doma. Usmál jsem se a vyrazil ven z vesnice. Po chvilce jsem se zastavil a otočil na Sensei. A kudy že to vlastně jdeme? Nervózně jsem se usmál a čekal.

Kotetsu

Štastnou cestu a hodně štěstí řekl jsem mimoděk při luštění křížovky
Nevypadalo, že moc vnímám... prostě jsem jen zahlídl pár stínů odcházet z brány...

Uchiha Yobi

Jen jsem zakroutila hlavou nad Kotetsu, který seděl s nohama na stole a nos měl zabořený do časopisu pro ženy, kde smolil zřejmě jakousi křížovku.
"Tobě taky a kdyžtak flákající se chuunin na šest je "Hagane", jo? Tak zdar," mávla jsem na něj a vypochodovala na cestu vedoucí z vesnice. "Támhletudy," odpověděla jsem hyperaktivnímu Uzumakimu s rukou napřaženou kamsi před sebe.