Chrám Jedi

Pět velkých věží dává najevo majestnátnost tomu to komplexu, který je izolován od lidské společnosti.

Duran Fengris

Pomalu kráčí směrem k chrámu Jedi. Vychutnává si večerního Coruscantu a větru foukajícího mu do obličeje. Přesto vše je dosti nervózní, ale také netrpělivý. Dnes večer se má setkat se svým mistrem-mužem, který jej bude další léta peskovat, chválit, poučovat a předávat mu své zkušenosti, aby jednou i on mohl takto kráčet se svým padawanem. Mlčky dojde až do budovy a pomalým krokem zamíří na místo setkání.

Chrám Jedi byl teď dost tichý. Spousta mistrů byla se svými padawany mimo Coruscant, aby doplnila řady Rytířů Jedi. Problém však nezůstal jenom při počtech, velmistr byl před dvaceti lety zabit a následovník stále nebyl znám. Řád byl stále řízen za pomoci celé Rady.

Duran Fengris

Ticho mu nevadí. V mládí zažil tolik hluku a všeho, že si chvil ticha dosti užívá. Fakt, že většina mitrů je teď pryč se svými padawani se mu moc nezamlouvá. Nebylo zde mnoho lidí a člověk nikdy neví co se může udat. Své obavy však na sobě nenechá znát. Stejně klidným a pomalým krokem dojde až na místo, kde je konferenční místnost. Zde se má setkat se svým mistrem.

Mistr je v místnosti čekal. Opřený o stěnu místnosti hovořil s Jedim jiné rasy. Byli dost zabráni do rozhovoru, avšak po tvém vstupu umlkli. "Ty budeš Duran, že?" Otázal se ho klidným hlasem zvláštní Jedi, jehož hlava se spíše podobala chobotnici. Následně vstal a uklonil se mistrovi, který vzápětí pokynul a sám se vydal k tobě. "Mé jméno je Anny Veran, budeš nyní můj padawan po dobu tvého výcviku." Řekl s poněkud zvláštně perverzním hlasem a zvláštně nabaženým úsměvem.

Duran Fengris

V konferenční místnosi byli dva jedi. Jeden, který vypadal normálně a druhý podovný chobotnici. když ho ten podivný osloví jen skloní hlavu oboum na pozdrav. Ano. mé jméno je Duran Fengris. Nic víc neříkal, na níc víc se jej neptali. Pak ten normálně vypadající přijde k němu. Těší mě, mistře. Na tváři se mu objeví úsměv. Je mi ctí být vaším žákem. Pronese a z jeho perverzního hlasu zase o něco znejistí.

Přistoupí k němu téměř na dosah ruky. Byl bych rád, kdybychom spolu dobře vycházeli, protože naše poslání budou určitě dost důležitá. Vysvětlil mu na úvod své záměry s jeho počínáním. "Myslím, je zbytečné se zabývat otázkami zde na Coruscantu, zítra odletíme na Kashyyk, kde bude probíhat základní část tvého výcviku." Oznámil mu neprodleně situaci, která se bude dít v nejbližších dvaceti čtyř hodinách.

Duran Fengris

Stojí na místě a sleduje mistra. Na žádost o vycházení jen stroze odpoví. Budu pracovat na tom, aby jsme měli dobrý vztah mistr-žák, ale i na tom, abychom se stali přáteli. Na tváři se mu objeví úsměv. Chápu mistře, zítra budu připraven. Mohu odejít?

"Jistě." Vypadlo z něj, načež se také otočil a šel do místnosti, do které odešel onen Jedi. V místnosti, kde si stál se zhostilo hrobové ticho, které přerušovaly pouze hodiny na stěně, které ukazovali jedenáct hodin, což yl čas naprosto vhodný pro spánek normálních lidí.

Duran Fengris

Poté, co je mu svoleno odejít se vydá do svého bytu, který je nedaleko Chrámu v jedné z lepších uliček. Pomalým krokem mu netrvá ani 10 minut, než se dostane domů. Otevře dveře a vejde dovnitř. Byt si pořídil teprve nedávno, a tak těch pár pokojů nestačil nějak moc vybavit. Byt se sestával ze tří hlavních pokojů a jednoho..přístěnku. Jeden z pokojů byl něco jako kuchyně, další byl koupelná v kombinaci se záchodem a poslední byla ložnice, kde měl skříň na oblečení, postel a pár dalších věcí. Přístěnek byl zatažen závěsem a za ním byl stůl s několika součástkami a kusy světelných mečů na odpis-hrabat se ve strojích ho docela bavilo. Celkově však byl byt nezařízen. Nebyly zde koberce, obrazy, květiny nebo cokoli co by jej nějak zůtulnilo. Duran odejde dát si sprchu, pak si nastaví budík na ráno a nakonec ulehne do postele se světelným mečem na nočním stolku u postele.

*Pro tuto místnost už je druhý den*

Duran Fengris

Druhého dne vstane. V rychlosti se osprchuje a udělá si míchaná vejíčka. Pak se oblékne, připraví si meče a potřebné vybavení. Pak zavře byt a pomalým krokem se vydá na místo, odkuď mají odletět na Kashyyk. Asi po patnácti minutách volné chuze dorazí na ono místo.

Veran

Něco ještě stále rozebírá s někým z posádky venku před transportem. Okolo je značná část lidí. Respektive spíše "lidí", jelikož cestující jsou roztomilí medvídci z oné planety. Ti se snažili vtipně dostat do transportu nějakou bednu, která však přepadla a málem zavalila celou jejich skupinu. Když bedna dopadla a následně se rozpadla, vypadla z ní velká kupa vesmírné mrkve.

Duran Fengris

Když přichází k lodi, s úsměvem sleduje medvídkovité tvory, jak se lopotí s bednou. Když si všimne, že se jim bedna rozsype, tak se stočí od trasy k mistrovi a odejde pomoci. Postaví se vedle jednoho z nich a usměje se na něj. pak zvede nevou ruku a pokusí se složit onu bednu. Pokud se mu to podaří, tak jí pomocí síly naplní mrkví a pomůže Medvídkům jí naložit. Pokud ne tak se jen omluví, že nemohl pomoci a odejde k mistrovi.

Takeru Aranes

Po ránu se probral ve své posteli v chrámu. Chvilku mu trvalo než se rozkoukal, ale asi po 10ti minutách se mu podařilo najít koupelnu. Jen čtyři hodiny spánku mu moc nepomohli. Neměl trénovat tak dlouho do noci. Když si v koupelně pustil na hlavu ledovou sprchu, bylo to jak kdyby jim projel elektrický výboj. Ale pomohlo mu to. Hned na to došel zpět do místnosti ve které spal a oblékl se do standardní uniformy. Zamotal si "ocásek" vlasů koženou tkaničkou což značilo že je stále jen Padawan. Nakonec se vyhrabe i z místnosti a rozejde se chodbou směr místnost určená k meditaci. Potřeboval si pročistit hlavu.

Duran-> Takové složité sestavení bedny za pomoci síly se ti zatím nepovedl. Ono to však bylo jedno, protože medvídková garda mezitím stihla všechnu mrkev spořádat a zbytek odnést ve vlastních tlapkách na loď.

Takeru-> Chrám byl opravdu téměř prázdný. Doslova se nabízel k tomu, aby někdo zaútočil. Přeci jenom pro Sithského vládce by byla hračka ovládnout nechráněný chrám. Potkat tu Jedi se stávalo téměř vzácností okamžiku.

Duran Fengris

Když se mu nepodaří bednu složit, tak se omluví, že nepomohl a odejde. Dojde až k mistrovi. Dobrý den mistře, jsem připraven. Urovná si plášť.

Takeru Aranes

Docela ho překvapovalo že ani v místnosti pro meditaci a ani na chodbách nikdo nebyl. Bylo to zvláštní. Vždycky se tu našel aspoň jeden Rytíř Jedi, který tak trochu hlídal chodby před nováčky a tak podobně. Nakonec vzdal meditaci v prospěch chrámu a vydal se směrem k místnosti kde zasedala Rada. Doufal že aspoň tam někoho najde. Velice nerad by byl jediný v tak velkém prostoru. Jestli nikoho nepotká až k sálu rady, troufale otevře dveře do zasedací místnosti a vejde.

Takeru-> Ani v zasedací místnosti však nikdo nebyl. Svítilo ze pouze vycházející slunce a ticho obklopovaly stěny. Bylo tedy jasné, že i nejvyšší rada je někde na cestách. Byly to prostě krušné časy.

Veran
Domluvil s členem posádky uklonil se mu, následně zpozoroval příchod Durana. Pootočil se tedy směrem k němu, aby si ho mohl lépe prohlédnout, jelikož to byl teprve jeho druhý padawan. "Taky tě zdravím" Vypustil svým klidným hlasem. "Jsi připraven? Je to dlouhá cesta." Oznámil mu bezprostředně.

Duran Fengris

Ano mistře. Jsem připraven jako nikdy. Podívá se na loď. Mohu se zeptat. Jak dlouhá ta cesta bude? A jesttli bude naším úkolem něco více, než můj výcvik? Otočí se opět k Mistrovi.

Takeru Aranes

Ani v zasedačce nikdo nebyl. Bylo to podivné. Buď mají všichni práci a jsou někde mimo, a nebo se na to vykašlali a šli pařit někam kde mají klid. Jako správná možnost mu přišla ta první věc, ale co on ví. Nezná charakter všech Jedi. Proto se rozhodl projít chrám, kdyby náhodou někdo přeci jen někde byl. Tak nějak se dostal do zadní části chrámu kde byla menší zasklené zahrada. Dojde k menší fontánce kde je místo určené k meditaci. Usadí se a zavře oči. Cítí jak se jeho mysl pročišťuje a zároveň kolem sebe cítí vesmírnou Sílu.

Veran

Se usmál svým povedeným zvrhlým úsměvem. "Jak dlouho cesta potrvá, bude na záležet na našich přátelích. Jestli tvým tréningem naše mise bude se dozvíme postupem času." Odpověděl mu zajímvým slovosledem, ve kterém se skrývala nesmírná inteligence, která se brala kdesi v jádru jeho myšlenek.

Daiky-> Tvé cítění vesmírné síly bylo přerušeno narušitelem, který si to štrádoval v oné zahradě přímo k tobě. Byla to tato zvláštní žena , jejž vlasy plály majestátně v jejím rytmu. Zamířila si to přímo k tobě.

Tim Meridin

Seděl jsem ve svém pokoji... kolem mě levitovaly různé objekty... židle, datapaddy a další... v kruzích různě kolem mně. Moje schopnosti spojené se Silou nebyly nikdy dostatečné. Musel jsem je tedy trénovat, V naprostém soustředění jsem nechával předměty míjet se jen pár centimetrů od sebe. Čas od času se zvedl další předmět a jiný zase přištál... najednou se ozval zvuk. Jedna židle ťukla do druhé. Kompletně to rozhodilo moje sousředění a všechny předměty se sesypaly na zem...

Když se všechny předměty sesypaly na zem, někdo zazvonil na zvonek a následně vstoupil. Byla to žena, zdejší obyvatelka, která pro Řád. "Pane Meridine, moc se omlouvám, ale slyšela jsem podivné zvuky a tak jsem myslela, jestli zde nebude potřeba opět uklidit?" Zeptala se zdvořile, když viděla, jakou paseku opět způsobil. V ruce dřímala nástroj, který se podobal pistoli, avšak byl to osvědčený pomocník uklizeček Republik - gravitační zvedák pro těžké předměty.

Tim Meridin

V pořádku... ale nic se nestalo. Jen menší... obtíže při tréninku... Nebojte se, dám to dohromady sám... řekl jsem a naznačil, aby mě nechala o samotě... paddy se zvedly a přistály na stole... i židle se začaly zvedat a přistávat tam kde měly... Musel jsem se soustředit, ale pokoj se pomalu vracel do původního stavu...