...

Pomalu jsi otevřela oči. Nad tebou levitoval lékařský droid.
Vypadá to, že se probrala řekl jsem a otočil se stranou. Najednou někdo odstrčil droida stranou a nad tebou se objevily 2 hlavy, chlapec a dívka, oba si byli dost podobní, asi stejně staří...
Jsi v pořádku? zeptali se oba najednou

Tyria

Zamžourá na lidi kolem sebe. Cože? Jak v pořádku já... Zastaví se však v půli věty a v rychlosti se posadí na tom na čem leží a její ruka instinktivně sjede do míst, kde by měl být meč. Byla docela zmatená, ani nevěděla jak se sem dostala, ba jak vůbec ztratila vědomí.

Meč tam byl, jen byl... jiný... vypadal jinak, jiný tvar.
Ta dívka se na tebe podívala. Fakt jsi v pohodě? Prej si dostala dost ošklivou ránu do hlavy, měli jsme o tebe oba strach... řekla
Co teď budem dělat? Nemáme kam jít... řekl ten kluk a začal natahovat

Tyria

Zmžourala na svůj meč...byl jiný. V pohodě? Ránu do hlavy... Sleze z toho na čem leží a pomalu se postaví na hohy. Počkejte...musím si utřídit myšlenky..kde to jsem...a kdo jste vlastně vy?! Teď se již seriózně postaví na nohy a jakmile převezme kontrolu nad svými údy, začn pomalu kulhat k něčemu, co skýtá odraz. Byla maximálně zmatená.

Otázka "kdo jste vy" je zaskočila. Oba dva se podívai na sebe trochu nechápavě. Mezitím jsi došla ke konzoli, která byla na zdi. V ní si viděla svůj obraz. Vypadalo to jako ty, ale trochu jinak... měla jsi delší vlasy a také několik málo vrásek a jizvu na levé tváři... a taky jsi vypadala lehce starší...

Jsi opravdu v pořádku, mami? zeptali se oba najednou

Tyria

Zahleděla se na svůj obraz a málem zkolabovala. Z toho co viděla se ujistila, že to stále byla ona, ale...starší. Projela si prsty po tváři...pak pohlédla na obě děti. Mami?! Pomyslela si. Připadala si jako v nějakém béčkovém filmu americké tvorby. Co...co má tohle znamenat...je to snad nějaká vize budoucna? Nebo jsem ztratila vědomí na tak dlouho? Né...plození dětí bych si pamatovala...tak co tohle ksakru je. Otočila se k dětem. Jasně že jsem v pořádku Tamari a Silasi...počkat mami?! Ta slova jí vyletěla z úst rychleji, než si to uvědomila. Vždy si říkala, že pokud bude mít dceru, pojmenuje jí po babičce a pokud syna tak po svém mistrovi. Jsme na Corellii?

Droid se otočil. Říkal jsem vám, že to trauma mohlo způsobit amnésii. obávám se, že se to opravdu stalo. Mohu se vás zeptat, co je posední věc, kterou si jasně pamatujete? zeptal jsem se. Najednou se ale loď otřásla

Neznámý mužský hlas

Mistře? Jdou po nás, ale nebojte se, setřesu je jak nic! Držte se tam něčeho! řekl jsem. Loď se zhoupla v šíleném manévru. Už ti muselo být jasné, že jsi na vesmírné lodi, evidentně... a zřemě pod palbou

Tyria

Ehm...Amnésii? Pokud se dobře pamatuji, tak poslední co si pamatuji byla sithská loď a sithský Lord Drathas. Víc toho prozatím neřekla, neboť se loď otřásla. Otočí se neznámému mužskému hlasu. Ehm Mistře?! Bylo to trochu nezvyklé, ale né nepříjemné...oslovení Mistře se jí líbilo...avšak se bleskurychle chytla něčeho, co jí umožnilo neproletěl lodí sem a tam. Sleduje? Kdo Sithi? Zeptala se zmateně.

Neznámý mužský hlas

Mistře? Jste v pořádku? Lovci odměn... ta odměna na Jedije začíná být víc a víc zajímavá... a 4 jedijové se hold tak snadno neschovají. Ale nebojte, za 12 vteřin překročíme bariéru rychlosti světla a zmizíme z Ord Mantell. Až budete mít chvíli stavte se na můstku... ozvalo se...

Silas

Mami? Mám strach, co budem dělat? Kam teď půjdeme? zeptal jsem se smutně.

Tyria

Zadívala se do prázdna. Lovci odměn? Stále stejný problém, ba horší... Stavím se ihned... Odpoví rázně, ale stále je dost zmatená...bylo to jako sledování filmu v prostřed již zaběhlého děje...člověk nechápal zápletku a nad vším musel uvažovat. Pak se otočí na Silase. Neboj broučku...jsem s vámi a dám na vás pozor. Avšak nemám ponětí kam teď poletíme...musím si vše urovnat.. Pohladí jej na hlavě a políbí jej n čelo. Dávej pozor na svou sestru a já se podívám na můstek jo? Usměje se na svého synka, pak ještě pohladí svou dcerku a vydá se na můstek. Cesta netrvá dlouho, i když nemá ponětí kam jít. Něco uvnitř jí říká že tudy je prostě správně. Pomalu vstoupí na můstek.

Neznámý muž

Podíval jsem se na mistryni když vešla do řídící místnosti. No tohle bylo o chlup. Musím říct, že jste nás fakt zachránila, Ale pěkně jste to zchytala, ta energetická zbraň vás musela pěkně zřídit, ale nebojte se, nemůžou nás sledovat... řekl jsem. Loď letěla rychleji než světlo. Ale na Naboo to bylo horší. Otázkou je, kam se teď vrtnem? Od doby, co dostali enklávu na Tarisu, tak už není asi bezpečno nikde... řekl jsem

Tyria

Posadila se a pak se koukla na neznámého muže. Nebudu ti lhát...nemám absolutní ponětí kde, kdy jsem, kdo jsi ty, kdy a s kým jsem zplodila své děti...jaká je situace...absolutně nic. Potřebovala bych...maličkou osvětu...bojím se, že ona zbraň mě zřídila kapku víc, než se dalo čekat. Zaboří se do křesla a promne si spánky. Pro začátek..co je s Orlím hnízdem a mou rodinou na Corellii. Koukne seriózně na muže.

Poškrábal jsem se na hlavě, když jsem se dozvěděl co se stalo.
Uhm, no to je nepříjemný bezesporu... uhm no. Nevím kde začít. Já jsem Elas Rost, posledních asi 7 let jsem vás padawan. Víte a vlastně nikdy jste nemluvila o otci těch 2, řekla jste mi jen, že je pryč. Nevím, co jste tím myslela. Jinak situace je špatná. Asi před deseti lety jste zachránila republikovou loď Corellian protector. Bohužel díky tomu se ukázalo, že jedijové jsou až příliš aktivní. Díky tomu se podařilo obnovit řád. Spousta jedijů se shromáždila, ale byla to past Sithů. Byl to masakr. Přežilo nás jen opravdu málo. Hrsta se ukryla na Tarisu, další na Dantooinu, ale všichni byli objeveni a pobiti. Nevím o dalších co by přežili. A pokud jde o Corellii tak o té jste mluvila jen málo, asi ste se bála, že by jste mohla upozornit Sithy na její přítomnost. Možná to ale není nejhorší nápad ukrýt se tam... zkusil jsem říct zkrácenou verzy... dost krátkou

Tyria

Chvíli mlčí a pak se velice vážně zeptá. Takže to, že jsem zachránila Corellian protector vzburcovalo sithy k tomu, aby po nás šli? Chápu to správně? Tohle mohlo být blbé...kvůli jejím dobrým úmyslům zemřelo mnoho lidí.

Ale vůbec ne... díky vám se naopak Jedijové opět mohli spojit. Bohužel to někdo prásknul. Nebyla to vaše chyba... řekl jsem. Nechtěl jsem tuhle diskuzi mít po druhé. Podívejte se, důležité je teď dostat ty vaše špunty do bezpečí, nevíte o nějakém místě? zeptal jsem se. Samozřejmě je trochu těžké schovávat se, když po nás jdou všichni lovci odměn v galaxii...

Tyria

Aha...už jsem se bála... Přitaká Tyria a pak se zamyslí. Co Corellia? Měla jsem tam jisté sídlo, které jsem používala...možná jsem se ti už zmínila...Orlí hnízdo...to by mohlo být bezpečné.

Výborně, tak kurz Corellia! Kdyby nic jiného, tak tam má republika silnou pozici, snad by nám i pomohla kdyby bylo nutné, ale jistě si pamatujete, jak to dopadlo s chudákem Samem, ten se taky obrátil na republiku... řekl jsem, ale pak jsem si uvědomil, že se vlastně asi pamatovat nemusí, tak jsem radši sklapl...

Tyria

Samem?! Hlas jí podivně zapískal když to téměř vyštěkla. Sama měla jako svého oblíbence skoro ho považovala za padawana. Když ho tehdy našla na té planetě, jejíž jméno se jí teěžko vybavovalo...byl tak bezbranný a přitom tak sympatický. Sice byla jeho zažranost do techniky někdy až k zbláznění, ale i tak to byl dobrý člověk a neméně dobrý jedi!Co se stalo Samovi?!

No... víte... když si našel padawana, tak se změnil... chtěl jí ochránit, myslím, že mu připomínala jeho sestru... jenže na tom byl podobně jako my, příliš často šlo o život nejen jemu, ale i jí... tak požádal o pomoc republiku. Ta ho schovala na Malasteru, ale bohužel peníze byli příliš lákavé, takže ho někdo prodal. Podle všeho to musela být bitva... všude byly známky boje... ale nikho neviděl co se stalo... byl prostě pryč... je mi to líto... řekl jsem a dál se věnoval řízení lodi...

Tyria

Loď se najednou otřásla a pár předmětů, které nebyly uchyceny, prolelělo kokpitem někam dozadu. Nevěděla, jak na tuto zprávu zareagovala poprvé, ale nyní jí to dostalo. Měla Sama opravdu ráda. Když si uvědomí, co dělá ihned své emoce zklidní. Omlouvám se...já...nechám si to uležet v hlavě...oznam mi až budeme na Corellii. Odkráčí z kokpitu a snaží se uklidnit.

Našla sis klidné místo, kde jsi mohla odpočívat. Byla to cekem malá loď, ale místo tu ještě bylo. Bylo opravdu o čem přemýšlet. A byl i čas...

Asi za 4 hodiny

Jsme u cíle, prosím celé osazenstvo aby se dostavilo na můstek ozval se hlas v interkomu. Loď už dorazila na orbitu Corellie...

Tyria

Přemýšlela a hodně. Především o tom, co je toto všecko zač. Byla to snad vize, nebo opravdu ty roky prožila, nicméně, vše bylo skutečné...a tolik mrtvých. Takto přemýšlí asi 4 hodiny, když se ozve hlas z interkomu. Zvedne se tedy a pomalu dojde až na můstek. Počká ještě na ostatní a posadí se vedle svého padawana. Prohlédne si planetu. Můžeš spustit sken a zjistit co je s Orlím hnízdem? Je to... Nadiktuje mu souřadnice svého sídla.

Sken je mimo provoz, dostal pěknou ránu při tom útoku, ale můžem se tam zaletět podívat, pokud zadáte souřadnice do počítače. No ale nejdřív musíme vyřídit povolení... mám na lince nějakého poručíka Evanse z Corellianské milice... asi byste s ním měla mluvit vy... řekl jsem. Mezitím došli na můstek i obě děti... všimla sis, že ta dívenka má u pasu tvůj starý meč....

Tyria

Zadala v rychlosti souřadnice Orlího hnízda a ihned poté se chopila mikrofonu. Poručíku Evansi? Tady Tyria Eleanora T'ianna D'Corellia Griffiths III. Žádám o povolení ke vstupu do Corellianského vzdušného prostoru. Přepínám! Pak si všimne, že její dcera má její starý meč. Byla ráda, že se o něj někdo postaral...přeci jen jeho konstrukce byla nevšední.

Poručík Evans

Opravdu? No hádám, že to by byl blbý vtip... vítejte zpět na Corellii... ozvalo se z vysílačky. Loď začala klesat k Orlímu hnízdu. Když jste se blížili, zdálo se nepoškozené, ale nevyužívané, vypadalo zarostleji a trochu zanedbaně, zřejmě tu dlouho nikdo nebyl. Žádná automatická obrana vás nevítala, žádné signáli, nic...