Část 11a - Temné světlo (Manon, Yoshiro & Kyoya)

Kyoyovi se podařilo dostat se na stopu Yoshira a Manon.

(pište tak, jako by jste reagovali na poslední příspěvky v minulých tématech)

Manon

sledovala okolí a zároveň své společníky. Všimla si, že Yoshiro má problémy s vlasama v očích... a skoro se zaradovala, konečně něco, s čím může pomoct!
"Zastavte na chvíli!" požádala Hanatara a Yoshira a začala se hrabat ve své tašce. Netrvalo dlouho a vytáhla jednu z gumiček, co tam měla do zásoby. Pravda, měla na sobě berušku... ale účel světí prostředky! Než se Yoshiro stačil bránit, udělala mu na hlavě pěknou palmičku z vlasů, aby viděl na cestu. S těmi mokrými vlasy to byla trochu zplihlá palmička, ale lepší než nic. Spokojena se svým dílem ještě své společníky poprosila, aby na ni chvíli počkali, protože se potřebuje napít, a nenápadně se přesunula k onomu sudu.

Yoshiro

Tvářil se docela otupěle. Nejvíc ho dostalo to, že se mu smál Hanataro. Yoshiro měl chuť dát mu pěstí, ale asi by to trochu zničilo ten dobrý vztah, který mezi sebou měli. Yoshiro zavřel oči a uklidnil se. "Díky...Manon,.." Poděkoval. Sice trochu nabručeně, ale to nebylo snad ani poznat. Doufal jen v to že brzy přestane pršet, aby si mohl sundat gumičku z hlavy.

Kyoya

Blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka.... opakoval jsem si jak jsem se toulal po Narnii... měl jsem sice pocit, že doháním Yoshira a Manon, ale byl to jen pocit. Teď jsem se ztratil, už nikdy nenajdu nikoho a nakonec mě sežerou ti služebníci ledové královny... a za všechno mohl Ryukka.... blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka, blbej Ryuuka!!! zanadával jsem si zase...
K tomu všemu jsem musel dávat pozor, aby mě nenašli Narniané, protože by se mnou asi udělali rychlej konec... Proč já vůl se k tomu nechal překecat... blbej Yoshiro... blbej Gin...!

Manon

byla ráda, že se to Yoshirovi líbí... poděkoval, tak se mu to určitě líbilo, ne?? Přeběhla tedy k sudu a rychle se napila. Dešťová voda nebyla vůbec špatná, sice chutnala trošku po žabinci, ale nebylo to nijak zlé. Manon měla celkem silný žaludek, takže by to neměl být problém... Když se napila, vrátila se k těm dvěma.
"Dobře, pojďme dál... Kde právě jsme?" zeptala se Hanatara. Po očku se dívala, jak Yoshirovi pěkně sluší berušková palmička.

Hanataro se podíval na Manon, která se ptala, kde se teď nacházejí. Hanataro se usmál a zvedl ukazováček. "Nacházíme se nedaleko od obytné části 4. divize! Tady by nás nikdo neměl chtít zabít." Hanataro byl hrdý na to, že je ze čtvrté divize. Sice ho chtěl každý zabít, ale on si na to zvykl a už mu to skoro ani nevadilo. Yoshiro byl ještě pořád mimo z té gumičky, takže ani nijak nereagoval.

Kyoya

Běžel jsem neznámou části Narnie... měl jsem divný pocit, jako kdyby byl Yoshiro fakt blízko... zrychlil jsem a ve vší rychlosti zahnul za roh... vtom sem se ocitl čelem jednomu z těch černohderníků... naštěstí jsem zareagoval rychleji než on a složil jsem ho ranou pěstí... vší silou... jak spadl, uvědomil jsem si, že za ním stojí Manon Ahoj Manon...

Hanataro vedl skupinu, takže šel samozřejmě první.. Tedy.. V jednu chvíli šel, pak už nešel. Ležel totiž na zádech a držel se za nos. Yoshiro z reflexu tasil zanpakuto a okamžitě s ní bodl proti útočníkovi. Hrot se zastavil těsně u krku Kyoyi. "Ahoj, Kyoyo.." Pozdravil ho.. Dost provokativním tónem.. Pak dal zanpakuto zpátky do pouzdra, aby nevyvolával zbytečné konflikty. Hanataro se pořád svíjel na zemi a křičel. Yoshiro se v hlavě ptal, co komu udělal, protože tohle už bylo vážné. Každopádně..Vypadalo to, že skupinka je zase o něco posílená.

Kyoya

Ahoj Yoshiro... řekl jsem a podíval se na toho na zemi...
Asi jsem vás právě nezachránil ze zajetí zlého... Narniana, co? řekl jsem a pak jsem uviděl Yoshirův výraz... Tipické... podíval jsem se na chlápka na zemi...
Sorry brácho... reflesy jsou svině... pokrčil jsem rameny
Všichni tihle Narniané mi byli dost ukradení...

Manon

Eh... velice uklidňující... pomyslela si Manon po Hanatarově odpovědi. Dál se ostražitě rozhlížela. Bylo jí podezřelé, že se jim dnes ještě nestalo nic hrozného. Tak nějak měla za to, že čím déle budou mít klid, tím horší to pak bude, až to přijde. No... dalo by se říct, že měla pravdu. Přišel Kyoya. A pozdravil je ránou do Hanatarova nosu.
"Kyoyo!" zareagovala překvapeně, ovšem v tu chvíli se k němu vrhl Yoshiro a dal mu zanpakutou na krk, což její nadšení trochu zdusilo. A taky ten Hanatarův křik určitě nevěstil nic dobrého.
"Yamado! Pšš! To je náš kamarád!" snažila se ho tichým hlasem uklidnit. "Jak jsi nás našel?" obrátila se pak na Kyoyu. Měla radost, že aspoň jeden z jejich skupiny ještě zaručeně žije.

Kyoya

Jak jsem vás našel jo? No nevím... bude to znít fakt blbě, vzhledem k tomu že nevěřím moc těmhle náboženským věcem... taky nejsem žádnej jedi pokud vím... ale... prostě jsem to cítil... řekl jsem. V hlavě mi u toho začala hrát hudba z hvězných válek... Ale nebylo to cool, jak jsem myslel že to bude. Co vy? Našli jste si nového peta?

Manon

se sama divila, co mu odpověděla.
"Hele, tak prr, nebuď neuctivej, jo? Abys věděl, tak Yamada-san nás zachránil před prozrazením a navíc nás oba vyléčil. Bez něj bysme tu nebyli a tys ho teď praštil... Řekla bych, že mu dlužíš omluvu," dala si ruce v bok, ale za chvíli zas svůj postoj změnila zpátky na schoulený, protože v tom dešti to stejně asi moc nevyniklo...

Kyoya

Tak to pomalu Manon... pořád jsou to naši nepřátelé... možná, že jeden z nich je na naší straně, ale to není důvod abych se mu omlouval... a navíc, jsem se mu už omluvil... řekl jsem... Nelíbilo se mi, když mě někdo poučoval. Jinak potkal jsem jednoho z těch kapitánů... velkej, bílej přehoz... trochu melancholickej... dodal jsem. A taky jsme s Ryuukou zmlátili nějakýho podkapitána... měl na obličeji "69" jako tetování s tím číslem myslím...

Yoshiro

"Moc pěkný.." Prohodil směrem ke Kyoyovi a začal pomáhat Hanatarovi zpátky na nohy. "Jsi v pohodě, Hanataro?" Zeptal se ho. Hanataro se držel za nos, ale vypadalo to, že bude v pořádku. Už dokonce ani nekřičel. Trochu nedůvěřivě si Kyoyu měřil pohledem. "Neboj se, Hanataro.. Tohle je Kyoya..Náš kamarád... Určitě by tě neuhodil, kdyby věděl, že jsi s námi.." Hanataro byl dost vystrašený a tak se ho Yoshiro snažil uklidnit alespoň takhle. "D-dobře.." řekl Hanataro a začal se schovávat za Yoshirem. "No, Kyoyo.. A kde je Ryuuka? Když už jsi ho tu zmínil..Asi byl s tebou ne?" Zeptal se.

Kyoya

Jo Ryuuka... trochu jsme se rozdělili.... ale naposledy když jsem ho viděl byl živý a zdravý... řekl jsem a pokrčil jsem rameny... Jo a ta rána mě...ehm... mrzí... řekl jsem trochu nepřesvědčivě, ale byla slyšet snaha... Řeknete mi prosím co se s váma stalo? Myslím po tom, co sme se sem dostali?

Manon

se podívala na Yoshira. Vzpomněla si, jak ještě dnes ráno mu musela říkat, co se stalo, i když sama při tom nebyla při smyslech... možná by to zase měla říct ona. Ovšem v tom dešti se jí nechtělo dlouho řečnit, tak to shrnula pár slovy.
"Když jsme se vzbudili po dopadu, byly jsme tam jen my dva. Já jsem si sehnala nenápadnější oblečení, potom jsme potkali nějaké hromotluky, co si dovolovali na Yamadu-san, tak jsme mu pomohli. Potom nás napadlnějaký hrozně silný shinigami, ale Yoshiro ho zneškodnil, a potom jsme přečkali noc v takové dřevěné chatě. No... to je asi ta vše... a co ty, neviděl jsi kromě Ryuuky ještě někoho z naší skupiny?" zeptala se s nadějí. Tou dobou už se dala do pomalé chůze. Nebyla si jista směrem, ale nechtěla dlouho zůstávat na místě, kvůli dešti i zbytečnému přitahování pozornosti.

Kyoya

Neviděl... přistáli jsme, zmlátili 69tku, utíkali před černohaderníkama Narnií... pak jsme se rozdělili... pak sem měl rozhovor s tím kapitánem... a teď jsem tady tak nějak... řekl jsem trochu stručnou verzy... Ale neviděl jsem ani Shirleyho ani nikoho dalšího.... dodal jsem. Ale věřím, že budou v pořádku, Narniané nejsou tak silní zase

Yoshiro

"Ne..Vůbec nejsou silní..." Yoshiro zakroutil hlavou. Kdyby Kyoya bojoval s tím červenovlasým, určitě by změnil názor. "No..A o čem sis povídal s tím kapitánem?" Zeptal se. Moc Kyoyovi nevěřil, když tu tak sebevědomě vykládal o tom, že Shinigami nejsou silní a jak si pokecal s kapitánem..

Kyoya

No defacto mi oznámil, že mě zavře a bude mě mučit... ale naštěstí mu bylo špatně... nebo byl línej... já nevím... ale nechal mě jít... ale varoval mě, že pokud mě ještě někdy uvidí, tak bude zle... šel z něj dost strach teda... nevím ale proč mě nechal jít řekl jsem celkem popravdě... z něj mi běham mráz po zádech ještě teď...

Yoshiro

"Eh...Kdyby takoví byli všichni kapitáni, tak by to bylo celkem fajn.." Podotkl Yoshiro a pokračoval v cestě za Manon. Pár stovek metrů od skupinky byly schody na nějaký..Dost zvláštní kopec.. Nebo něco kopci podobného. Vypadalo to, že odtud vede most do jedné z těch věží.

Manon

měla opravdu pocit, že by se měli dát do pohybu a to co nejrychleji. Nechápala, jaktože je doteď nikdo neobjevil a nezačal se jich na nic vyptávat, třeba proč tam tak podezřele postávají a klábosí s človíčkem, který vypadal, že je ze světa lidí. Navíc jí bylo podezřelé, že by černohadrácký kapitán jen tak nechal vetřelce odejít... to bylo trochu divné, ne? Co když si Kyoya vymýšlel? Nebo jim lhal? Co když se spřádl s těma černohrářema?! Na klidu jí to vůbec nepřidávalo. Když ale před ní z mlhy a opony deště vystoupily schody a nějaká věž, zastavila se a ohlédla se na ostatní, hlavně na Hanatara. Půjdou nahoru?

Hanataro

"To je jedna z cest, které vedou do vězení..Myslím, že bychom se tudy měli dostat k Ichimaru Ginovi.. Snad.." Pokrčil rameny. Yoshiro facepalmnul a snažil se uklidnit, jinak by už asi Hanatara zabil. "Jak snad?!" Jenomže Hanataro už si vybíhal schody.. Yoshiro tedy zamířil za ním.

Kyoya

Šel jsme mlčky za Yoshirem a Manon a tím Narnianem...
Teď asi nebyla vhodná doba bojovat s Yoshirem... byli jsme asi blízko... s trochou štěstí jsme mohli popadnout Gina a vypadnout, než se na nás sesype 1/2 narnie... Manon se na mě ošklivě dívala... asi jsem byl už paranoidní.... usmál jsem se na Manon a pokračoval v cestě...

Manon

si v tom dešti ani nevšimla, že se na ni Kyoya usmál. Beztak myslela na tisíc dalších věcí. Neustále se ohlížela a prakticky šla po schodech po zpátku. Svůj křížek už dávno držela v dlani, protože teď se jim nebezpečí vyhýbalo už tak dlouho, že muselo zákonitě v blížících se minutách přijít něco strašného. Manon začínala mít opravdu hodně velký strach. Vypadalo to, že už jsou tak blízko... bylo snad možné, aby tahle akce fakt proběhla hladce?? Když nic jiného, aspoň mají teď posilu v podobě Kyoyi, tedy v případě, že je to doopravdický Kyoya a ne nějaký klon nebo kdoví co ti černohadráci dovedou!

V tom se před skupinkou objevila nějaká postava. "Víte jakou práci mi dalo to vaše hledání?" Byl to Shinji. Na rozdíl od Kyoyi ale na Hanatara nezaútočil. "Bejt váma, vůbec bych tam nechodil..Nejste připravení.." Yoshiro se Shinjiho dost lekl a málem spadl na záda, což by na těch schodech nebylo moc příjemné, co si budeme povídat. "Jsme připravení!" Vykřikl na něj. Shinji zakroutil hlavou. "Času na záchranu vašeho kámoše je dost.." Pak prostě chytil Manon a zmizel s ní.. Objevil se znovu, chytil Yoshira a zmizel s ním. Pak to samé zase udělal s Kyoyou.. A asi po minutě i s Hanatarem..


Celá skupinka byla v podivném podzemním komplexu, který se dost podobal tomu, co měl Urahara ve sklepě.. "O ty další se nebojte, jeden můj starý přítel je pomůže najít.."