Tým 5

Cvičiště č. 18...

Uzumaki Minato

Ráno jsem se probral pěkně ve svém pokoji. V tu chvíly již někdo klepal na dveře mého pokoje. Stál tam jeden člověk co k nám občas zaskočí nákupem když mamča nemůže. Máte se dostavit dnes na cvičiště 18. Říkala to vaše nová Senseika. Jen jsem kývl jelikož jsem byl ještě rozespalý. Když muž odešel vlezl jsem do sprchy a vykoupal jsem se. Potom jsem se oblékl, nasnídal a vyběhl z domu. Po nějaké chvíly jsem našel cvičiště č. 18. No vypadáto že tu jsem úplně první. Usmál jsem se a upravil si svůj plášť s nápisem "Čtvrtý". Pak jen zbývalo čekat na ostatní.

Ryuu

Když jsem se dozvěděl svůj tým, tak jsem nelenil a začal se připravovat. Vzal jsem si na sebe převážně tmavě béžové až téměř hnědé oblečení, okolo pasu jsem měl své věci včetně výzbroje, která se nacházela ještě v krabičce, kterou jsem měl uvázanou na noze. Ta sloužila především pro kunaie. Svou ochranou čelenku jsem si ovázal na čelo. Připadal jsem si téměř dospělý. Když jsem dorazil na cvičiště, uviděl jsem Minata. Úsměvně jsem mu pokývl a sedl si na blízký kámen.

Mirai Kawashima

Z phřbu jsme se vraceli celkem pozdě... což o to, snad jako jediný jsem nebyl tak strašně mlčenlivý.
Ihned co jsme došli domů jsem radši mazal do postele s tim, že se zítra stane něco sec sakra zajímavého!

Když jsem se tedy ráno probudil, umyl se, oblékl a udělal všechny tyhle serepetičky, vydal jsem se dolů na snídani. Jako vždy tam bylo připraveno vše co k správné snídani je potřeba! Ohohóó potěšeně jsem zaohohoval a sedl si ke stolu. Známky nedávných událostí na mě nebyli vidět, takže i rodiče byli poměrně optimističtí. Táta sice vypadal jako... no nevypadal hezky, což jsem mu několikrát připomněl a málem jsem měl co dělat s polikáním snídaně, jak se mi po jeho pohledu sevřelo hrdlo. No... v tom nás vyrušilo zaklepání na dveře... matka šla otevřít. Ve dveřích stál jeden shinobi, relativně neznámý a předal matce nějakou zprávu a lejstro. Pozorně a zvědavě jsem sledoval situaci s tím, že budu první kdo si to přečte. Pomalu jsem se odpolížil od talíře a hrnku s kakaem a rychlostí blasku se vrhnul na matčinu ruku, ve které držela dopis!
Há a mám ho! v tu chvíli jsem se otočil a chtěl se rozběhnout do svého pokoje. Avšak nohy jsem nedokázal položit na zem a vzdálenost od schodů byla stále stejná. Pust mě! vykřkl jsem na otce, který mě držel ve vzduchu za oblečení. Njn ninja... spražil mě pohledem, tak už jsem radši byl sticha a nic nějako mo nezkoušel. Jen jsem seděl na židly, opřen o ruku, nafouknut a uražen.
Otec si pečlivě prostudoval dopis... vážně se na mě podíval... a pak... pravil. Tož synu... dneškem jsi přiřazen do týmu.
Jóóó! a teď se těš! stanu se lepším shinobi, než ty kdy budeš, dědku! zařval na otce v divoké grimase a prudkým odhodláním v očích. Otec se na něj vážně podíval... hnedle na to ale nasadil stejný výraz a stejně prudkým tónem odseknul něco ve smyslu, že tupci zůstanou tupci na věky... což mě samozřejmě neuvěřitelně naštvalo. Další průběh už musela zsatvovat matka dvěma dobře mířenýma ranama do hlavy.
No sbalení všech věcí jsem vyrazil k cvičišti... s veselým výrazem, úsměvem na rtech a písničkou na jazyku. Všechno bylo tak jak má být a já si razil cestu dopředu, stát se lepším ninjou. Pyšný krok, úsměv na všechny strany, sem tam nějaká nevhodná poznámka... hola hop... už sem byl na cvičišti. Zastavil jsem se asi 50 metrů od místa, kde bychom se měli setkat a uviděl tam dva bývalé spolužáky. Minata a Ryuua. Odhodlaně jsem přišel k nim, hlava nahoře, prkený krok... Dobrý večer! a prudce jsem se na oba otočil hlavu.

Hyuuga Tamichi

Když jsem se dozvěděla, že se mám dostavit na cvičiště č. 18, rychle jsem vyběhla z domu a už jsem uháněla na místo setkání. Zjistila jsem, že mí tři spolužáci tam už jdou. Přišla jsem sice trochu později, ale nakonec jsem dorazila.

Uzumaki Minsto

Podíval jsem se na ostatní. Takže Ahoj. Zasmál jsem se a spustil. Takže tohle bude nejspíš náš super tým. Rukou jsem si prohrábl vlasy a sedl si na zadek. Kdo myslíte že bude náš sensei? Pak jsem si je začal všechny prohlížet. Jménem jsem znal jediného Ryua. Pak jsem se podíval na dívku a pohled my utkvěl na jejich očích. Takže ty budeš nejspíš z klanu Hyuuga že? Usmál jsem se kamarádsky. Nakonec jsem se podíval na Miraie. Promiň ale nějak mi vypadlo tvé jméno. Usmál jsem se nervózně.

Mirai Kawashima

Nakonec přišla ještě Tamichi, te´d už se nejspíše čekalo jenom na senseie... najednou však Minato začal.
Cože... cože?... cože?! stupňoval jsem tón směrem k Minatovi... Ty neznáš moje jméno?! Mé, zvučné, slavné jméno?! zařval jsem na něj s plných plic... Tak to jsi si dopr... dovolil moc.
Asi něco udělám... pokračoval jsem v šepotu... něco udělám... !... představím se! odmlčel jsem se a vyslovil Mirai Kawashima, k službám. teatrálně jsem se uklonil.
Nakonec jsem přišel přímo před Minata a poplácal jsem ho na hlavě. Je vidět, že se původ nezapře.

Hyuuga Tamichi

Podívala jsem se na Minata, který mě oslovil, ale v tom na něj začal Mirai něco vykřikovat. Když se utišil, tak jsem Minatovi konečně odpověděla.
Ano, máš pravdu. Jsem Hyuuga Tamichi , řekla jsem a usmála se na něj. Většinu spolužáků jsem jménem sice znala, ale s většinou jsem se nikdy moc nebavila.

Uzumaki Minato

Nejdřív jsem se usmál na Tamichi. Moc mě těší. Pak jsem ovšem vyskočil na nohy a podíval se na Miraie. Co máš proti mému původu? Zamračil jsem se a taky ho pořádně poplácal po hlavě. To bude asi problematická část týmu. Pomyslel jsem si. A tvé jméno není ani slavné a ani zvučné! Pousmál jsem se a pak jsem se podíval raději na Tamichi. No slyšel jsem že klan Hyuuga má specifické Kekkei Genkai. Ty už ho zvládáš?

Mirai Kawashima

Parchant, červy tě sežerou! pomyslel jsem si, když mi oplatil stejnou mincí. Na čele mi vyběhla žíla...
Ano, opravdu se původ nezapře. jako v akademii... jednou blbeček, navždy blbeček. zakroutil hlavou, trošku poodešel a sednul si na trávu, vytáhl kunai a začal si s ním točit. Prej specifická kekkei genkai... u Hyuugů ho má snad každý. pomyslel sarkasticky.

Hyuuga Tamichi

Musela jsem se zasmát nad komickými výstupy těch dvou - Miraie a Minata. Mirai opravdu vypadal na zajímavého ninju. Aspoň bude v týmu sranda. Pak jsem odpověděla Minatovi.
Jo, ty myslíš Byakugan, a přitom jsem jedním prstem ukázala ke svým bílým očím. Ano, celkem jej už zvládám, naučila jsem se to během studia na akademii.

Ryuu

Hm? Kecá mu to opravdu dobře, takový zemřou vždy první, nebo snad ne? Hey.... mohli by jste se ztišit? Za prvý budeme vypadat jako hlupáci a za druhý.... jakže se to jmenuješ, ehm? Trochu si tím nervákem pohraju, dokud tu není sensei je vše povoleno.

Mirai Kawshima

Žíla mi vystoupila ještě o trochu víc... Tak tohle teda ne... ale... držel jsem se... držel...
Ne nemohli, pokud ti to vadí, zapni svůj klid-mód na sto procent. Nebudeme ti vadit a ještě budeš vypadat kůl... to jde ne? zeptal jsem se ho s hranou nadějí v očích. Víš jak... klučina nám zamrzá... zamrzá... zamrzááá a nic nevnímá. promluvil ostře.
Já jsem tedy ve skvělém týmu, jeden tupej, druhej rádoby ignorant. Mám já tohle za potřebí. Každopádně... dost provokací, kašlu na to. a ze sedavé pozice jsem si lehnul, zavřel oči a nechával rudou barvu pomalu odcházet.

Uzumaki Minato

Zasmál jsem se když se do toho vložil Ryuu. Ryuu dobrý tah. Pomyslel jsem si a pak jsem popřemýšlel co udělat Miraiovy za to že urazil můj původ a mě. Ale co nechám to být. Jsem mnohem silnější nežli on. Usmál jsem se a lehl jsem si do trávy. Tak jo vážení a jakou máte předtavu o naší Senseice? Myslíte že bude silná nebo že to bude nějaká bábovka? Kéž by byla aspoň na podobné úrovni jako je legendární ninja Kakashi Hatake. Zavřel jsem oči a čekal.

Ryuu


Usmál se. Nemusím ze sebe nutně dělat cool týpka, protože vedle tebe je snad cool téměř každý. Odpověděl jsem opět povokací. Náš sensei bud určitě ten nejlepší možný. Bude určitě lepší než někdo jiný. Odpověděl jsem Minatovi.

Mirai Kawashima

Zase mi vystoupila žíla, ale zase jsem se držel... Banda sucharů... nic jinýho. Mastiči ega, doufám, že se brzo rozpadneme... pomyslel jsem si v duchu a co nejlépe se snažil ignorovat ty dva. Holt, já byl vždycky jiný. pomyslel jsem si, přičemž jsem pocítil pýchu nad tím, že nejsem tak... dospělý.

Uchiha Yobi

Sraz v devět, teď je teprv půl desáté, ještě se určitě ani pořádně neseznámili... no, je trochu brzo, ale radši už půjdu. Vydala jsem se na cvičiště 18. Už z dálky jsem viděla dva klučiny, kteří se hádali. Jeden z nich byl ten harant Hokage. Vlastně... Minato-kun, to jsem myslela! Přisvištěla jsem k nim.
"Nazdar děcka, snad se tu neperete?" řekla jsem na uvítanou.

Ryuu

Okamžitě poznal rysy Uchiha klanu. He? Kopírka? Se svetrem?! Oooh můj bože! To je prostě cool! Na to budeme mít snad dost času s vámi, ne sensei? Odpálkoval její pozdrav ke kterému přidal ještě ironický úsměv.

Uzumaki Minato

Zahleděl jsem se na Senseiku. Co je to zase za zjev? Skoro jsem se lekl a pak jen zahuhlal. A nepereme se jen se trochu škádlíme. Zasmál jsem se a zamyslel jsem se. Tohle není možné, koho nám to mamča vybrala! A ty strašné boty, jak v tom může chodit? Vyskočil jsem na nohy a čekal co se bude dít.

Uchiha Yobi

"Tenhle zjev je tvoje učitelka, tak se podle toho chovej. Asi by to neudělalo dobrý dojem, kdybych hned při první lekci musela seřezat syna Hokage, ale bohužel pro tebe mi na mé dobré pověsti až tak nezáleží," zavrčela jsem na něj. Jak jsem čekala, už mi ti prckové lezli na nervy, a to mě sotva pozdravili. No vlastně... "A to ani nepozdravíte?!"

Mirai Kawashima

Sensei vypadala... no na rovinu, divně.
To jsem teda zvědavý. pomyslel jsem si, trošku se přiblížil, pozdravil a vyčkával s poměrně vytřeštěným a prkenně tázavým pohledem.

Ryuu

No, říkat jí zjev asi nebyl nejlepší začátek, ale Minato byl nejspíš trochu mimo. Ironicky se zatvářil a ještě ironičtěji pozdravil. Dobrý večer, sensei! Následně se usmál.

Hyuuga Tamichi

Chvíli jsem se koukala na naši novou učitelku, dokud nás neseřvala za to, že jsme ji ani nepozdravili.
Dobrý den, sensei, pozdravila jsem nakonec. No, myslím, že to nebudeme mít lehké.

Uzumaki Minato

Po sesnseičině proslovu jsem se kapku uklidnil a pousmál. Dobrý den, Začal jsem klidně ale pak jsem začal: a ještě jednou mě nazvete jako SYNA HOKAGE TAK VÁM USTŘELÍM PUSU. Zařval jsem. Já jsem Uzumaki Minato syn Uzumaki Kushiny nic víc a ani nic méně. Titul Hokage získala až po mém narození tak to sem laskavě nepleťte Dodal jsem rázně a díval jsem se senseice přímo do očí.

Uchiha Yobi

Sledovala jsem Uzumakiho, jak se rozčiluje, a pousmála jsem se.
"Dobře, budu si to pamatovat," kývla jsem na něj mírně hlavou. Tím, že očividně nehodlal těžit ze svého původu, si mě docela získal. Rozhlédla jsem se i po ostatních, kteří mě konečně slušně pozdravili. "No vidíte, ani to nebolelo. Takže, teď byste se mi mohli představit, co říkáte? A když už budete v tom, ukažte mi svou nejlepší techniku, ať vím, s čím budu pracovat." Usadila jsem se hezky na zem s nohama nataženýma před sebe a čekala, s čím přijdou.