Tajemná záře nad Corusantem

Loď vyskočila z hyperrychlosti nad orbitou Corusantu. Její posádku tvořili jen 3 osoby... všichni 3 byli zástupci rasy, známé jako Duros. Loď nesla označení obchodní organizace Czerka a byla dnes již pátou, která dnes na Corusant zamířila. Jen jedna věc byla jistá, něco velkého se chystalo a nemohlo to být nic dobrého, Ale o tom neměl nikdo na povrchu planety tušení...

Torin

Potuloval jsem se po ulicích Coruscantu po dlouhém tréninku Síly. Samozřejmě mimo veřejnost, neměl jsem tedy v plánu na sebe upozorňovat, od evakuace jsem neviděl žádného rytíře Jedi, ale co dělat? Podat si inzetát s názvem Hledám rytíře Jedi z Dantooinu? To asi ne, nejprve se zajdu odreagovat do kantýny. Ta byla naštěstí velmi blízko. Vstoupil jsem tedy do kantýny, odebral se k pultu a náhle se zastavil, Chuť na jakékoli pití mě přešla po zahlédnutí Twileckých tanečnicí, na takové věci jsem měl slabost i přes to, že jsem Jedi. No co říct, prostě originál. Na sobě jsem měl samozřejmě plášť, aby nikdo nepoznal mojí Jedi róbu. "Do toho holky." Skandoval jsem na tanečnice.

Corusant - Kantýna

V nižších úrovních Corusantu bylo mnoho podniků. Leckteré byly pajzly, kam se slučný člověk (nehledě na rase) bál vejít i ve dne, ale spousta z nich byla solidní a kromě pití nabízela také... jiné zábavy... Na obrazovkách byly vidět záběry ze závodů kluzáků na Malasteru a spousty dalších her, stejně jako zápasy robotů. Sehnat kvalitní tanečnice také nebylo lehké, ale zde měli opravdové tanečnice, ne jen ty hloupé hologramy, jako leckde jinde...
Kromě toho byla v kantýně zábava... několik bithů hrál ona hudební nástroje, bohatě se rozlévalo pití, u stolů se bylo možní zahrát nějakou tu hru Paazaku... a také se zde daly pochytit nejnovější drby...

Torin

Po obdivování tanečnic jsem si sebral pití a chvíli ho do sebe lil. Samozřejmě né tak, abych pak nevnímal to, co mi ostatní řeknou. Ostatně alkoholické nápoje na mne neměly skoro žádný vliv. Přistoupil jsem k nejožralejší skupině a snažil se poslouchat. Nenápadně jsem se vmísil s ožralým jak tónem. "čAu ČaU, tak jAk To JdE? Neslyšeli jste náhodou něco o nějakém rytíři Jedi, který je naživu? Chtěl ByCH NěJaKéHo záhlédnout a nakopat mu PRDEL haha." Pověděl jsem těm, co mi přišli jako největší a nejožralejší šmejdi, co chtějí každému jen škodit.

Banda ožralů vybuchla smíchem. I když to nemuselo nezbytně být tím, co řekl Torin... byli dost namol. Rytíři jedi?! Oni ještě nějací žijí? Myslel jsem, že ty šmejdy už dávno někdo zastřelil spustil jeden. Na to se napiju! přidal se druhý. Ještě pár lidí si neodpustilo debilní poznámky...

Torin

Stále jsem udržoval svůj nenápadný výraz, Snažil jsem se zapadnout, abych nevzbuzoval podezření. "Si děláš srandu ne? Jestli jsou všichni mrtví, tak jakému mám teď rozbít držku?" Zakřičel jsem do skupinky ožralů a začal se nechutně smát, ostatně tak jako oni. "Sakra, tohle nikam nevede. Jak je mám najít? Zmizím odsud, než se vyvolá nějaký konflikt" Pomyslel jsem si a vstal z místa. Obešel jsem ještě jednou celou kantýnu a vydal se k východu.

Ožralové si tě nevšímali moc... nakonec jsi tedy odešel z kantýny... venku bylo jako vždycky spoustu lidí... možná až na toho chlápka co vyšel z kantýny hned po tobě... a vlastně celou dobu se na tebe koukal dost ošklivě, když si pomlouval rytíře jedi...

Torin

Chlápka jsem si všiml až posléze. Nicméně jsem dělal, že ho nevidím. Chtěl jsem zjistit, kdo to je, a tak jsem odešel jakýmsi směrem do nějaké temné uličky. Jakmile jsem tam došel, tak jsem se zastavil a vyčkal, jestli je za mnou. "Už v kantýně jsem měl takový pocit, že mě někdo sledujel. Lovec odměn to být nemůže, nic jsem neudělal. Teda, doufám, že jsem nic neudělal. Možná na mě někdo jen tak vypsal odměnu, protože neměl co dělat. No, nevadí. Zachvíli se to možná dozvvím" Pověděl jsem si v duchu a otočil se za sebe, jestli tam ten chlápek je.

Chlápek tam ale už nebyl... přesto jsi měl ale pocit, že tě sleduje i nadále... Možná to byl nějakej šestej smysl, nebo to mělo něco společného s tvým výcvikem. Nebyo jsi byl paranoidní... každopádně něco nebylo v pořádku. Ale to tady, ve spodních úrovních Corusantu nebylo nic divného. Tady se dalo ztratit se stejně dobře, jako na Nar Shaddaa...

Torin

Jakmile jsem nikoho nezahlédl, respektive toho, o kterém jsem si myslel, že mě sleduje, tak jsem si trochu oddychl a vydal se směrem k výtahům. Chtěl jsem jít ještě do nižšíhoo patra a najít větší pajzly, kde by o nějakých Jedi mohli vědět. Ono obvykle když se někdo vydá na cizí planetu, tak nebude chtít být v těch nejvyšších patrech, které jsou nejvíce hlídané. "Sakra, Kdyby se mi podařilo najít aspoň jednoho rytíře. Musíme rychlet obnovit akademii, ale jak? Když jsem byl evakuován, tak byla má hodnost Padawan. Jak bych mohl založit akademii, to je nesmyslné. Musím trénovat!" Pomyslel jsem si a došel k místu, přes které bych se měl dostat do nižších pater. To však neměnilo nic na tom, že jsem měl ten divný pocit, jakoby mě někdo opravdu sledoval.

Torin se ponořil ještě níž do hlubin Corusantu... Tam to bylo už pěkně ošklivé... Teda ne nezbytně ošklivé, ale potulovali se tu už kdejaké existence... Na druhou stranu to bylo ideální místo k získávání informací, když teda člověk věděl, jak a kde se ptát... Jinak se tu mohl člověk ztratit až příliš snadno.

Torin

"Tak a jsme tady. Páni, tohle je ale díra." Pomyslel jsem si a rozhlížel se po okolí. "Ale teď zůstavá otázkou, kde získat informace." Pověděl jsem si v duchu a procházel se takovou, dá se říct "základnou". Raději jsem prozatím zůstaval tam, kde jsou normální tvorové a né žádné bestie. Po chvíli jsem se rozhodl trochu trénovat na místecch, kde nikdo není. Ve vyšších patrech to nebylo možné, ale tady by možná mohlo. Vešel jsem tedy do uličky, sedl si do tureckého sedu a pomalu se začal mentálně soustředit na okolí. Jednak proto, abych trénoval Sílu a taky abych vycítil přítomnost, kdyby se náhodou někdo blížil. Kameny a jiné předměty se začaly náhle zvedat.

Ale, ale, ale... taková neopatrnost... ozvalo se
Zrovna v den, kdy se na Corusant sjedou nejlepší lovci odměn z celé galaxie narazím na neopatrného Jedije...
O roh budovy stála opřená žena, twi'lek... na sobě měla brnění a vypadala že má u sebe dostatek zbraní pro menší rebélií...
Čekala bych, že budete daleko opatrnější...

Torin

Někdo mě z meditace vyrušil, pohledem na ní a podle slov jsem poznal, že to je lovec odměn. "I přes maximální koncentraci a soustředění jsem nedokázal vycítit přítomnost lovce odměn? Jsem slabý, musím trénovat! Ale teď se musím zbavit jí. Sakra, proč je to ženská, pro ty mám slabost." Pomyslel jsem si a úsmal se. "Madam, nevím o čem to mluvíte. Já nejsem Jedi. Můj prsten je nejnovější technologie tohoto století. Jsem také lovec odměn. Dovoluje mi napodobit Sílu Jedijů, ale jen v přiměřeném množství. Je to vlastně taková neviditelná entita, která se po chvilce zhmotní a začne zvedat předměty, prostě jako telekineze." Pověděl jsem,jí. ruce jsem měl pod pláštěm a rukojeť světelného meče neviděla, takže by mi mohla věřit, pokud není tvrdohlavá. "Věř mi kočičko, mluvím pravdu. Právě se tu snažím nějaké Jedije najít a zabít. Moc jich nezbylo, mohl by to být triumf." Už jsem se jen zvedl a čekal na odpověď.

Jedi a k tomu vtipálek, tahle kombinace se nevidí právě často... popravdě jsem vždy myslela, že vy Jedijové jste spíš na fakta, než na humor... No jsem ráda, že jsem se mýlila... No ale důležité je, že to, že teď jsem tu já a vy... Možná tomu nebudete věřit, ale narozdíl od mnoha svých kolegů tu nejsem, abych vás zabila... řekla jsem a usmála se lehce

Torin

Vykulil jsem oči a zhrbeně si začal hrabat ve vlasech. "Co to s ní je? Určitě mě chce donutit k tomu, abych j ířekl, že jsem Jedi. To se jí samozřejmě nepovede, haha." Začal jsem se ve své mysli ďábelsky smát. Pak následoval vážný pohled. "Tak co tedy chcete?" Otázal jsem se jí a před její odpovědí přemýšlel, co po mně asi může chtít. "Je to lovec odměn, měla by mě zabít. Ale nevím, protože to by na mě musel přece někdo vypsat odměnu. Kdo by to dělal? Myslel jsem, že hon na Jedi skončil. Možná je to tak, že Sithové zobecnily odměny na jednotlivou hlavu Jedije. Ano, to by vše vysvětlovalo." Pomyslel jsem si a čekal na odpověď.

Asi mi nebudete věřit, ale popravdě jsem tu, abych vám pomohla... Před několika lety jsem dostala zaplaceno za to, že najdu jednoho chlápka... honila jsme ho po celé galaxii jenom proto, abych ho musela sledovat do ruin enklávy na Dantooinu... Ukázalo se, že to byl mistr Jedi... no a pak jedno vedlo k druhému... a zkrátka jsem mu slíbila, že mu pomůžu najít ostatní... řekla jsem trochu nezaujatě, dál opřená o zeď, polovinu výkladu jsem si točila s blasterem

Torin

Její slova byly plná překvapení. "Opravdu znáte nějakého Jedi? Myslel jsem, že už žádní nejsou." Pověděl jsem zaujatě a vážně na ní pohlédl. "Můžete mě k němu prosím vás zavést?" Pověděl jsem a na mé tváři se následně objevil menší škleb. "To však neznamená, že jsem Jedi. Jen bych si s ním chtěl promluvit a porovnat s ním svůj mega super čuper prsten!" Dopověděl jsem a začal se smmát. Pokud mne tam chtěla zavést, samozřejmě jsem jí následoval. Tohle bylo pro mne opravdu důležité.

Jo, no věc se má tak, že vás k němu přímo musím zavést... taky nevím, zda si myslíte, že jsem úplně blbá, ale to je vaše věc... je tu jen jeden menší problém... Ten jedi je momentálně na malé obchodní stanici obíhající planetu Yavin... a moje loď měla cestou sem malou nehodu... řekla jsem jako kdyby se nic nestalo...

Torin

Přiblbe a s humorem jsem se na ní koukl. "To nemyslíš vážně, že ne?" Trochu jsem pozměnil výraz a dodal. "Skvělý, shrňme si to. Přiletěla jsi sem, aby jsi našla nějaké zbylé rytíře řádu Jedi, kteří utekli z poslední enklávy. Když jsi přiletěla z jistila, že máš nehodu, místo toho, aby sis tu loď opravila, tak jsi šla hledat. Když jsi někoho našla a myslíš jsi o mně že jsem rytíř Jedi, tak se chceš vrátit zpět. No, to je sice hezké, ale co chceš jako teď dělat? Jediná zbylá věc, co teď můžeme udělat, je tu lodˇukradnout."

Nenenene... chápeš to úplně špatně... když jsem sem letěla ZACHRÁNIT rytíře Jedi tak jsem obětovala svojí loď, abych dostala lovce odměn z jeho - tvé stopy... Takže mi dlužíš loď... řekla sem pobaveně. Teda až tak pobaveně možná ne. Ta loď byla skvělá a měla jsem jí mnoho let...
A ty jsi tady Jedi... vy Jedijové umíte celé to "dejte mi svojí loď a pak skočte z mostu" řekla jsem ironicky a máchala rukama ve vzduchu

Torin

Vypadal jsem jako totální magor s výrazem v mém obličeji...
Tedy, mělo to znázorňovat, že magor je ona.
"Kolikrát ti to mám říkat, já nejsem Jedi, ale potřebuju si jen promluvit s tím mistrem, který tě poslal. Tak budeme muset hold nějakou loď ukradnout."
Pověděl jsem jí a vyšel z uličky. "Pojď, ve vyšším patře je lodí dost, konec konců jsme na Coruscantu. Heh." Dopověděl jsem a čekal na ní. Pokud šla, tak jsem se vydal do dalšího patra, směrem k části, kde bylo celkem dost vesmírných lodí, pomocí kterých bychom se mohli dostat na jinou planetu.

No já se s váma hádat nebudu... řekla jsem a sledovala jsem ho do vyšších pater, diskrétně...
Celou cestu jsem samozřejmě hledala nepřátele... ukrást na Corusantu loď nebylo zřejmě tak snadné, jak si ten Jedi myslel.
Pokud mohu být tak smělá doporučovala bych "vypůjčit" si nějakou loď od těch lovců odměn, co po vás jdou... jednak je nebude problém najít a hlavně tu loď už nikdo nebude postrádat... řekla jsem trochu robotičtějším hlasem (nasadila jsem si helmu)

Ryuuka

"Páni, co si o mně myslí? Že jenom proto, že jsem Jedi, tak mám pobít několik lovců odměn? Takhle to teda nefunguje, sice umím odrazit střely blasteru, ale pokud je těch lovců víc, nezvládnu to. A pořád nevím, jestli jí mám věřit. To znamená, že jí o sobě nemůžu na plnou hubu říct, že jsem Jedi. Možná mě chce nalákat do nějaké pasti. Dám si pozor." Pomyslel jsem si a zase jsem se na ní přiblble koukl (Urahara výraz). "Eh, víš nejdůležitější na tom je, že jsi je oslovila jako TI CO PO MNĚ JDOU. Proč myslíš, že jim skočím do náruče, budou mě chtít zabít a diplomaticky mi tu loď taky nedají. Musíme jí prostě tajně ukrást. Je mi totálně jedno od koho. Jenom nechci bojovat." Řekl jsem tak, aby to vypadalo, že se bojím. Na pohled jsem vypadal jako idiot, avšak uvnitř jsem myslel na tvorbu nové enklávy.

Eeeeh? Já se tajně nikam plížit nebudu... pokud mi nechceš pomoc fajn... Tak je prostě sestřelím sama... většina lovců odměn nemá příliš ráda, když jim někdo krade loď... navíc bývají zakodovany na DNA, takže budu potřebovat jejich ruku nebo tak... tu chceš taky ukrást tajně?! řekla jsem.
Navíc slyšela jsem, že vy Jedijové si s nepřáteli umíte poradit... házet je ze skály, překrojit je vejpůl...