Hledání pravdy (Joe)

Kalarik

Prechádzal som všetkými tými miestami, ktoré som poznal. Videl som, čo všetko dokáže chamtivosť. Akoby už každý zabudol na to, čo to kedysi znamenalo pre tunajších obyvateľov. Kypela mi krv v žilách keď som to všetko videl a domýšľal si, čo sa tu asi za tia roky odohrávalo. Nakoniec som narazil dvere. Bolo vidno, že mnohí sa ich pokúšali otvoriť, ale neúspešne. Rozhodol som sa teda použiť Silu aby som ich otvoril.

Kalarik se chvíli soustředil a pak se pokusil otevřít dveře pomocí Síly... dveře hrozivě zaskřípaly, lehce se zkroutily, ale jinak se ani nehly... vypadalo to, že jsou vzpříčené, možná zavařené... těžko říct... každopádně pokud něco bylo v okolí, muselo to ty zvuky slyšet...

Kalarik

Dvere vydali do toho ticha hrozivé až hlasné zvuky. Nebolo to nič v Sile, ale cítil som podvedome ešte prítomnosť niekoho, či niečoho. Obzrel som sa okolo, musel som sa mať na pozore.

V tu chvíli jsi ucítil záchvěv s Síle... nebylo to narušení, nic negativního... spíše... něco známého... V tu chvíli před tebou vystoupila postava... objevila se bůh ví odkud a byla průhledná, lehce namodralá... podle vzhledu to byl jedi... rodian... a pak sis to uvědomil, byl to mistr Jedi, který v akademii trénoval šerm...

Kalarik

Záchvev v Sile, ktorý som cítil ma presvedčil o tom, že niekto tu ešte môže byť nažive. Bol som však naďalej obozretný. Odrazu sa stalo niečo neskutočné, čomu by uveril asi len málokto. Stretol som jedného z majstrov. Bol to Rodian. Medzi majstrami jedi bol len jeden rodian...majster Bonko. V tom ma premohol čiastočný pocit šťastia a čiastočný pocit vzrušenia. Predsa len bolo dosť podozrivé, že niekto v ruinách Enklávy ešte môže žiť. Mohol som len dúfať, že ten chudák neprišiel o rozum. Nakoniec, objavil sa tu len tak.
"Majster Bonko?" spýtal som sa ho a očakával jeho odpoveď.

Mistr si tě změřil zvláštním pohledem... ačkoliv byl průhledný, v jeho očích se stále zrcadlilo cosi zvláštního..
Tebe znám... řekl nakonec... Ty jsi tu byl, před mnoha lety... řekl...
Už je to tak dávno... a už tak dlouho sem nepřišel nikdo, kdo by mi mohl pomoci...

Kalarik

"Som Kalarik Went. Odvádzal som padawanov, keď sa to stalo. Žiak majstra Jarra Kela." odpovedal som mu, čo by mu mohlo osviežiť pamäť.
"Pomôcť? Ako?" spýtal som sa.

Je to už velice, velice dlouho... byl jsem se skupinou, která odrazila první vlno nepřátel. Bojoval jsem po boku mnoha dalších, dokud jsem nezůstal už jenom já a můj padawan... snažil jsem se ho zachránit.... ale zahnali nás oba až sem a tady nás sevřeli... doufal jsem, že když nás ukryju, že se nám podaří později uprchnout... ale při následném výbuchu se dveře vzpříčily... zevnitř dveře nešly nijak otevřít... 5 dní... 5 hrozivých dní jsme pomalu umírali... bez možnosti úniku... a pak... jsme zemřeli... nechci nic víc, než abys pohřbil naše těla vedle sebe, zde na Dantooinu... pokud to není příliš velký problém... povykládal ti mistr svůj příběh...

Kalarik

"Dobre. Urobím to. Každý jedi si zaslúži pohreb." moje pocity sa zmenili. K hnevu sa pridal už aj smútok. Neostávalo mi nič iné, ako postaviť hranicu a pozostatky majstra a padawana spáliť, ako to žiadala tradícia. Bolo jedno v akom stave sú, zasúžia si pohreb. A to aj keď už splynuli so Silou. Možno od neho sa dozviem odpovede, ktoré hľadám.

Kalarik se po delší době prořezal dveřmi... byly už poměrně staré a tak se mu to podařilo... před 8mi lety by se jimi neprořezal ani tucet jedijů...
Uvnitř našel 2 kostry... Rodianskou a druhá byla masivnější... obě v hávech jedi, vedle nich se váleli světelné meče... Kromě toho bylo ve skladišti jen pár věcí, vesměs nezajímavých...
Potom Kalarik kostry chvíli opékal, lehce je očoudil... a nakonec pohřbil...
Duch rodianského mistra ho celou dobu doprovázel... Když bylo po všem, podíval se na tebe
Přišel jsi sem hledat odpovědi... možná bych ti mohl pomoci... ptej se řekl nakonec

Kalarik

Otázok bolo priveľa. Vybrať tie najdôležitejšie je zložité. Ale predsa len by mohol vedieť o tej záležitosti.
"Prečo niektorí majstri odmietali moje vymenovanie za Rytiera? Aj keď som mal dosť skúseností." to bola hlavná otázka, ktorá by ma zaujímala.

Mistr se na tebe podíval jako kdyby tuhle otázku čekal a opravdu se mu na ní nechtělo odpovídat...
Jsi si jistý, že chceš znát odpověď na tuhle otázku? Myslím si, že bys měl znát pravdu, ale nejsem si jistý, zda bych ti to měl říci já.. řekl duch rodianského mistra...

Kalarik

"Už neexistuje nič, čo by ma mohlo prekvapiť. Nech je pravda akákoľvek, môj osud sa nezmení." doložil som so zvesenou hlavou. Bol som pripravený prijať hocijakú pravdu.
"Záleží na pravde a nie na mne. Musím vedieť, či je to kvôli nedodržiavaniu kódexu, alebo kvôli mojej povahe. Alebo je snáď ešte iný dôvod?" doložil som a vyčkával som na odpoveď.

Mistr vzdychl a podíval se na nebe...
Někdo by mohl říci, že drobné odchylky od kodexu jsou dostatečný důvod... že by ti trochu pokory prospělo... ale arogance je tak častý jev u jedijů... možná to byla chyba z naší strany... ale musíš pochopit, že to byla obtížná doba... doba, kdy se mnoho lidí obávalo temné strany... řekl mistr trochu nesouvislí text, jako kdyby předbíhal událostem

Kalarik

"Ja som nikdy nepodľahol temnej strane!" povedal som mierne zvýšeným hlasom, ale potom som sa ukľudnil.
"Dozvedel som sa, čo som chcel. Už nie je dôvod prečo tu ďalej zostávať. Ďakujem." následne na to som opustil Enklávu a vybral som sa speedrom naspäť. Pochopil som, že mi neostáva nič iné, len sa ovládať. Bez ohľadu na to, či sa budem riadiť kódexom, alebo nie. Mojim jediným cieľom je teraz poraziť sithov.

Duch mistra se ještě chvíli díval za odcházejícím Kalarikem...
Zdálo se, že pouhá zmínka o temné straně ho odradila od toho, aby si vyslechl zbytek příběhu... možná to tak bylo lepší... existují věci, které by se člověk dozvědět neměl... zvláště pokud není nic, co by s nimi mohl udělat... Chvíli potom, co Kalarik odešel si mistr klekl ke svému hrobu a zmizel...

Kalarik

Ešte dlho som rozmýšľal nad tým, čo mi majster povedal. Možno tá paranoja, atmosféra strachu na Nar Shadaa. Mnoho vplyvov takpovediac. Musím zostať, kým som. Svoju loď som odparkoval a odletel som späť na Corelliu. Aj tak sa mi zdalo, že tomu ešte niečo chýba. Zvyšok musím odhaliť neskôr. Osud galaxie je teraz v našich rukách.