hledání Ebon Hawku

Jade

tak jdu na to řekl jsem Miře. Vyhoupl jsem se na stůl a vyskočil do ventilace. Bylo to tam ponekud stíněné ale dalo se tam plazit. Na první křižovatce na kterou sem narazil jsem se dal směrem který mi ukázala Mira. Sakra že já vůl sem sem lezl zanadával jsem si páč od prachu se mi špatně dýchalo. po několika minutách když už sem si definitivně myslel že sem zabloudil jsem zlevé chodby zaslechl mě hodně známý zvuk. Světelný meč vyvřískl jsem radostí okamžitě sem se tím směrem vydal. Přez mřížku ventilace ke které jsem se doplazil jsem videl postavu se světelným mečem která se snaží protavit dveře. to je určitě ten o kterem mi říkala Mira pomyslel sem si. Seskočil sem dolu v ruce svíraje svůj meč kdyby na mě chtěl zaůtočit

Torin

Neustále jsem se snnažil dostat přes ty dveře za pomocí mého světelného meče, to však někdo, nebo něco přerušilo. Slyšel jsem v té malinké ventilaci nějaké dupání, jako kdyby se tamtudy někdo plazil. Zbystřil jsem tedy smysly a vnímaje pořád světelný meč ve dveřích jsem čekal co vyleze. Když někdo seskočil, Tak jsem se na něj jen odklonil pohledem a začal si ho prohlížet. Bylo mi hned jasné, že nevyleze to hnusné velké prase, když se tou ventilací nedokážu protáhnout ani já. Kluk měl na sobě překvapivě róbu Jedije a v ruce světelný meč. "Éé?" Pronesl jsem podiveně s rukou, ve které byl stále světelný meč, zabouřenou ve dveřích a konajíc svojí práci. "Co dělá takový prcek v budově Centrály? Nejsi doufám součásti těch hnusných parchantů, já nechci bojovat s dítětem, prosím odlož ten meč." Pronesl jsem k němu a pokusil se urychlit lehkovážně odemknutí těch dveří. Věděl jsem, že nejpre asi budu muset zabezpečit jeho, ale vypadalo to ještě na nějakou tu chvíli.

Jade

Dal jsem na jeho slova a vypl meč. oprášil sem si oděv od prachu a říkám mu Ne kním rozhodně nepatřím zajali mě a ... zamyslím se jak se ta žena jmenovala aa už to mám Mira .. zachránila mě přistoupil jsem kněmu blíže a svůj meč vrazil do dveří. Říkal jsem si že tu budeš potřebovat trošku pomoct když se sem stahuje celá základna snažil jsem se mu pomoci s otvírání dveří co nejlépe ale pokud to jde špatně i jemu tak mě téměř vůbec po cvíli jsem to vzdal jmenuji se Jade a ty ? jsem rád že jsem po takové době potkal jediho prohlídl jsem si rozbitou místnost to jsi to tu takle zřídil ty jinak až ty dveře otevřeš musíme si dát pozor ale můžeme to zkusit bez boje pokud se to povede ušklíbl jsem se

Torin

Celkem jsem se podivil tím jeho chováním, vypadal tak mladě, vůbec mi nedávalo žádný smysl co by tu vlastně dělalo dítě. "Takového kluka zajala centrála? Má na sobě roucho od jedijských padawanů a ve své dlaní svírá světelný meč. Je to opravdu učedník Jedi? Nechápu proč ho zajali, myslel jsem že se zajímají hlavně o nějaké ty šlechtické lidi apod. Ne o malé děti. No svým způsobem tohle dítě je šikovné když se protáhlo tou škvírou. Jediný důvod, který mne napadá, tedy proč ho zajali, je asi ten, že to je očividně Padawan, možná ho chtějí v budoucnosti využít, kdoví." Pomyslel jsem si, zavřel oči a zasmál se na malého Jada. "Já jsem Torin, Mira jo? To bude nejspíše ta ženská. Prosímtě udělej pro mě něco, vrať se zpátky za ní, s ní budeš v bezpečí, ti co jsou pravděpodobně za dveřmi, s těmi to určitě po dobrém nepude." Pronesl jsem k němu a trochu se pousmál. "Obzvláště po tom, co jsem to tady takhle zřídil. Pokud chceš bojovat, tak jdi za Mirou a ohlaš jí mojí pozici, po té se přesuňte z její pozice sem, ale po normálních chodbách, budu potřebovat aby jste mě jistili zepředu. Pokusím se otvírání dveří zpomalit do doby, než se tam objevíte. Paralyzující granáty by se hodily, Mira jich má určitě plná prsa." Pověděl jsem a trochu se opět pousmál. Po té jsem se začal plně věnovat otvírání dveří abych nevzbudil pozornost, že jsem přestal. Avšak jsem se snažil to otvírání zpomalit, aby se tam Mira dostala včas. "Já to určitě zvládnu, hlavně pospěš!" Pronesl jsem k němu a odklonil pohled zase na dveře. Bylo jasné, že to nezvládnu, ale pokud je to můj konec, tak do toho přece nezatáhnu malé dítě.

Jade

Pečlivě jsem vyslechl Torinova slova. Nikam se mi chodit nechtelo jednak mi dalo velké úsilí dostat se sem a zapomnel sem kudy sem se sem dostal. Víš ono to asi nebude tak snadné ale budiž pokusím se tam doplazit co nejrychleji. Zatím naschle a budte opatrný!. po nekolika nezdařených pokusech se mi podařilo opět vyškrábt do ventilace. a ted kudy říkam sám sobě třeba velevo. Vůbec jsem nevěděl kam se plazím připadalo mi to jako věčnost v mřížkách ventilace jsem viděl jak běhají vojáci sem tam , ale svojí pozici jsem odhadnout nedokázal. Přeci jenom jsem prošel jen pár chodbami když mě odváděli do té inkubační místnosti. Začínali mě bolet plíce od zvířeného prachu který byl všude kolem mě. Nedalo se to vydržet. Doplazil jsem se tedy k nejbliššímu otvoru, počkal si až poběží jen jeden voják a seskočil jsem na něj. Ve chvíli kdy se na mě překvapeně podíval jsem před ním mávl rukou se slovy Patřím k tobě ! a potřebuji se okamžitě dostat k inkubační místnosti. v duchu sem jen doufal že se mi trik podařil a že udělá co jsem mu řekl.

->Jade: Použil jsi na vojáka mentální triky,,, vypadalo to, že to zabralo, ale v tom voják padl na hubu. Z krku mu trčela šipka. Za ním stála Mira.

Mira

Podívala jsem se na padlého vojáka a překvapeného prcka
Nemáš za co, teď musíme fofrem osvobodit našeho přítele, než se mu něco stane... řekla jsem a nečekala na něj. Utíkala jsem k místu, kde byl obklíčenej Torin. Oba dva jsme tam doběhli zrovna ve chvíli, kdy Torin dokončoval propalování dveří....

Torin

Propalování trvalo opravdu dlouho, zvláště když jsem se snažil o to, abych celý proces propalování zpomalil. Po pár minutách jsem byl koněčně u konce. "Tak a je to tady." Pomyslel jsem si a zhluboka se nadechl. Po té už se dveře do chodby otevřely, za nimi stálo spoustu vojáku. Já jsem se jen čestně zasmál, smích nebyl takový že by znázorňoval nějakou nadřazenost, ale byl takový, že dával najevo něco jako, že to nemůžu přežít. Přes to jsem však deaktivovaný meč ve své pravé ruce znova aktivoval, pohlédl na nepřátele a skočil do nich. V době, kdy jsem měl ten klidný výraz na tváři, ještě předtím než jsem se rozběhl, tak doraziila Mira spolu s tím malým klukem Jadem.

Mira

Jakmile jsem uviděla, že Torin propálil dveře nápad s granátem jsem musela vypustit, protože bych trefila i jeho. Lehce jsem mávla rukou a jeden strážnej vyletěl a narazil do druhého. Na dalšího jsem vystřelila uspávací šípku. Ostatní začali utíkat ve chvíli kdy se na ně vrhl i Torin. Zřejmě tohle na ně bylo příliš moc. Ten jeden na kterého se Torin vrhl omdle ltěsně před tím, než ho stačil píchnout...

Jade

Hned co jsme dorazili ke dveřím jsem se zalek. Bylo Jich hodně mé myšlenky vedli jen k jediné věci a to že nad nimi nemůžeme vyhrát. Pokud mám umřít tak né bez boje říkam si prosebe.zatím co mira odhodila jednoho vojaka sekl jsem po dalším znich. Když v tu ránu začli všichni utíkat nechápal jsem proč. Vždyt byly v přesile kam utíkají ? Tazavě jsem pohlédl na Miru. Ale byl jsem za jejich ústup velice vděčný. Půjdeme za nimi nebo letíme pryč zeptal jsem se.

Mira

Nesmíš zapomenout, že jedijové jsou považování za vyhubený druh... a teď se na ně vrhnou rovnou t...2? To je muselo vyděsit. otočila jsem se na Torina. Nějaké novinky o Merethi? Zjistil jsi něco? Musíme jednat rychle. Za pár minut jich tu bude 50... jo a kromě toho tohohle prcka jsem osvobodila z vězení... zřejmě se snaží shromažďovat osoby citlivé na Sílu... pokud ano, může to být past...

Torin

Nakonec tedy utekli, zřejmě doufali že se vydáme za nimi, ale tak se nestane, teda aspoň jsem v tom doufal že. "Souhlasím s Mirou." Pronesl jsem k oboum a pohlédl na Miru. "Ano, přiblžině vím, kde se schovává. V té monitorovací místnosti byl pokoj s nějakou dívkou myslím že to bude ta Merethi jak říkáš." Prohlásil jsem a ukázal prstem. "Tudy, běžte. Já si tu musím něco zařídit, hned se k vám připojím." Pověděl jsem jí a zasmál se se zavřenýma očima. (Gin Smile) "Jděte až nakonec a potom doprava. Najdete jí tam za dveřmi, které se od ostatních odlišují. To poznáte." Pověděl jsem jim a utíkal na druhou stranu. Samozřejmě jsem jim ukázal špatnou cestu, protože bylo pravděpodobné že u té holky právě teď čeká velká stráž. Nepošlu přece malé dítě a tu lovkyni odměn na téměř jistou smrt. Pokud se mi to nepodaří, tak aspoň oni utečou, jelikož by měli mířit k východu, teda pokud mne poslechli.

Jade

Něvěděl jsem jaké věci by si tu měl ještě zařizovat když se to tu hemžilo všude nepřáteli. Co jsi deš zařídit půjdem s tebou přeci tu nemůžeš běhat sám když jsou tu všude nepřátelé.? Měl jsem o něho trochu strah protože to bylo po dlouhé době co jsem potkal nekoho jako jsem já a nechtel sem ho hned ztratit.Můj nedokončený výcvik bych díky jeho pomoci mohl dokončit a stát se jeho padawanem.Ale hlavou mi vrtala ještě jedna otázka koukl jsem na Miru. Co to má být za dívku kterou tak naléhavě scháníte? Ona je jako my taky jedy. Kdyby ano byl bych rát vždycky jse mi líbilo být ve společnosti našeho řádu.

Mira

Čapla jsem kluka za ucho a táhla ho ve směru, kterej mi ukázal Torin. Nebyla jsem hloupá, ale chtěl odsud zřejmě dostat toho prcka, tak jsem hrála jeho hru. Nevím, kolikrát toho budu muset ještě říct, ale já nejsem jedi prcku... řekla jsem... před námi se objevily dveře. Jediným pohybem ruky jsem je vyhodila z futer... před námi se objevila Nar Shaddaa v celé své kráse... Stráže u něj si netroufli na cokoliv a utekli... Torin zůstal sám...

Torin

Vypadalo to, že o klaplo. Nemyslel bych si, že by mi na to ona skočila, ale pro mne to bylo jen lépe. Hlavně že jsme neohrozili život toho dítěte, možná má potenciál jak říkala ta lovkyně odměn, ale pořád ještě není dospělý, má celý život před sebou. Po chvíli jsem konečně dorazil, tedy pokud jsem si to dobře pamatoval z té centrální a monitorovací místnosti, k čem dveřím, za kterými by měla být ta dívka. Jelikož byly ty dveře zabezpečeny nouzově, jako ty předešlé, tak jsem musel udělat stejný postup, resp. stejně dlouhý. Aktivoval jsem tedy svůj světelný meč a vrazil ho do dveří, přičemž jsem se je snažil otevřít.

Najednou se aktivoval interkom
Bezpečnost základny byla kompromitována. Vyhlášena evakuace. Za 5 minut se aktivuje nouzové opatření K-27... ozvalo se z interkomu. Dveře šly ale pomalu... velice pomalu...

Torin

Všechno šlo tak hladce, když v tom se najednou ozvaly zvuky jak z nějakého hlasatelu, tedy z interkomu. "Co to sakra? To si dělají srandu ne? Kvůli třem narušitelům chcou evakuovat celou centrálu? To nemůžu stihnout!" Pomyslel jsem si a vypl meč. "Nenechám jí tu." Pronesl jsem do vzduchu a odstoupil od dveří. Po té jsem na ně namířil rukou, zavřel oči a začal se soustředit na svojí Sílu. S co největší koncentrací jsem se snažil otevřít ty dveře, jakkoli rozmlátit, otevřít, odemknout cokoliv. Zoufalá situace si vyžadovala zoufalé činy. Tlačil jsem do těch dveří jak nejvíce jsem uměl, hlavně aby ta divka přežila. O mě ani až tak nešlo.

Snažil ses otevřít dveře. Čím víc ses soustředil tím divnější zvuky vydávaly dveře. Kov se kroutil, dveře se prohýbaly. Nakonec dveře povolly... zůstaly za nimi ještě vnitní dveře, ale ty šly snadno proříznout... K-27 bude vypuštěn na 3 minuty... prosím evakuujte prostory Centrály... řekl hlas z interkomu...

Torin

Přes mé velice silné soustředění se mi za pomocí Síly podařilo otevřít ty dveře. Tohle bylo nad mou úroveň, opravdu fuška, ale byl jsem opravdu rád, že se mi to podařilo. Asi bych měl více trénovat ovládání Síly, proto jsem taky chtěl trénovat s tím mistrem, abych byl pod rukou kantora a nikoli pod svou vlastní, skoro vše, co teď umím jsem se naučil sám. "Tak jdeme na to. 3 minuty? Až příliš na tuhle akci." Pověděl jsem si pro sebe humorně i přes to, že jsem věděl, že to nejspíše nevýjde. Aktivoval jsem opětovně světelný meč a otevřel ty dveře, co se skrývaly za těmi prvními. Po té jsem vstoupil dovnitř a...

Uvnitř byla Merethi... mladá dívka, nemohlo jí být víc jak 15 let... vysela bezmocně zavěšená ve vzzduchu. Nevypadalo to, že je při vědomí... Hlas z interkomu ohlásil 2 minuty. Nebylo už moc času. Cesta zpět mohla trvat docela dlouho, zvlášť pokud bys nesl bezvládnou dívku. Času nebylo nazbyt. Nouzové osvětlení začínalo blednout a zhasínat...

Torin

Po otevření druhých dveří, tedy druhé vrstvy jsem zahlédl dívku. Vypadalo to, že je to opravdu ona, byla tak mladá. Nebyla sice o moc mladší jako já, ale pořád dítě. Vysela bezvládně v poutech. "Sakra!" Pomyslel jsem si a přiběhl k ní. "Vydrž." Za pomocí aktivovaného meče jsem jí dostal z pout a vzal jí do náruče. "Tohle nemůžeme stihnout, ale co jiného dělat? Jinou cestu nevidím. Budu věřit téhle budově a vydám se jinou stranou, nebo-li dále od místa, od kterého jsem sem přišel." Pomyslel jsem si a vší rychlosti vyběhl z místnosti a po té doprava, abych se dostal ven, samozřejmě jinudy.

Přehodil sis Merethi přes rameno. Nebyla těžká... pak ses vydal ven. Vlastně si vyběhl dost rychle. Utíkal jsi pryč co ti nohy stačiili. Nakonec jsi divnou náhodou doběhl k místu, kam si poslal Miru a toho prcka... Bylo to zvláštní, ale stalo se to... stála tam Mira, v ruce měla svůj stříbrný meč, aktivovaný... kolem stálo asi 30 vojáků centrály... mířili na teď na vás všechny...

Torin

Běžel jsem, co mi nohy stačily až jsem najednou vyběhl ven. Kupodivu tam stála i Mira. Dívka byla sice mimo dosah nebezpečí zevnitř, ale teď na nás číhalo nebezpečí zvenčí, což bylo o hodně horší. "Kruci! Co teď." Pomyslel jsem si a a pohlédl na Miru. "Ochraň ji, prosímtě." Pronesl jsem smutným výrazem a sundal si Merethi ze zad, přičemž jsem jí položil a opřel o Miru. Pak už jsem měl na tváři naštvaný výraz, z očí mi šel stín a vztek. Kdyby na mne pohlédl nějaký mistr Jedi, tak by určitě neměl radost. Oči mi žhly obrovským vztekem, místy jsem vypadal jako Sith. Aktivoval jsem světelný meč a pomalými kroky šel proti vojákům centrály. Kdyby chtěli střílet, prostě bych se je pokusil odrazit. Asi po pěti krocích jsem se na ně rozběhl s plánem - rozsekat je všechny do jednoho.

Jade

Po té co mě Mira začla táhnout jsem jí nasledoval. Podařilo se mi vyškubnout se jejho sevření div sem si neutrhl ucho Jau vykřikl sem. Po pár metrech chodby kterou nám ukázal Torin jsme stali před dveřmi o kterych nam Torin řekl. Skutečně vypadali jinak. Začal jsem koukat po otviracím zařízení když vtu mira machla rukou a dveře vyleteli z pantu jak nic. Páni obdivuhodne sem ze sebe vypravil. před námi byla ohromé prostranství. Vešli sme dovnitř jenomže po několika málo krocích se kolem nás objevilo při nejmenším tucet vojáků Ajéje pomyslel sem si. všude se ozýval ten zvuk o evakuaci. Najednou se u nás objevil Torin s nejakou dívkou přes rameno. byla krásná a ne o moc starší než já. Položil jí k miře a s nasupeným výrazem v obličeji šel směrem ke strážím. Nemůžu ho nechat bojovat samotnyho to proste nejde Rozsvítil jsem svůj meč a následoval Torina co chce delat mi bylo jasne.

Mira

Položila jsem Merethi na zem opatrně...
Torin se vrhl na vojáky. Pak to udělal i ten prcek. Spustila se palba... Zavřela jsem oči. Spousty z těch lidí byli nevinní, kteří jen pracovali pro centrálu, protože neměli jinou práci... musela jsem jim ale pomoci... položila jsem něco vedle Merethi a vrhla se do boje taky. Nebyl to moc hezký pohled. 3 meče se míhaly vzduchem. Odrazila jsem asi 4 střely z nichž jedna zasáhla jednoho z vojáků, dalšího jsem odhodila silou proti zdi. Přiskočila jsem k dalšímu a přesekla mu zbraň vejpůl. Nesnažila sem se jim ublížit, jen jsem je chtěla zneškodit...

Jade

Máchal jsem mečem kolem sebe ale hlavne sem se snažil dávat pozor na tu dívku aby se jí nic nestalo odrážel jsem střeli. Lítalo to všude kolem mě střílelo po mě asi 5 snažil jsem se odrážet co to šlo. Když sem najednou ucítil palčivou bolest na břiše. Koukl jsem se na mou hrud a byla zarudla krví začal jsem ztrácet sílu ale ještě pár střel jsem odrazil potom jsem se zkácel vedle té mladé dívky.