...

Tyria

Sledovala blížící se Orlí hnízdo. Bylo pozoruhodné, že vydrželo takovou dobu, ale vypadalo prázdné. Počkala tedy, až přistanou, jelikož je nevítaly Mozatovy obranné systémy. Jakmile se tak stalo, obrátila se ke svému padawanovi. Půjdu prozkoumat, v jakém stavu jsou systémy a jestli zde nikdo nečeká. Pokud by se kdokoli...opakuji KDOKOLI objevil, chci abys okamžitě odstartoval a odvezl mé děti do bezpečí. Chci abys na nějaký čas zmizel a pak navštívil mou rodinu zde na Corellii a oni se o vás v nejhorším případě postarají. Usměje se na něj, pohladí své děti a vezme si vysílačku. Tu si přidělá na ucho a vydá se ven z lodi.

Sídlo bylo prázdné, naprosto a dokonale. Nikdo zde nebyl nejmíň 10 let, možná víc... bylo ale viděť, že to tu někdo opustil spořádaně. Přes konzole byl přehozený nějaký hadr, aby se na ně nepřášilo, dveře zamčené (ale kod byl pořád stejný). Vše fungovalo, i když už to bylo nějakou dobu co to bylo naposledy aktivní... jen bylo potřeba provést diagnostiky všech systémů. než se spustí...

Tyria

Prohlédla si staré sídlo Repartusu...ano to byly doby. vypadalo to, že když Jedi opět zformovali, tak to tu opustila i s ostatními. Zmáčkla vysílačku. Ehm..můj padawane...promiň ale na jméno si teď nevzpomenu, musíš mi odpustit. Vem mé děti a přijď za mnou. Jsi techničtější typ než já a bude potřeba proves diagnostiky všech systémů, zapnout štíty a palebné věže. Vyšlu mu do lodi.

Elas Rost

Elas Rost... to snad není tak složité jméno, ne? Ale už běžím... řekl jsem. Za několik málo minut jsem doběhl k Tyrie a začal nahazovat systémy, samozřejmě s její pomocí, neboť systémy neustále vyžadovaly různá hesla a podobné věci. Během chvíle ale bylo vše funkční...
Pak najednou jako kdyby vše probliklo. Na chviličku si viděla staré sídlo, pak jak medituješ s Drathasem, pak několik nesouvislých obrazů a pak bylo zase vše v normálu...
Obě děti seděly na starých židlých a koukali se jeden na druhého. Vypadaly velice smutně...

Tyria

Pardon pardon...dobře víš že mám teď v hlavě mišmaš. odpoví kapku nevrle a počká, až dorazí. Společně nahodí všechny systémy. Jakmile byly aktivní, něco se stalo. Najednou uviděla sídlo tak jak si ho pamatovala a taky toho sitha - Datlase nebo jak se jmenoval, bylo zvláštní, ale ani jeho jméno si nemohla přesně vybavit. Byla dosti zmatená. Další obrazy už ani nevnímala, jen zavrávorala a opřelase o kraj jedné konzole. Pak se podívala na své děti. Byly smutné a to jí nehezky tížilo na srdci. Poklekla tedy k nim a ruce jam zabořila do vlasů, jak to matky s oblibou dělají. Kdopak se nám tu tváří jako hromádka neštěstí. Usmála se na obě. Já..vím...je to těžké...

Když já už nechci... začala ta dívka, ale najednou přestala a usmála se. Já jen nechtěla dál utíkat, to je všechno. Než si někde najdu kamarády, tak musíme pryč. Buď jsme někde, kde nejsou žádní lidi, jako na Ord Mantell, nebo zase někde, kde je lidí moc, jako na Nar Shaddaa řekla

Chlapec měl obličej v dlaních a vypadalo to, že brečí...

Tyria

Pohled na její děti, které byly v koncích jí vehnal slzy do očí. Přitáhla si oba k sobě a zašeptala. Mě je to tak líto...vždy jsem pro vás chtěla jen to nejlepší, ale tím co jsem...vám způsobuji ty nejhorší útrapy. Já nevím..bývaly doby, kdy bychom žili jako ctění ochránci republiky, jenomže situace je těžká... Dál už nedopoví jen zmlkne a otře si slzy z tváří což moc nepomůže.

Chlapec zvedl hlavu a podíval se na tebe.
Ale ty to nechápeš... celé je to pa... řekl ale najednou se zarazil ...trně beznadějné... dodal nakonec... A zase sklonil hlavu.
Tvůj padawan se mezitím hrabal v počítači...

Tyria

Neodpovídala...jen tupě zírala na zeď za nimi. Věř Silasi, že kdybych mohla udělat něco, změnit v minulosti něco, aby jste se měli lépe. Neváhala bych i kdyby mě to mělo stát život.

Silas

Ty nic nechápeš... zakroutil jsem hlavou a rozběhl se pryč chotbou... Za chvíli jsem zmizel někde za rohem.

Elas Rost

Já se o něj postarám řekl jsem, usmál se a rychle se rozeběhl za ním. Je toho na něj moc, ale dostane se z toho... ozvalo se ještě z chotby...

Tyria

Smutně pohlédne za svým prchajícím synem. Neměla anidost vůle jít za ním, cítila se hrozně. Jen kývla na svého padawana a opřela se o jednu konzoli. Hlavu si dala dodlaní a zašala si mnout spánky. Nechápu..já vím že nic nechápu...nechápu proč se tohle děje, jak se to děje...co jsem dělala těch deset let. Řekne tak nějak spíše k sobě.

Dívka tě najednou chytla za ruku. Ucítila si zvláštní pocit. Jako kdyby se ti snažila něco říct, ale nerozuměla jsi... ale byla sis jistá, že to co ti chce říct je důležité a hlavně něco, co nemůže říct nahlas... když poznala, že to nevyšlo tak vypadala mimořádně zdrceně...

Tyria

Překvapeně pohlédne na Tamari. Co se děje? To že nechápala jí děsilo. Tamari?! Pak vyzkoušela mind trick starých jediů - telepatie. Pokusí se tedy telepaticky. Co mi chceš říct Tamari. Stačí..jen na to mysli....

Možná ti něco chtěla říct, možná ne, to ses nedozvěděla, protože v tu chvíli přiběhl Elas Rost. Na zádech vezl usměvavého Silase. Smál se tak upřímně... Elas ho položil na zem. Hele špunti... mohli byste nás nechat chvíli o samotě... potřebuju něco probrat... požádal. Silas odběhl hned, Tamari o něco neochotněji...
Elas se posadil.
Co budem dělat teď? Nebylo by moudré kontaktovat ostatní? Nějakou tajnou frekvencí, nebo tak něco? Nevím, jak dlouho přežijem sami... zeptal jsem se

Tyria

Pohlédne na Elase. Z toho co vím..moc ostatních není. A bojím se, že použítí tajné frekvence by bylo stejně tajné, jako volání přes sithské telekomunikace. Pronese s ironií. Avšak...mohli bychom kontaktovat mou rodinu v Coronetu, ale nerada bych na ně přitáhla nějaké potíže. Promne si spánky...je v koncích.

Ale no ták... neříkejte mi, že neexistuje nějaká super tajná frekvence, o které ví jen opravdu málo lidí... ačkoliv co já vím... slýchal jsem různé legendy, které se nakonec ukázaly jako opravdu jen legendy... naléhal jsem snad trochu moc. Ale ta naděje, že by nás bylo víc byla... přitažlivá. A bylo to vidět.

Tyria

Jeden bystrý muž mě učil - Chceš li něco skrýt, nechej to na očích. Pokud použiju normální frekvenci, na níž pošlu zašifrovanou zprávu, bude větší šance, že to nikdo neodhalí. Každopádně je tu frekvence, kterou jsem používala s Petrasem a o té jsme věděli opravdu jen mi dva. Unaveně na něj pohlédne. Bylo toho na ní moc. Ta nás ovšem spojí pouze s naším sídlem v Coronetu. Nebylo by však marné jí začít používat jako novou tajnou frekvenci. Ale když jinak nedáš...můžeš zkusit tuhle... Načmárá mu do prachu frekvenci. ...tu už však nikdo nepoužíval před deseti lety, třeba se ti poštěstí.

No... to by snad mohlo stačit, víc se stejně nedozvím... řekl najednou tvůj padawan.... všechno zablikalo.... a prásk! Byla jsi opět v meditační místnosti s lordem Drathasem. Ten se usmíval. Ale nějak zlomyslněji, než předtím...

Lord Drathas

OK, zkončete tuhle šarádu, nahoďte energii, štíty, všechno... nastavte kurz na Corellii... řekl a nějak zvlášť si tě nevšímal...

Tyria

Zamrkala. Byla to pas a ona velmi...velmi hloupě naletěla. Ale nemohla to takhle nechat...prostě nemohla. Hnal jí strach o její milované. Byla taková nána...taková husa...Vyskočila na nohy a rozběhla se k východu...měla nyní v plánu zničit tuto loď, ať už to stojí co to stojí. I kdyby měla zabít sama sebe. Měla poslední termální detonátor a s ním se dalo dosáhnout hodně. Použil zrychlení pomocí síly, aktivovala obě čepele a pokusila se proklouznout kolem Drathase.

Drathas jen mávnul rukou a dveře z místnosti se uzavřely...

Lord Drathas

Kam ten spěch? zeptal jsem se. Zmačknul jsem nějaké tlačítko a ze stropu sjely další 2 klece... v jedné byl chlapec a ve druhé dívka. Oba vypadali až příliš jako tvoje "děti". Obě děti taky vypadali hrozně zničeně... Neměli moc radost z toho, že mi museli pomoct, ale jinak bych je zabil... a díky nim a díky Vám teď zničím všechny jedije v galaxii... řekl jsem

Tyria

Ač to nebylo znát, měla Tyria silný mateřský instinkt a když už nic jiného, tak pohled na zubožené děti v ní vyvolal silnou vlnu nenávisti a odporu. Ta otevřela její pomyslná dvířka agrse a ta se vylila jako voda z protržené přehrady. To, že jsi mě obelstil a vše kolem toho je má vina a hloupá nedbalost, ale že jsi tohle udělala dětem...Drathasi...temná strana nebude dost temná na to, aby vyjádřila co ti teď udělám. Celý pokoj se otřásl. Klece v nichž byly děti praskly a dopadly na zem...mříže se začaly ohýbat do všech stran. Drathas mohl pocítit, že jeho protivník balancuje na hraně temné strany síly, avšak nedalo se říct, že by to pro sitha bylo přínosem. Tyria spojí obě části meče a připraví se na boj.

Všechny klece v místnosti se rozpadly, i ta, ve které byla ta žena. Několik dalších konzolí vybuchlo taky... Drathas se zapřel, vlna ho taky docela slušně zasáhla. Vytáhl svojí píku a vrhl se do útoku. Rovněž byl dost naštvanej, jelikož si ho poranila... jeho píka mu dávala výhodu delšího dosahu, měla ale značně krátkou čepel...

Tyria

I když jí ovládal vztek, tak si uvědomovala, že má drathas delší dosah, ale jeho čepel byla kratší a toho by bylo možno využít. Zprudka odrazila první drathasův výpad. Pak se překulila stranou a uvědomila si, že s dvojčepelákem nemá žádnou výhodu. Rozdělala tedy obě čepele. Jednou byla připravena vykrýt případný útok a druhou vrhla pomocí síly proti Drathasovým nohám.

Drathas měl také výhodu, jeho píka byla vytořena z materiálu, který odolával světelným mečům. Proto útok odrazil druhým koncem své zbraně. Pak se ohnal znovu, tentokrát mnohem silněji. Zdálo se, že jeho fyzicka síla daleko převyšuje tu tvojí... taky se pohyboval rychle jak čert...

Tyria

V rychlosti přitáhla odražený meč a vytvořením jakýchsi "nůžek" vykryla útok, nutno však říct, že jí jeho síla posunula o kus dozadu. Byl silný a navíc počertech rychlý. Jeho zatracená píka taky byla nerozseknutelná, což dosti stežovalo situaci. Avšak z dřívějšího pohledu to vypadalo, že nutně nemusel být tak zběhlý v síle jako ona a tak zkusila to co se zdálo býti moudré. Škubnutím dveří vyrvala jedno křídlo dveří a mrštila je proti Drathasovi. To jej mohlo alespoň trošku oslabit. Navíc tak také poskytla těm třem únikovou cestu, protoež pokoj se pro ně stával dosti nebezpečným.