Záchvěv v Síle (Raiden)

Na zem dopadal těžký déšť...
obrovské kapky bombardovaly popvrch hor... v této části Corellie byly tyto deště méně časté, ale o to intenzivnější když přišli... přesto to nebyl déšť co tě znepokojovalo... cítil jsi něco divného. Byl to nějaké záchvěv v Síle. Něco neobvyklého... nedalo se to definovat... jedno bylo ale jisté, blížilo se TO... Po letech relativního klidu se teď nad Corellií stahovala mračna...

Seiryuu Hiru

Pomalu přecházel po jeskyni. Byl ponořen kdesi ve svých myšlenkách. Dnes v noci se mu zdál divný sen, stejně jako posledních pár nocí. Zvláštní výjevy minulosti, přítomnosti a možná i budoucnosti. Po chvíli se dokolébal až ke vchodu do jeskyně a zahleděl se na zamračenou oblohu. Déšť zrovna moc nemusel. Nejhorší bylo, že v síle bylo cítit velmi neobvyklého. Už začínal uvažovat o tom, že opustí své bezpečné útočiště a pokusí se zjistit co se vlastně děje. Jenže, nepřátel bylo mnoho a přátelé daleko.

Déšť pokračoval... bohužel stále sílil... spolu s ním ale také sílil ten divný pocit... něco bylo špatně... navíc pokud by déšt pokračoval delší dobu, mohlo se stát, že by stoupající voda mohla zatopit jeskyni... situace venku ale nebyla také moc přivětivá...

Seiryuu Hiru

Znepokojeně se podíval na stoupající vodu. Brzo dosáhne vstupu jeskyně. Nejspíš byl opravdu čas otevřeně se ukázat. Došel tedy do jeskyně a navlékl na sebe svůj starý bílo-hnědý plášť, aby zakryl brnění co má pod ním. Na záda si hodil kopí a znepokojeně se usmál. Navíc ho oblela hlava. Po těch osmi letech silného napojení na Sílu, cítil poprvé tak zvláštní a nepříjemný pocit. Bylo to děsivé, nyní by byl možná rád za to, kdyby nevnímal tolik sílu. No což, už si to vybral. Sbalil si tedy ještě pár věcí jako třeba pití, dýchací přístroj a nějakou potravu. Vše měl v menším vaku přes rameno. Nakonec tedy došel ke vchodu do jeskyně, nebo spíše na plošinku před ním. Nasadil si kápi aby nebyl hned mokrý a vyskočil za pomoci Silového skoku na vyšší plošinku a takto pokračoval dokuď se dostal na okraj pohoří. Doufal, že spatří starou známou louku z děctví.

V této bouři bylo těžké sledovat cokoliv... déšť byl tak hustý, že nebylo vidět na krok... přesto s odchodem z jeskyně začal ten zlý pocit pomalu ustupovat. Neztratil se zcela, jen se oddálil... ať ten pocit způsobobalo cokoliv, tak jsi se dostával dál od toho. Přesto si nebyl v pořádku... byl jsi v dešti, byla ti zima a navíc si se borudil po kotníky v bahně... Nic příjemného, ani pro jedije

Seiryuu Hiru

Po nějaké době se ohlédl. Ne, že by chtěl něco vidět, ale spíše to bylo tím, že ten nepříjemný pocit začínal slábnout. Mírně si povzdechl a podíval se na své nohy. Po kotníky v bahně, to není zrovna představa zakončení osmileté dovolené. Navíc viditelnost byla čim dál horší. Začal se tedy brodit směrem k místům kde si myslel, že je jeho rodná vesnice. Šel však správně? To byla nejdůležitější otázka dnešního dne. Navíc šel rychlostí prehistorického šnekuse z důvodu zabahnění.

Cesta domů mu trvala několik hodin... po rozbláceném terénu se dalo chodit jen velice pomalu, navíc naprostá absence viditelnosti zpsobila, že šel mnohem delší cestou než obvykle. Nakonec ale přeci jen poznat cestu a byl si jist, že jde správně... déšt poalu slábl, ale ten špatný pocit se vracel... a sílil čím víc se blížil k vesnici... navíc už z dálky viděl stoupt černý kouř...

Seiryuu Hiru

Čim blíže byl ke své rodné vesnici, tím víc začal cítil ten pocit co v jeskyni. Jediná dobrá zpráva byla, že se viditelnost trochu zlepšovala. Jenže! Díky viditelnosti spatřil že od vesnice, v místech kde byl původně dům jeho otce a matky stoupl kouř. Zůstával v klidu, ale čim více cítil narušení okolo, tim víc se snažil přijít co to je. Rychle se teď rozeběhl k vesnici a svůj běh posílil Silou aby tak překonal negativní vliv bahnitého terénu.

Překonal si rychle velkou vzdálenost...
Když jsi se blížil k vesnici uviděl jsi raketoplán přistávat.... byl to transportér... mohl pojmout od pohledu tak 20-30 osob... kromě toho jsi taky ucítil nebezpečí... vypadalo to, že se k tobě blíží hlídka... 5 osob...

Seiryuu Hiru

Podivil se když viděl raketoplán. Jakživ tu žádá transportní loď nepřistávala. Byla to odlehlá oblast. Pak ovšem zareagoval jeho smysl. Ucítil další osoby v okolí... nebezpečí! V dálce spatřil matné obrysy 5ti postav. Měl na výběr pár možností... zabít je teď hned, což Jedi nedělá, zdrhnout, schovat se a žít... a nebo prostě naběhnout k nim a čekat co se stane za zázrak. Rozhodl se pro možnost numero 3. Pomalu se rozešel k hlídce. Jeho smysly běželi na maximum. Byl kdykoliv připraven šláhnout po svém vibrokopí a nebo použít Sílu. Jeho tvář byla chladná, tělo provhlé, ale zbroj se sem tam mírně zaleskla. Ovšem velkou část zakrýval plášť.

Vypadalo to, že hlídka bylo 5 dost silně ozbrojených trandoshanů... jakmile tě uviděli zasičeli na sebe a jeden z nich na tebe vyslal omračující pulz ze své zbraně...

Seiryuu Hiru

Zamrkal když po něm ten Trandoshan vypálil z omračující pušky. Vyšvihl se do vzduchu a vlastně tak přeskočil impulz. Neváhal a natáhl k nim ruce. Použil Sílu aby všem vytrhl zbraně z rukou. Mezi tím dopadl do bahna. Zamračil se a promluvil směrem k nim: "Přicházím v míru!" Mávne mírně rukou, snaží se totiž oklamat jejích mysl, ale prostě 5 tvorů najednou, to je těžké. "Co se tu stalo?" zamumlal ještě a přichystá se na další útok. Bylo to velmi nepříjemné, narušení toku Síly, napadení a k tomu bahno!

Jeden trandoshan aktivoval nějaký vysílač na ruce a všichni se vrhli na tebe... měli sice jen nože, ale byli pekelně silní a vytrvalí... zřejmě to byli otrokáři... byla to běžná praxe, napadnout nějakou malou vesnici, odvést populaci do otroctví a zmizet dřív, než si toho někdo všimne... ale tohle určitě nebylo to nebezpečí, které ti už nějakou dobu nedalo spát...

Seiryuu Hiru

Zadíval se na ty Trandoshany a hbitě popadl své vibrokopí. Proti ním ho nemusel ani aktivovat. Tato statobylá zbraň byla dost schopná i bez aktivace. Poodstoupil o pár kroků dozadu a kopím vyjel vpřed. Měl v úmyslu jednoho z těch útočníků bodnout do pravé plíce. Kopí mělo takový hrot, že by lehce projelo mezi lidskými žebry. Po úspěšném či neúspěšném úderu mávnul kopím ve výšce hlav těch ostatních a pokusil se je rejpnout hrotem přímo do očí. Navíc vše dělal poněkud rychlejí než jiná bytost. Využil totiž Síly na urychlení svých reflexů a pohybu.

Sekl jsi Trandoshana, ale kopí se neškodně svezlo po jeho exoskeletu... (tj brnění) mezitím další přiskočil a vrazil ti pěstí, dost silnou na to, aby tě shodil na zem... mezitím přibíhalalo od vesnice dalších několik trandoshanů... nejmíň 8... všichni měli blastery...

Seiryuu Hiru

Spadl po zádech na zem, ale jen dílu síle působící proti němu. Bolest necítil díky oblečení co měl na sobě. Ale i tak to skončil na zádech. Kousek od něho se válel omračující blaster. Nemusel dlouho přemýšlet dlouho. Natáhl ruku a přitáhl si do ní ten blaster. Okamžitě začal pálit omračující impulzy po Trandoshanech okolo a potom i po těch v dálce. Navíc, aktivoval své vibrokopí a tím odrážel případné střely od nepřátel s blastery. jen doufal, že mu nedojde energie v omračovači.

Přitáhl sis blaster, vystřelil si... a ono se nic nestalo... poslední co jsi viděl bylo to, jak na tebe jeden z trandoshanů namířil blasterem... vhůůůž...

Probral jsi se v nějaké místnosti... byl jsi uvězněný (stejným způsobem jako Obi-wan v episode II)... byl jsi sám...

Seiryuu Hiru

Probral se v jakém si silovém poli. Vysel si tak v prostoru a točil se. Tak nějak nevěděl co dál. Pomoc čekat nemohl. Ovšem zachoval klid. Snažil se zjistit jestli tady v místnosti není panel na deaktivaci tohoto pole. Přeci jen by ho mohl pomoci Síly vypnout a tak se pokusit o útěk. Jen ho mrzelo, že mu sebrali jeho kopí.

Visel jsi bezmocně v silovém poli... nemohl jsi dělat nic... čekal jsi tam nejméně hodinu... pak se konečně otevřely dveře... dovnitř vešla nějaký osoba v černé kápy... Došla k ovládací konzoli a stiskla tlačítko.... celé tvoje tělo se sevřelo v křeči... po pár vteřinách to opět deaktivovala....
Podívejme se, co tu máme... Jedi, po tolika letech jsem našla jednoho z vás... řekla osoba a sundala si kápi... byla to žena, člověk... cítil si z ní temnou stranu...

Seiryuu Hiru

Hodinku si posečkal na jednom místě a točil se pomaličku do kolečka. Jakmile se po té hodině otevřel vstup zbystřil smysly. Vešla tam njaká osoba v černé kápy. Došla lehkou chůzí až k jakémusi panelu, kterého si mimochodem nevšimnul a něco zmáčkla. V tu chvíli přišla slušná pecka do trenclí a nedovoleně jeho tělo zaujalo stav křečák. Chvíli se takhle zmítal v agónii, až nakonec bolest přestala z důsledku deakticvace.
Následně se z postavy vyklubala jakási žena. Žena z které šla hluboká stopa temné strany Sily. No jasně, po osmi letech jsem vyhnán z jeskyně a hned padnu na babu. Není ten život ironie? Ptal se sám sebe uvnitř. Navenek zůstával klidný a chladný. "Jednoho z nás? Tak to tedy gratuluji. Nevěděl jsem že se paktujete i s Trandosanama. A smím vědět co po mě vaše temné Lordstvo chce?" slovo "Lordstvo" řekl dost silně ironicky i když se to na rytíře Jedi moc nehodí.

Trandoshani jsou jen pěšáci... zajali tě a když zjistili kdo jsi kontaktovali mě... nejsi první Jedi, kterého jsem takto dopadla... řekla jsem pobaveně...Dokud jsou mi užiteční nechám je naživu... dodala jsem
No kadopádně Corellia... to bylo chytré... živé prostředí, rozmanité formy života... pochybuju, že bych tě tu někdy našla... No každopádně teď přijde ta část, kdy se tě zeptám, zda víš o ostatních jediích a ty mi buď řekneš že ne, nebo se mi vysměješ, já tě budu dlouho mučit až povolíš... co kdybysme si to ukrátili, ty mi řekneš, kde najdu další jedije a já ti dopřeju rychlou smrt... řekla jsem

Seiryuu Hiru

Hleděl chvíli na tu ženu. Rty měl pevně semknuté a přemýšlel. Nakonec se pouze chladně usmál a promluvil snad ještě chladněji: "I kdybych věděl kde jsou, neřekl bych ti to. A navíc. Jak myslíš, že bych tu získával informace?" Tato konverzace ho začínala unavovat. A ta baba se mu líbila čim dál méně. Zavřel oči a uklidnil se. Tiše vydechl a pak se zahleděl na ženu. Bez jakéhokoliv pohybu využil Sílu. Opravdu dost velké množství a vypustil jí všechnu proti "temné". Chtěl jí připlácnout na zeď a zabránit jí tak v pohybu. Navíc se snažil co nejvíce rozhalit její oblečení a tak odhalit nějaké zbraně či vybavení co měla u sebe.

No nestalo se nic... vzhledem k tomu, že jsi obě ruce měl znehyběné.... jediné co se stalo bylo to, že jsi dostal další paralyzující šok...
Ale ale ale... snad si nemyslíš, že jsem tak hloupá... ale víš co... uděláme dohodu... pokud díky tobě zajmu aspoň 3 jedije pustím tě a dám ti den náskok, než tě začnu znovu lovit.... řekla jsem a srdečně se zasmála...
Není to fér nabídka?

Seiryuu Hiru

Povzdechl si a znova ho sevřela ta ohavná křeč. Ovšem, neudělal jí tu radost aby zařval. Navíc i v tomto ohledu mu stále jeho brnění propůjčovalo určitou ochranu, čert věděl z čeho je. Když to skončilo, opět se chladně zasmál a promluvil: "Ty jsi mě asi nepochopila, já nemám ponětí, kde ostatní jsou! A i tak, využil bych hned příležitosti, abych tě zbavil tvého utrpení pod vlivem temné strany!" Jeho hlas byl stále klidný a chladný. Proč se nervovat, mohl kdykoliv zemřít, proč si přivodit infarkt. Jelikož mu první pokus se Sílou nevyšel, rozhodl se, že už to dál zkoušet nebude.

Tak to pro mě zřejmě nemáš žádnou cenu... řekl jsem a opět ho lehce přiškvařila, teď trochu víc než předtím... Možná tě tu nechám, aby si zvážil svojí pozici... řekla jsem nakonec, pustila do něj ještě trochu šťávy a odešla pomalým krokem... opět jsi byl sám...