Záchvěv v Síle (Raiden)

Seiryuu Hiru

Jakmile dostal zase ty šoky sevřelo se jeho tělo v křeči. Odolával jako správný rytíř Jedi a čerpal energii ze Síly. Ale i přesto, že byl klidný to byla slušná bolest. Jakmile to skončilo, hlasitě oddechoval. Prohlédl si brnění, nebylo poškozeno! Pak se zahleděl na panel ovládající tuhle pitomost. Zaměřil se na něj pohledem a pohnul tam jedním tlačítkem zelené barvy. Co se teď stane...?

Zelené tlačítko se mu opravdu podařilo stisknout... jakýmsi zázrakem... přirozeně to bylo tlačítko na spouštění energetického šoku... další energetický šok zkroutil Jediovo tělo do legračních poloh.. naštěstí tlačítko bylo tlačítko mrtvého muže, takže se po chvilce zase od.zmačklo...

Seiryuu Hiru

To tlačítko nejspíše neměl mačkat. Zmocnila se ho vcelku slušně velká křeč. Kroutil se do všech poloh a nepoloh. Ale stále neječel. Dokázal té bolesti odolávat. Ovšem, nyní nemohl přestat. Jakmile se zase vzpamatoval zahleděl se na panel. Bylo tam ještě jedno, jedno tlačítko! Červené, zmáčkl tedy silou stejně jako to první i toto rudé. Měl ovšem obavu, že ho toto tlačítko uškvaří dokonale. I když, ale nadruhou stranu ho také mohlo pustit na svobodu!

Celá místnost se trochu otřásla....

Počítač

Primární jádro přetíženo... systémy se deaktivují za 10...9...8...7...6...5...4...3...2...1... paprsky držící tě se deaktivovaly a ty ses rozmázl o zem... všechny systémy se začaly deaktivovávat... začalo to vypadat skoro dobře
Do kritického přetížení jádra zbývá 15 minut, špuštěna autodestrukce, autodestrukce za 15 minut...

Seiryuu Hiru

Konečně byl zase volný. Ovšem... hlášení co se ozvalo potom co se osvobodil se mu moc nelíbilo. Neměl ponětí kde je, natož jak ven. Rychle proto doběhl ke dveřím a otevřel je. Vyhlédl na chodbu. Rozhlédl se a pokuď tam nikdo nebyl zamířil ke dveřím naproti, snad to byla zbrojnice zabavených věcí, a nebo WC. No což, horší to snad nebude.

Podařilo se ti vběhnout do jiné místnosti, nebyl to sice sklad zbraní, je nějaká komora, ale našel jsi tam svoje chybějící vybavení... ale i tobě bylo jasné, že při poplachu je nepřítel blízko....a pravděpodobně na cestě k tobě... a neměl jsi sebemenší tušení jak moc je silná a zda je tu sama...

Seiryuu Hiru

Jakmile spatřil své kopí spokojeně si oddechl. Vzal ho a s ním i zbytek své výbavy. Samozřejmě nezapoměl na plášť... na toto místo se nejspíš už vracet nebude. Následně došel ke dveřím a vykoukl ven. Kopí pro jistotu aktivoval, pro případ nebezpečí. I když jeho vnímání bylo nyní na maximum díky Síle, bylo stále lepší mít aktivní zbraň v ruce. Sice s tím kopím uměl velmi dobře, ale už potřeboval meč. Začal se nyní plýžit doprava... snad k východu.

Doplížil ses na něco, co vypadalo jako můstek...
Veškeré systémy ale byly zamčené... kromě kamer... viděl jsi všechny místnosti, včetně velkého hangáru....
V něm stála žena s aktivovaným červeným mečem...

Seiryuu Hiru

Došel pomalu na můstek. Nikdo nikde, ovládání v háji díky zámku a autodestrukce na krku. Prostě, obvyklý den jakožto Jediho. Chvíli prohlížel kamerový systém. Jakmile spatřil hangár usmál se. Aspoň nějaká naděje na to dostat se ven. Jenže... byl tu problém. Žena s červeným mečem. Mírně si povzdechl, jelikož už si myslel, že se dostane ven bez boje. Díky kamerám následně určil přibližnou polohu hangáru a ihned se tam rozeběhl. Nebylo času nazbyt. Prostě urychlil své tělo aby byl v hangáru co nejrychleji.
Jakmile se tam dostal, využil své rychlosti a vymrštil se do vzduchu. Možná to byl úder pod pás, ale pokusil se ženu ihned zasáhnout špicí aktivováného vibrokopí do ramene ruky ve které držela meč.